Český šperk: Pavlína Zak
Představujeme vám české designérky šperků tak, jak je neznáte: 10 otázek pro Pavlínu Zak.
Kdybyste nebyla šperkařkou, kým byste byla?
Jako malá jsem kopala u babičky na zahradě a hledala poklady, dinosauří kosti a pozůstatky dávných civilizací. Vždycky jsem si kovovými tyčemi na podporu rajčat označila výkop, natáhla provázek a zahájila výkopové práce. Myslím, že tolik se toho nezměnilo. Jen dnes už poklady nehledám ve hlíně, ale sama se je snažím vyrábět. Kdybych nebyla šperkařkou, byla bych asi archeoložkou nebo restaurátorkou. Nikdy mě totiž nepřestane uchvacovat, když v muzeích pozoruji předměty, které kdysi někdo používal – a já přemýšlím, jak ten člověk asi vypadal a jaké byly jeho radosti i starosti.
Nejkrásnější kus, který jste kdy vyrobila – pro koho, co a kdy? A čím jste se inspirovala?
Sama bych nedokázala vybrat jen jeden, ale mám své oblíbence. Mezi ně patří prsteny Venus UNI, které vychází z rodových prstenů. Zasazuji do nich velké perly, které jsou jedinečné nejen svým tvarem. Tyto prsteny jsou náročnější na výrobu, protože nejsou odlévány, ale vždycky je to výzva, která mě baví. Inspirací mi byl můj vlastní rodový prsten a myšlenka na unikátnost každé perly a stejně tak i člověka. Jinak mám moc ráda příběhy, které jsou v pozadí šperků. Ať už je to oslava nového života, lásky, nebo přátelství. Přijde mi, že právě tím šperk ožívá, a to je pro mě nejkrásnější.
Kdybyste měla svou tvorbu shrnout do tří slov, která by to byla?
Ženskost, jedinečnost, radost.
Co vás na práci nejvíce baví a motivuje?
Možnost tvořit něco nového. Zároveň mě velmi baví různorodost šperku, která mi poskytuje volnost. Motivací je mi radost nových majitelů šperků a můj vlastní posun v řemeslných dovednostech. Ráda posouvám své hranice a učím se každým novým šperkem.
S jakým materiálem nejraději pracujete a proč – čím je unikátní?
Líbí se mi, že šperk je, co se týká materiálu, opravdu rozmanitý. Za svého studia jsem vyzkoušela nespočet materiálů a moc mne to bavilo. Pracovala jsem s kuličkami pepře, svlečenou hadí kůží, ovčí vlnou, dřevem či perníkem. Ve své vlastní dílně nejraději pracuji se zlatem a perlami, které jsou unikátní nejen svým tvarem a stále mě nepřestávají překvapovat. Ráda přijímám i netradiční zakázky, které pak vedou k novým zkušenostem.
Co je naopak ve šperkařském řemesle nejhorší?
Tady podle mě hodně záleží, jestli pracujete sama na sebe, nebo pro někoho. Pokud pracujete sama na sebe, tak nikdy nejste jen šperkařem. Jste zároveň i grafikem, fotografem, správcem své sociální sítě i webových stránek, účetním atd. Naštěstí už spolupracuji s lidmi, kteří mi v některých těchto věcech pomáhají, ale začátek byl dost vtipný. Stále jsem však převážně one woman business a není to jen o navrhování a výrobě, ale i o plnění povinností, které naše řemeslo zahrnuje. Je třeba všechno vnímat jako jeden balíček. Přiznávám, že se stále učím a učit se budu. Což je krásné, ale i dost časově náročné. Nejvíce náročný je tedy čas, ale pokud to myslíte vážně, je třeba se tomu oddat.
Jak se za roky práce změnila estetická stránka vaší tvorby a co bylo impulsem?
Jednoduše bych to rozdělila na dvě etapy. První je řemeslo, kterému jsem se učila na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově. Druhou je koncept, který přišel se studiem na plzeňské Sutnarce v ateliéru Kov a šperk pod vedením Martina Vernera a Miroslavy Veselé. Vnímám, že v mé momentální tvorbě se tyto dvě sféry prolínají. Střední škola mi dala pevné základy, na kterých jsem stavěla dál. Vysoká škola mě zase naučila, že prsten nemusí být jen kroužek bez významu. Tento rok jsem dokončila magisterské studium a poprvé se ocitám naprosto volná. Sama jsem zvědavá, jak se vše bude vyvíjet, ale moc se těším.
Měla by se šperkařina posouvat spolu s inovacemi (3D, diamanty z laboratoře aj.), nebo zůstávat věrná tradicím?
Samozřejmě! Doba jde stále dopředu a stejně tak i šperk, který ji odráží. Nicméně já jsem teď ve fázi, kdy mě více baví klasické postupy, které ale aplikuji již méně tradičním způsobem. Například šperk neodlévám a zkouším, co všechno jde a nejde udělat klasickou cestou.
Šperk, který nosíte jako talisman nebo amulet?
Těchto šperků mám hned několik. Prvním z nich je můj rodový prsten, který je v naší rodině po generace. Dalším je zlatý řetízek, který jsem dostala od babičky k narození. Sama jsem si jej později upravila, protože byl příliš dlouhý. Z jedné jeho části jsem si vyrobila tenký prstýnek a druhou stále nosím klasicky. Baví mě tato upcyklace, protože touto cestou vznikají unikátní kusy, které si stále drží svůj původní příběh.
Koho z kolegů máte nejraději a proč?
Nedokážu říct jen jednoho autora. Těch, kteří mě inspirují a vytváří pro mě pomyslnou metu, je více. Na české scéně je to především Zdeněk Vacek, který byl i impulzem pro začátek mé vlastní tvorby. V zahraničí je to třeba Charlotte Vanhoubroeck, z jejíž práce mi stále padá brada v úžasu. Její šperky jsou snové a zároveň propracované do nejmenšího detailu.
Ty nejlepší módní kampaně pro podzim 2021
Potřebovala módní scéna návrat Goshi Rubchinského?
To nejlepší z představovaných kolekcí SS22 na New York Fashion Week
