Český šperk: Nora Eckhardtová

Kdybyste nebyla šperkařkou, kým byste byla?

Asi spisovatelkou. To je mé druhé „zaměstnání“ – uvádím v uvozovkách, protože co se týče výdělku, psaní knih je oproti šperkařině zatím spíše koníčkem. Jinak bych asi zůstala u toho, co jsem dělala předtím, tedy PR a marketing pro kulturní instituce a literární redakce pro nakladatelství. Postupně jsem ale zjistila, že sama něco tvořit mě naplňuje a baví daleko více než propagovat tvorbu někoho jiného. Jsem šťastná, že jsem se postupně propracovala až k tomu, co dělám teď.

Nejkrásnější kus, který jste kdy vyrobila? Pro koho, co a kdy – čím jste se inspirovala?

Bude to znít jako klišé, ale jsem opravdu moc ráda za každý kus, který někomu udělá radost. Kdybych ale měla zmínit něco speciálního, tak by to byla třeba brož, vyrobená na zakázku pro herce Pavla Neškudlu, představitele Hamleta v Národním divadle, který si ji přál na premiéru. Brož byla ze zlaceného stříbra, s velkým oboustranně ukončeným krystalem křišťálu s inkluzí černého goethitu uvnitř, doplněná surovým diamantem. Také mě moc těšila práce na náhrdelníku, vytvořeném na míru pro spisovatelku Kateřinu Tučkovou.

Kdybyste měla svou tvorbu shrnout do tří slov, která by to byla?

Láska, podivnost, tajemství.

S jakým materiálem nejraději pracujete a proč – čím je unikátní?

Asi stříbro. Sama stříbro nejvíc nosím, proto je mi asi nejbližší. Vyrábím ale i zlaté šperky. Dále používám drahé kameny, perly (ty jsem si poslední dobou obzvlášť oblíbila). Drahokamy ráda používám surové, krystaly vybroušené jen přírodou. V budoucnu ale plánuji zkusit kombinaci drahého kovu ještě s jinými materiály.

Co vás na práci nejvíce baví a motivuje?

Experimentování a zkoušení, vytváření nových kolekcí, nových postupů. To objevování je na tom to nejkrásnější. Dobrodružství, kdy s napětím čekáte, jak se naplní představa, kterou jste měli na počátku, nebo jestli vás to nezavede ještě někam jinam. A samotná práce, absolutní ponoření, kdy čas plyne a vy nevnímáte nic jiného. A nakonec samozřejmě radost těch, kteří můj šperk nosí.

Co je naopak ve šperkařském řemesle nejhorší?

Budu mluvit opravdu jen o řemesle a ne obchodě (protože to je další obsáhlá kapitola, stejně jako byrokracie ve zlatnickém odvětví, kdy se musí vše pečlivě evidovat a vykazovat). Pak by to asi byla ta jednotvárná práce typu broušení a leštění a dlouhé sezení u stolu a následná bolest zad a rukou. Naopak mám moc ráda třeba letování, tam je opět ta chvíle napětí, jestli se pájka rozlije správně a vše se spojí dokonalým pevným poutem – je to velmi uspokojující, ten pohled se mi, myslím, nikdy neomrzí.

Jak se za roky práce změnila estetická stránka vaší tvorby a co bylo impulzem?

Začínala jsem tvorbou konkrétních předmětů typu vinná sklenička nebo lístky, větvičky... Postupně mě ale daleko více začaly bavit abstraktní věci a jakýsi hrubý nekonkrétní povrch spíše než zrcadlový lesk. Mám ráda kontrasty: tvarů, struktur, barev... Impulzem byla asi právě ta má zmiňovaná touha po experimentování a zkoušení, hledání. Současný styl se promítne i v nové kolekci, kterou chystám na podzim.

Měla by se šperkařina posouvat spolu s inovacemi, nebo zůstávat věrná tradicím?

Rozhodně jsem pro, přestože já zatím experimentuji pouze v rámci těch konzervativních mantinelů ruční práce, drahých kovů a přírodních kamenů. Mám ráda určitou stopu lidství, malou nedokonalost, vtisknutou do šperku. Ale obecně fandím jakýmkoli novým postupům a technikám, je to nezadržitelný vývoj v různých odvětvích, tak proč ne i ve šperkařině. Je ale důležité, aby lidé stále vnímali hodnotu práce, cena ručně vyrobeného originálu nikdy nemůže být stejná jako u strojově vyrobeného odlitku.

Šperk, který nosíte jako talisman nebo amulet?

Nosím vždy speciální šperk pro štěstí ke každé své publikované knize, je to taková moje osobní tradice, vycházející z pověrčivosti. Teď je to náramek, kde je na řetízku skleněný korálek s drceným meteoritem ke Knize, kterou posypal hvězdný prach, brzy ho vyměním za šperk s motivem řeky k mému novému chystanému románu.

Koho z kolegů máte nejraději a proč?

Mám ráda tvorbu Dany Bezděkové, pro její promyšlené a propracované modely. Dále třeba Janju Prokić nebo Anežku Juhovou.