Balmain a Chloé – dvě strany udržitelnosti francouzské módy

Balmain

Kreativní ředitel francouzského domu Balmain se zřejmě ještě nevzpamatoval ze své poslední spolupráce s Jeanem Paulem Gaultierem, pro jehož dům tvořil poslední haute couture kolekci coby hostující návrhář. A ano, byla překrásná a dokonalá a ani jedno oko nezůstalo suché! Tolik úcty a vděku mistrovi snad nepředvedl ještě nikdo. 
Bylo proto velmi zvláštní vidět 3D slaměné šaty, které jako by se už nevešly do Gaultierovy loňské přehlídky a byla by škoda je nechat jen tak v ateliéru. Tím však ona „inspirace“ neskončila. Na podiu se objevil v několika podobách i naked dress, který po 30 letech (díky letošní kolaboraci JPG s Lottou Volkovou) rázem vyvolal domino efekt digitální nahoty u značek Y/Projet, Loewe, Syndical Chamber nebo, pochopitelně, Balmain. Tělo Michelangelova Davida na pánské košili à la Robin Williams v 90. letech? Ano, prosím, ale pamatujme si, ze kterého ateliéru vzešla. Tvorba Michelangela byla přítomna i v podobě maleb, tedy printů, které zdobily hedvábné košile, kostýmy nebo dlouhé róby. Jsem jediná, komu v hlavě naskakují šaty Ariany Grande od Very Wang (Met Gala 2018)? 
Bratříčku, Oliviere, kde jsi?

Rukopis Rousteinga vychyloval ze své vlastní osy více než obvykle, ale nemůžeme mu upřít úspěšnou snahu přeměnit byť jen obyčejný kostým nebo pyžamový set v neopakovatelný fashion statement. Kdo jiný by použil strukturovaný samet čokoládové barvy pro zvýraznění překrásných dámských křivek? Magnifique!  Vyvrcholením (kterého se však očividně ne všichni hosté po několika hodinách na sedadlech dočkali) byl příchod Cher – šestasedmdesátileté ikony stylu, idolu žen i mužů a živoucí legendy. Fantastické… ale nač?
Vlastně největším kamenem úrazu celé přehlídky bylo to, že divák (i ten virtuální) vlastně nevěděl, na co se dívá. Je to ready to wear, nebo je to haute couture? Je to pánská, nebo dámská kolekce? Je to módní přehlídka, nebo je to několik hodin trvající show (pro více jak šest tisíc hostů) z celého světa? A největší zvláštností vyvolávající minimálně pozvednutí obočí byla hlasitá manifestace snahy o rozpoutání debaty na téma klimatické změny. Ohnivé šaty symbolizovaly požáry v Kalifornii a slaměné a papírové kusy měly být zcela recyklovatelné. Více jak stolooková kolekce (ano, to je 100 +) však nepřesvědčila o své udržitelnosti, a to především poté, co loňská (podzim 2021) byla o cestování „ve velkém stylu“. Schválně, kolik hostů na přehlídku dorazilo osobním tryskáčem?

Chloé

Pravým opakem je kreativní ředitelka Chloé, Gabriela Hearst, která (takřka) v tichosti transformuje francouzskou značku na pionýra zodpovědné módy. Po svém. Je součástí iniciativy sdružující vědce z 35 zemí světa, která si klade za cíl představit nejčistší zdroj energie – jaderné fúze, které jsou zdrojem energie většiny hvězd včetně Slunce. Mimochodem, mluvil o ní i Stephen Hawking.
Místo toho, aby se tak Hearst zaměřovala na restriktivní aktivismus poháněný strachem, se raději rozhodla vložit veškerou naději do vědy a technologie. Každým rokem tak nachází nové možnosti, jak tvořit zodpovědněji, aniž by musela obětovat estetickou stránku své tvorby. Nejenže její slavné pleteniny pocházejí z recyklovaného kašmíru, využívá také pouze certifikované zdroje fair trade, které si většinou vyhledává sama. Aplikuje ve své práci absolutní transparentnost – zdroj materiálů tedy může klient dohledat až do místa, kde vyrostla plodina.  Kolekce se tak skládala z basic kusů, kterým však byla dodána osobitá, minimalistická jiskra – vykrajování šatů ve stylu bokových cutouts nebo výstřižků coby dekorativních detailů, geometrické kování kolem lemů nebo stehy na kožených bundách (jako v minulé kolekci). Vše bylo tvořeno z jednotlivých, monochrom materiálů jako len, hedvábí, kůže nebo vlna. Len a kůže pochází z francouzských certifikovaných farem a továren, autenticita jejichž procesů je sledována nejen značkou samotnou, ale i mezinárodními organizacemi. Hedvábí a bavlna mají původ z certifikovaných bio farem a vlna pochopitelně pochází z rodinné farmy Hearts v Uruguayi, odkud putuje do Itálie na zpracování. Klobouky byly vyrobeny řemeslnicemi z Madagaskaru (pod záštitou organizace Made For A Woman), a kde to jen šlo, tam přišla na řadu recyklace – denim se skládá z 87 % recyklované bavlny a 13 % konopí, a Chloé je dokonce první značkou nabízející brýle ze 100% recyklovaného acetátu získaného z odpadů před spotřebou. Je třeba říkat něco víc? Možná jen to, že Gabriela Hearst právě ukazuje celému módnímu průmyslu, jak ospravedlnit jeho existenci v moderní době. Design mluví sám za sebe – je to nesmrtelná klasika, nepodléhající vrubu času, která vzniká fúzí kreativity a omezených zdrojů.