Instagramové účty hltí outfity z nové řady seriálu Emily v Paříži, kterému (opět) propadl celý svět. Osobně se mu úspěšně vyhýbám již od samého začátku. Nevím totiž, zda je víc přitažený za vlasy příběh, nebo móda, která na mě působí spíše jako Super drbna (Gossip girl) na steroidech nežli Sex ve městě pro Gen Z.
Původní seriál o newyorské čtveřici opravdu odrážel ducha doby, a to především skrze oblečení – kdy se kombinovalo staré a nové, luxus a ulice, printy, barvy a textury, a všechna dosavadní estetická pravidla se bořila. Byla to éra „metropolitních žen“ (neboli tzv. urban women), za níž do velké míry vděčíme jednomu z nejvýznamnějších návrhářů, Marcu Jacobsovi, jehož brand letos slaví 40 let od svého založení.

Byl to právě Jacobs, který nastavil laťku pro současné tvůrce jako JW Anderson nebo Demna Gvasalia – přeložil snobský luxus do drzého jazyka mladé generace, přičemž zároveň posílil symbiotický vztah mezi módou a uměním. Byl schopen vycítit ducha doby se všemi „IT“ aspekty a nejen zabezpečit relevanci luxusní módy na poli popkultury, ale propojit tyto dvě entity do jednoho celku.
Jeho vizuální jazyk, ostrý jako břitva, propojoval luxus a street style, vysoké umění a graffiti, slavnostní oděv a ležérnost – protiklady, které esteticky definovaly ženu velkoměsta v 90. letech. Jako třeba Carrie Bradshaw. Jacobsova tvorba reflektovala transformaci New Yorku, kterou viděl na vlastní oči – v mládí pracoval v butiku Charivari (čteno „šarivari“), nabízejícím luxusní módu Upper East Side – ekonomicky chudé, avšak kulturně velmi bohaté části metropole. Pozoroval tak propojení designérských kousků se všedním oblečením, díky čemuž si uvědomil moc stylingu a kombinování různorodých prvků a textur v jednom outfitu.

Jeho zřejmě největším počinem byla apropriace stylu grunge do luxusního segmentu v době, kdy tento anti-trend zaplavil ulice díky Kurtu Cobainovi a jeho kapele Nirvana. Byla to anti-móda ve své nejčistší podobě – staré šaty po babičce, flanelové oversize košile, neforemné denimové bundy a kožené těžké boty spolu s dalšími nesourodými prvky coby excentrický outfit signalizující opovržení módními konvencemi. Avšak vše vyrobeno z těch nejdražších látek. A byť ho tento troufalý krok stál místo v Perry Ellis, přinesl mu naopak pozici kreativního ředitele Louis Vuitton – domu, který byl před Jacobsem znám „pouze“ jako značka prodávající kufry a kožené zboží.
V roce 1997 vytvořil americký designér pro francouzský dům první dámskou konfekční řadu – a v roce 2004 i tu pánskou. A byť (nejspíš jediným) zákazem za Jacobsova působení byla změna loga – právě jeho transformací navrátil francouzskému domu návrhář nejen relevanci, ale i kultovní status mezi mládeží po celém světě.
Slavný monogram na kabelkách a zavazadlech návrhář předělal hned několikrát, a to ve spolupráci s velikány na poli moderního umění. Se Stephenem Sprousem (v letech 2001 a 2009, přičemž podruhé již jako posmrtnou poctu umělci) slavný monogram „počmáral“ neonovými graffiti, Takashi Murami (v letech 2002–2010) předělal barevnou paletu a obohatil doplňky o putipandy a třešničky, Richard Prince (v roce 2008) přenesl svá plátna na nejslavnější modely kabelek domu, s Rei Kawakubo a jejím Commes Des Garçons (v roce 2008) vytvořil Jacobs tašku s dírami, a puntíky Yayoi Kusamy (v roce 2012) se staly natolik populárními, že se kolaborace rozšířila na celou řadu, a to již v režii Nicolase Ghesquièra.

Jacobs navíc nepodceňoval ani sílu celebrit a Hollywoodu – mezi jeho IT girls patřily Winona Ryder, Paris Hilton, Victoria Beckham, Sophia Coppola, Kate Moss, ale také plyšová postava Miss Piggy z populární americké show Muppets. Hvězdnými tvářemi Louis Vuitton byli také legendární boxer Muhammad Ali, politik Mikhail Gorbachev nebo hudebník Keith Richards.
A zapomenout nemůžeme ani na Sex ve městě – kromě toho, že se neonová kabelka Motard Firebird z roku 2008 stala jednou z vedlejších postav filmu (ano, ta pro Louis ze St. Louis), Marc Jacobs se málem dostal i do úvodních titulků seriálu. Existovaly totiž dvě verze – v té druhé byla místo bílé tylové „tutu“ Carrie oblečena do blankytně modrých, minimalistických šatů z Jacobsovy jarní kolekce roku 1998. Touchée…
Jak v rámci své vlastní značky, tak i za dobu působení v Louis Vuitton byl schopný předpovědět to, po čem ženy touží. Prorokoval jeden „IT“ kus za druhým, a udržoval luxusní módu relevantní a mladou. Byl módním oxymoronem popularity a avantgardy v jednom.
Jeho jméno však poslední dekádu zní jen velmi tiše někde na pozadí jiných – v roce 2014 opustil francouzský dům (po rekordních 16 letech) a ve stejnou dobu se rozešly i jeho cesty s business partnerem, Robertem Duffym. O rok později zavřel také svůj brand Marc by Marc Jacobs a během pandemie dokonce velmi tiše ukončil i svou beauty řadu, která byla jeho největším esem.
Trefou do černého byla po dlouhé době ale jeho loňská pocta Vivienne Westwood, a naději vzbuzuje i zpráva o tom, že se plánuje návrat Marc Jacobs Beauty spolu se všemi svými bestsellery.
Lidé milují comebacky, a možná po triumfálním návratu Johna Galliana, Phoebe Philo nebo Alessandra Micheleho je Marc Jacobs další na řadě…