Izraelská designérka žije a tvoří v Praze přes osm let. V roce 2020 byla nominována na prestižní cenu Czech Grand Design za kolekci šperků Tamarix a o dva roky později i za kolekcí B.A.I.T.
Pro její tvorbu je charakteristický geometrický minimalismus s ryze strohým, moderním nádechem, avšak vždy mající sentimentální a ducha povznášející symboliku.
Všechny kolekce autorky jsou koncipovány tak, aby harmonicky zapadaly do sebe, čímž Mayzel zajišťuje status svých děl coby šperků na celý život.
Kdybyste nebyla šperkařkou, kým byste byla?
Chtěla bych se věnovat ilustraci dětských knížek. A také bych ráda byla floristkou!
Nejkrásnější kus, který jste kdy vyrobila – pro koho, co a kdy? A čím jste se inspirovala?
Těžko hodnotit své vlastní práce z pohledu krásy, protože to je podle mě velmi subjektivní. Ale pokud mám zmínit něco významného, v poslední době jsem měla několik skvělých zakázek na zakázkové snubní prstýnky. Jedna z nich byla inspirována naším bestsellerem, prstenem Liana, ale byla upravena na míru – vyrobena z 18karátového zlata a do toho byl zafasován půlkarátový diamant. Pro mě je to vrchol důvěry a vděčnosti, když se na mě lidé obracejí s takovými úkoly. A jsem opravdu šťastná, když mi jako designérce dají volnou ruku k realizaci jejich vize.

Kdybyste měla svou tvorbu shrnout do tří slov, která by to byla?
Preciznost, vášeň, elegance.
Co vás na práci nejvíce baví a motivuje?
Nejvíc miluji samotný proces práce s kovem – může to být zakázka na míru, výroba snubních prstenů nebo třeba příprava vánočních zásob. Ta myšlenka, že z mých rukou vzniká něco nového, je asi hlavním důvodem, proč svou práci tolik zbožňuji. Největší motivací jsou pro mě návštěvníci našeho showroomu, stálí klienti a moje malé dcerky.
S jakým materiálem nejraději pracujete a proč – čím je unikátní?
Miluji stříbro a žluté zlato – jsou relativně měkké a snadno se s nimi pracuje, skvěle se leští a krásně odrážejí světlo. Je s nimi skvělé experimentovat a zkoušet nové textury a povrchové úpravy.
Co je naopak ve šperkařském řemesle nejhorší?
Nekonečný prach v dílně a nemožnost mít normální manikúru, protože mám většinou ruce černé od leštění. (smích)

Jak se za roky práce změnila estetická stránka vaší tvorby a co bylo impulsem?
Změny jsou patrné s každou novou kolekcí. První kolekce Santana, která vyšla v roce 2017, byla velmi geometrická a striktní ve svých liniích a tvarech. Postupem času, s nabytými zkušenostmi a inspirací, se tvary i styl postupně proměňují a obohacují. Láska ke geometrickým tvarům zůstává, ale získává nové podoby.
Měla by se šperkařina posouvat spolu s inovacemi (3D, diamanty z laboratoře aj.), nebo zůstávat věrná tradicím?
Inovace a nové technologie vnímám jako další nástroj, který můžeme využívat podle potřeby. Každý si může vybrat, co mu nejlépe vyhovuje, v závislosti na konkrétním úkolu a finální vizi šperku. Klasické zlatnické řemeslo zůstává stále relevantní, protože lidská představivost, originalita, autentičnost a emocionální vazba, kterou vytváří ruční práce, zůstanou nenahraditelné a budou i nadále žádané. Ale moderní 3D technologie mohou proces zefektivnit a urychlit, což může pouze přispět k celkovému výsledku.
Šperk, který nosíte jako talisman nebo amulet?
Osobně mám pouze zásnubní prsten od značky Niessing, který nosím spolu se svým snubním prstenem, jenž jsem vyrobila, když jsem byla studentkou čtvrtého ročníku na škole Shenkar. Ostatní šperky u mě často rotují podle nálady a outfitu, ale favority opravdu nemám…
Koho z kolegů máte nejraději a proč?
Mám jich hodně! Momentálně mě fascinuje jednoduchost, ale taková ta precizní. Například to vidím u své oblíbené značky Agas & Tamar.