Svět má Rolling Stones, Česko má Olympic. Už 60 let!
archiv Petra Jandy
archiv Petra Jandy
Kapela, která vznikla v roce 1962, je označovaná za jednu ze zakladatelů české bigbítové hudby a její členy čeká rok plný oslav. Příští listopad uběhne přesně šest dekád od prvního koncertu Olympicu v roce 1963. A slaví nejen kapela, ale také její frontman, skladatel a kytarista v jednom Petr Janda, „praotec českého beatu”. Sám říká, že mu současná pop music leze na nervy a má pocit, že se muzika obecně vyčerpala. Je prý stále obtížnější vymyslet něco, co není něčemu podobné. Faktem ale je, že složil přibližně 1000 písniček a pořád má nové nápady – zpívá si v noci, když se probudí a nahrává si je na diktafon do telefonu. Petr Janda za svoji kariéru odehrál s Olympikem kolem sedmi a půl tisíce koncertů a nikoho tak nepřekvapí, že některé písničky doslova zlidověly. Co třeba Želva, Dej mi víc své lásky, anebo melancholická Jasná zpráva? Stačí si vybrat, a je z čeho!
S Olympicem vyrostlo několik generací fanoušků, nejprve rokenrolových, poté bigbítových a dnes nejspíše rockových. Ale na začátku byli hlavní inspirací britští The Beatles. Původně se kapela jmenovala Karkulka, tedy KARlínský KULturní KAbaret – orientovala se více na bigbít a už v tomto souboru se zformovalo jádro budoucího Olympicu. Z názvu nebyl údajně nadšený nikdo – chápeme – a změna přišla díky přestěhovaní do Spálené ulice, do klubu Olympic. Kapela ale fungovala jinak než dnes, byla především doprovodnou skupinou úspěšných zpěváků a tak se stalo, že Olympic nahrál třeba živelný hit Trezor s Karlem Gottem. Pak ale přišli The Beatles a v Olympicu se rozhodli mít vlastní hudební repertoár stejně jako kapela z Liverpoolu. I texty měly být původně v angličtině, ale když seděl mladý Petr Janda s textařem Pavlem Chrastinou nad písní Dej mi víc své lásky, přišla srážka s jazykovou bariérou. Stačila probdělá noc a pár lahví vína a z písně je dnes nesmrtelný hit, který nepřestává bavit. Kde jinde byste našli hlášku „Sjet po zadku holou skálu“? Hravé až dadaistické texty a chytlavá hudba se staly poznávacím znamením Olympicu na další desetiletí.
Jako každá kapela měl i Olympic svoje vzestupy a pády, silnější roky a období, kdy se naopak drželi v ústraní nebo řešili, zda vůbec pokračovat. Po úspěšně nakopnutém startu v 60. letech přišlo období normalizace, které mladým bigbítovým hudebníkům dle očekávání nepřálo. Navíc odešli klíčoví členové kapely a ta v podstatě musela hledat novou identitu. Na pár let byl novým baskytaristou dokonce Jiří Korn, popový zpěvák, který ale do bigbítového Olympicu moc nezapadl. Kapela se více obrátila k nekonfliktnímu popu a fanoušci pomalu ztráceli zájem. Hrozil úplný konec, ale Olympic se nakonec opět našel. Přišla úspěšná trilogie konceptuálních alb Prázdniny na zemi, Ulice a Laboratoř, kde bylo na jedno téma dotaženo vše od sklady písní přes scénografii po kostýmy při koncertech a Olympic byl zpět v plné síle! Zrodily se legendární hity jako Osmý den nebo Jasná zpráva. Zdánlivý konec přišel po revoluci, ale i ten se ukázal být jen pauzou pro nabrání sil na dalších třicet let.
Co se chystá na letošní a příští rok? Petr Janda už své výročí – 80. narozeniny – oslavil sólovým albem a pozornost se tak směřuje k jubileu kapely. Ta bude kromě Jandy slavit v sestavě Milan Broum, Martin Vajgl a Pavel Březina a společně je čeká turné o 60 koncertech, které odstartují dvě vystoupení v Lucerně už letos 18. a 19. listopadu. Dále vyjde knížka, speciální album s hity rozdělenými po dekádách nebo arch poštovních známek. Do toho vzniká v pražském Divadle Broadway muzikál z hitů skupiny Olympicu a Petra Jandy a navíc dokumentaristka a kameramanka Olga Malířová Špátová natáčí o skupině film. Celovečerní snímek by měl mít v kinech premiéru na konci roku 2023. Nejstarší českou bigbítovou kapelu tak čeká náročný rok a nabízí se otázka, co si schovají pro 70. výročík.