Český šperk: Anežka Juhová

Kdybyste nebyla šperkařkou, kým byste byla?

Těžká otázka. Asi bych se vrátila k produktovému designu, který jsem studovala ještě před UMPRUM na ČVUT. 

Nejkrásnější kus, který jste kdy vyrobila – pro koho, co a kdy? A čím jste se inspirovala?

Za mě nejkrásnější, ale i nejoblíbenější je zásnubní prsten, který jsem vyrobila pro manželku designéra Tomáše Kučery. Je to prsten ze žlutého zlata s oválným růženínem, který drží dva krystaly. Ty mají představovat skály a symbolizovat sílu, to pevné spojení, růženín mezi nimi je pak odkazem lásky.

Kdybyste měla svou tvorbu shrnout do tří slov, která by to byla?

Pocit, socha, energie.

Co vás na práci nejvíce baví a motivuje?

Největší motivací je, že mám svobodu v tom, co dělám, a že mě to furt baví. Vnímám, že je o ty věci stále zájem, někteří klienti se ke mně opakovaně vrací, toho si moc vážím. 
Mám ráda proces navrhování, ať už to je prsten na zakázku, nebo celá nová kolekce. Nejraději z celého procesu tvorby vytvářím finální modely, které teprve půjdou na lití do kovu.  
A v neposlední řadě je skvělé, že si můžu zabalit nářadí do kufru a pracovat třeba na chatě. To dělám často, když vzniká právě něco nového, většího.

S jakým materiálem nejraději pracujete a proč – čím je unikátní?

Šperkařský vosk. Díky svým skvělým vlastnostem má spoustu možností, jak s ním pracovat. 

Co je naopak ve šperkařském řemesle nejhorší?

Proces opracovávání šperků po odlití je náročný a zdlouhavý. Občas nějaký kousek dlouho brousíte a leštíte a nakonec zjistíte, že je stejně flekatý, a tak musíte projít částí procesu znova, a pak třeba ještě jednou. A místo hodiny nad tím strávíte čtyři.

Jak se za roky práce změnila estetická stránka vaší tvorby a co bylo impulsem?

První šperky, nebo spíše objekty, které jsem vytvořila, jsem doslova vyřezala nožem, protože jsem neuměla s žádnými šperkařskými nástroji. Ty první věci byly dost punk. Ale postupně jsem se učila a stále se učím a myslím, že je to na těch věcech vidět, jsou teď už víc propracované. Jinak stylově nemám asi nějakou jednu rovinu, záleží spíš na inspiraci, co přijde.

Měla by se šperkařina posouvat spolu s inovacemi (3D, diamanty z laboratoře aj.), nebo zůstávat věrná tradicím? 

Nejsem úplně ryzí šperkařka, nikdy jsem to řádně nestudovala, a tak spíš přemýšlím, co je to vlastně šperk. Není jen ozdobou, šperkem můžeme vyjádřit řadu věcí, kdo jsme, co vyznáváme, za kým stojíme, nebo že jednoduše už k někomu patříme. Šperk je sochou těla, uměním, a proto je určitě důležité zkoušet možnosti, které se nám nabízí, ať už jsou to 3D technologie, umělé kameny, nebo i jiné materiály, které tím povzneseme. 
Udržovat tradice je ale základ. Šperkařské řemeslo je krásné, ale také velmi složité a náročné. Klaním se proto všem zlatníkům, kteří ho zachovávají.

Šperk, který nosíte jako talisman nebo amulet?

Řetízek Srdce od Janji Prokić, který nosím už roky. 

Koho z kolegů máte nejraději a proč?

Magdalenu Šťastníkovou. Její tvorba je krásná, nevšední, vždy se těším, s čím novým přijde.