Act III Johna Galliana: mezi ateliérem a řetězcem

Projekt vznikl mimo jiné díky vztahu s Martou Ortega Pérez, předsedkyní skupiny Inditex, pod kterou Zara spadá. Právě ona v posledních letech systematicky posouvá značku směrem k módní relevanci – prostřednictvím výstav, ale i kolaborací s výraznými jmény jako Narciso Rodriguez či Stefano Pilati.

Gallianův přístup však bude jiný. Nejde o jednorázovou kapsulovou kolekci, ale o dlouhodobý proces reinterpretace. Sám návrhář mluví o „novosti“ a zároveň o udržitelném kreativním přístupu – místo neustálého vytváření nového se vrací k tomu, co už existuje, a hledá v tom nové významy. Tento princip ostatně provází jeho kariéru od dob v Christian Dior, kde přepisoval archiv domu do extravagantních, teatrálních kolekcí, až po dekonstrukční experimenty u Margiely.

Galliano byl vždy zastáncem řemesla, detailu a hlubokého respektu k oděvu jako uměleckému objektu. I v osobním stylu dlouhodobě podporuje méně známé, avšak mimořádně precizní tvůrce, jako je například Pierre Hardy, jehož práci zná spíše úzký okruh zasvěcených. Právě tato oddanost módě jako formě umění činí jeho spojení s masovým řetězcem tak… přinejmenším nečekaným.

Pro Zaru jde bezpochyby o jeden z největších milníků v historii jejích kolaborací. Značka už dnes nestaví jen na rychlé módě, ale snaží se profilovat jako high-end hráč s relativně dostupnou cenovou politikou, a to nejen skrze módní, ale i interiérové kolaborace. Za sebou má kolekce s interiérovými designéry, architekty a kreativními platformami jako například Vincent Van Duysen, Colin King nebo Collagerie. Přesto ze svého portfolia nedokáže zcela setřást stigma fast fashion, které se s ní pojí bez ohledu na ambice i směr, kterým se vydává. 

Pochopitelně se bude jednat o obrovskou výhru pro řetězec, který tentokrát přiláká i ty největší odpůrce rychlé módy – touha po tom vlastnit „něco od Galliana“ nepochybně vyhraje nad udržitelným či etickým principem…