Ze zákulisí: Svatební přípravy soul mates páru Báry a Alberta

Začněme tím jednodušším, kde se celá slavnost odehrála a proč jste vybrali zrovna toto místo? 

Albert: Původně jsme chtěli něco za Prahou, někde v přírodě, ale pochopitelně to s sebou neslo logistické složitosti v rámci přepravy rodiny atd. Naše koordinátorka Veronika Mušková, která organizuje svatby v rámci WeConcept, nám vybrala dokonalou alternativu, a to K10, kde jsme nakonec měli jak obřad, tak i hostinu. Bylo to naprosto skvělé místo, jelikož jsme to měli opravdu kousek od našeho bytu a hosty jsme ubytovali asi sto metrů odtud.

Když jste byli malí, přemýšleli jste někdy nad tím, jak byste chtěli, aby váš velký den vypadal? A jak se tento sen nakonec přiblížil realitě?

Bára: Já se přiznám, že jsem si svatbu nikdy nepředstavovala, asi jsem nebyla jedna z těch, která by o tom snila. Spíš nějaká představa přišla ve chvíli, kdy jsem začala aktivně surfovat – přemýšlela jsem nad tím, jak hezké by bylo mít to u moře. Pochopitelně tam se nedá jen tak přemístit celá rodina, takže nerealistický sen musel raději ustoupit realitě. 

Albert: Já jsem nikdy nebyl kluk, který by se svatbám bránil. Přišlo mi to jako absolutně přirozená věc po čtyřech letech vztahu. Navíc jsme spolu strávili celou pandemii, a místo toho, abychom se v jedné domácnosti hádali a lezli si na nervy, to náš vztah naopak utužilo a pochopil jsem, že tohle je správná věc...

Bára: Ano, nelezli jsme si na nervy, tak mě požádal o ruku! (Smích)

A jak vůbec vypadala žádost o ruku? 

Bára: To bylo neuvěřitelně krásné. Odehrálo se to na Kostarice ve vodě na surfu.

Albert: Bylo to velmi promyšlené! Nechal jsem v Austrálii vyrobit surf. Z Čech jsem jej odvezl na Kostariku – Bára se divila, co to s námi jede na Kostariku za obrovskou krabici, ale podle mě trochu tušila, že má ode mě nový surf… Možná tušila i něco víc… Na pláži jsem jí zavázal oči, dal jsem jí do ruky onen nový surf, strčil jsem ji do vody a ona pádlovala na surfu se zavázanýma očima kolem dokola, až našla správnou hloubku vody, kde jsme se zastavili. Tam si sundala pásku a utvrdila se v tom, že má nový surf. Já jí ale řekl, ať jej otočí druhou stranou nahoru, kde byl zalaminovaný nápis „Will you marry me?”, načež jsem vytáhl z plavek rozmočenou krabičku s prstýnkem…

A tak „byla svatba“ – cítili jste nějakou nervozitu? 

Bára: Za mě to bylo snad jen kvůli počasí. Předpověď pochopitelně hlásila chlad a déšť, takže jsme pro jistotu pořídili krásný beduínský stan – a bylo to nakonec ještě krásnější, než jsem si představovala. 

Jaký byl nejkrásnější moment ze svatby?

Bára: Pro mě to byla chvíle, kdy hrála cimbálovka. To už opadla prvotní nervozita a už jsme seděli s rodiči a zpívali.

Albert: Rozhodně když vyšla nevěsta… Chtělo se mi brečet, ale ustál jsem to!

Co na svatbě nesmělo za žádných okolností chybět?

Albert: Větrníky z Cafe~Cafe a koláče z Kus Koláče! A vlastně jsme si sami chtěli zařídit i oblek a svatební šaty. Ty pro nás vyrobila značka Lachryma. 

Bára: Je to tak, seznámili jsme se se zakladateli a prostě jsme si sedli – já jsem měla nějakou velmi mlhavou představu, kterou oni byli schopni převtělit do návrhu, který se mi moc líbil, a podobně to bylo u Alberta.

Albert: Pro mě to byl zajímavý proces, jelikož jsem sice měl nějakou představu, ale nakonec mi představili návrh, kde byly kalhoty trochu do zvonu – já bych nikdy na nic takového ani nepomyslel, ale nakonec to vypadalo moc hezky a stylově. Navíc můj oblek ušil osmaosmdesátiletý krejčí na Sicílii, což mu dodává unikátní hodnotu. Nevím, jak Bára, ale pro mě je tohle odteď můj nejoblíbenější oblek a budu jej nosit na každou možnou příležitost.

Nad čím jste seděli společně? 

Albert: Design prstýnků jsme vybírali spolu a také playlist. 

Bára: Ano, to jsme poslouchali společně, a vybírali písně, které byly takové „naše“ – jako například Good Days od SZA. 

A na kterou píseň byl váš první společný tanec? 

Albert a Bára: Nechť to jediné zůstane naším malým tajemstvím…