Virtuální voyeurismus aneb proč tak milujeme reality show?

Pořady tohoto typu se vyznačují především dávkou spletitých dramat a konfliktů, které má divák možnost prožívat společně s aktérem na obrazovce. To potvrzuje i Dr. Carol Lieberman, mediální psychiatrička a konzultantka v oblasti reality show: „Je to způsob, jak se stát součástí pořadu. Žijeme zprostředkovaně prostřednictvím zážitků hvězd reality show, a to z bezpečí našich domovů. Ve skutečnosti nemusíme riskovat své srdce ani svou pověst, když zástupně prožíváme zážitky účastníků z obrazovky.“ Stejně tak to může platit i naopak – s útěchou sledujeme, že mají někteří lidé horší problémy než my.

„Reality show divákům nabízí snadný a legální způsob, jak nahlédnout do života ostatních. Dokazuje to i několik desetiletí, během kterých se tyto pořady staly základem moderní zábavy v domácnostech po celém světě,“ napsala mediální komentátorka a spisovatelka Wendy Patrick pro Psychology Today. „Na rozdíl od sledování krimi dokumentů je zde určitá forma virtuálního voyerismu.“ Patrick však dodává, že člověk sledující reality show nemusí být nutně voyeur, tedy člověkem vyžadujícím sledování nic netušících osob. Výzkum Lemiho Baruha totiž odhalil, že se jedná „o hledání bezpečných způsobů, jak mít přístup k informacím a/nebo zkušenostem, které by jinak byly nedostupné, a také o něco, co lidé vyhledávají jen tak sporadicky“.

Dalším velmi častým důvodem, proč rádi sledujeme příběhy jiných, je podle psycholožky Dr. Jany Scrivani empatie. Reality show v nás totiž podle ní vyvolávají falešný pocit toho, že člověka z obrazovky známe osobně. K tomu se lidé často uchylují i kvůli onomu elementu „reality“, která je však mnohdy pouze hraným představením, jak se často ukazuje. To platí především pro lidi, kteří nemají ve svém životě silnou rodinnou základnu či jiné pevné svazky s partnerem a/nebo přáteli. Jsou často osamělí, a jedná se pro ně tak o náhradu za opravdové vztahy. U diváka se tedy může rozvinout tzv. parasociální interakce, kdy má pocit, že mediální postava komunikuje skrze médium přímo s ním, a tak bere danou postavu i za svého přítele.

Je zde však i jeden pozitivní aspekt sledování dramat, konfliktů a hádek. Podle psycholožky Dr. Evy Krockow otevírají tyto pořady dialog pro hodnocení lidského chování. Sledováním špatných rozhodnutí soutěžících si diváci vytvářejí vlastní názory, což je může přivést k zajímavé kritické diskuzi.

Pakliže jsou reality show vaším guilty pleasure po těžkém pracovním dni (nebo týdnu), nemějte výčitky. Pozvěte přátele na speciální seanci u sklenky vína a fingerfoodu, pusťte si epizodu vašeho oblíbeného pořadu a pak se oddejte horoucí filozofické diskusi o morální relativitě.