Tenistku Barboru Strýcovou dobře znají i ti, kteří o bílém sportu nevědí vůbec nic. Sedmatřicetiletá sportovkyně si získávala fanoušky nejen svými úspěchy na těch nejtěžších turnajích – v roce 2016 získala olympijský bronz ve čtyřhře a v roce 2019 vyhrála ve čtyřhře i Wimbledon –, ale především svým sympatickým vystupováním a nezdolnou energií. Když přede dvěma lety s rýsujícím se bříškem na tiskovce oznamovala konec kariéry, tvrdila, že by se ještě chtěla na kurty po porodu vrátit. Tak určitě, pomyslela si tehdy spousta matek, které už věděly, jakou změnu do života přinese dítě. Jenže Bára Strýcová je nezmar a umí se kousnout, a když byl jejímu synu Vincentovi rok, splnila, co slibovala. Postupně jsme sledovali její úspěchy i prohry a rostoucího chlapečka pozorujícího svou bojující mámu. A máma vyhrála v červenci svůj druhý Wimbledon. V září se Strýcová definitivně rozloučila s tenisem a její syn Vincent oslavil druhé narozeniny.
U mě velkou roli hrála touha po rodině. Hodně jsem o konci kariéry začala přemýšlet kolem třiatřicátého roku, kdy jsem si říkala, že už je čas. To mi začalo hlodat v hlavě, už jsem byla unavenější, nechtělo se mi moc cestovat, byla jsem vyřízená, od ledna do listopadu jsem byla bez svých blízkých a chybělo mi rodinné zázemí. Pro profesionálního sportovce je ale těžké kariéru ukončit. Celý život žijete v bublině, v níž se všechno točí kolem vás, a zvlášť tenis je strašně sobecký sport. Ono tím sobcem v tenisu musíte být, musíte mít tvrdé lokty a jít si za svým, abyste předvedla nejlepší výkon a podala ho každý týden turnaje. A z toho kolobehu není lehké vystoupit. V běžném životě se už všechno kolem vás netočí. Nikdo vám ráno nepřipraví auto, neodveze vás na trénink, nepřipraví vám večeři, snídani... Spousta sportovců se konce bojí a občas spadnou i do depresí. To naštěstí nebyl můj případ, u mě přišlo hned dítě a s ním i úplně jiné starosti a myšlenky.
Já jsem vyloženě netrpělivý člověk a mám ráda všechno naplánované. což s dítětem úplně nejde. Dřív jsem z toho byla špatná, když se něco změnilo, a teď už to moc neřeším. Někdy zkrátka přijdete pozdě, protože se dítě nechce obléct, tím se už nenervuji... Dřív jsem nesnesla, když se někde válely věci, teď jsou všude hračky a oblečení a to já už vůbec neřeším. To bych se musela zbláznit.
Když stojíme proti sobě na kurtu, neumíme za sebou pak přijít a říct: „pojď na kafe.“ A když prohraju, tak to už tuplem ne. Ženská přátelství se moc nepěstují. Mám kamarádky tenistky, jako je Lucie Šafářová nebo Andrea Sestini Hlaváčková, ale na turnaji to nejde. Respektujeme se, jdeme spolu na večeři, ale že bychom si denně volaly a řešily to, to ne. Tenis je vůbec osamělý a psychicky náročný sport. Máte sice kolem sebe tým, trenéry, maséry, ale to nejsou vaši kamarádi, kterým se svěříte. Já pořád říkám, že kolem sebe musíte mít nějaké spřízněné duše.
Celý rozhovor najdete v listopadovém vydání Harper's Bazaar, které můžete zakoupit ZDE.
Od 12. 10. 2023 nově k předplatnému na 1 rok za 1 129 Kč získáte jako dárek Eucerin Hyaluron-Filler + 3x EFFECT Vitamin C Booster v hodnotě 1 199Kč.
Zástupkyně šéfredaktorky pracuje pro Harper’s Bazaar již od roku 2019. V časopise a na webu najdete nejčastěji její kulturní tipy, ať už se jedná o nové zajímavé knihy, nebo skvělé seriály.
Nahlédněte s námi do italské oázy blogerky Juliane Diesner
TAJEMSTVÍ KRÁSY PODLE RACHEL WEISZ
Zuzana Augustin Poláčková: chůva mateřskou lásku nevytlačí, pouze ji doplní