Kate Winslet v dokonalém little black dress na premiéře svého režisérského debutu Goodbye June

Pokud se někdy rodí „nový hollywoodský klan“, pak je pravděpodobné, že příjmení Winslet se v dalších letech bude objevovat v titulcích mnohem častěji – na různých místech, v různých rolích, ale vždy se společným rukopisem: emocí, odvahou a rodinnou autenticitou, která se nedá naučit.

Syn jako scenárista: Joe Anders a scénář napsaný z bolesti a autenticity

Scénář filmu napsal Winsletin 21letý syn Joe Anders, který příběh začal tvořit už ve svých 19 letech během studia na National Film and Television School. Inspirací mu byla hluboce osobní zkušenost – okamžiky, kdy celá rodina držela stráž u lůžka umírající babičky, tedy Winsletiny matky.

Joe původně netušil, že by jeho text mohl skončit jako film. Dokonce se zdráhal uvěřit, když mu matka oznámila, že má v ruce něco výjimečného. Winslet však trvala na svém: kdyby byl scénář špatný, řekla by to – ale nebyl. A tak se rozhodla nejen film natočit, ale zároveň chránit autorův hlas. Jak sama říká, nechtěla dopustit tradiční hollywoodský nešvar, kdy spisovatel po odevzdání textu z procesu zmizí.

Výsledkem je snímek, který stojí na neokázalém, intimním dramatu rodiny konfrontované s blížícím se koncem milované matky. A právě rodinný původ látky je znát v každém dialogu, i v drobných gestech mezi postavami.

Režijní debut ve znamení Helen Mirren – hvězdy, která porušila vlastní pravidla

Největším castingovým triumfem Winslet je zisk jediné osobnosti, která roli matriarchyně June mohla pozvednout na ikonickou úroveň – Helen Mirren. Jenže cesta k ní nebyla přímočará. Mirren dlouhodobě držela dvě zásady: nikdy nehrát postavu s demencí a nikdy nehrát postavu, která umírá. Winslet jí nabídla přesně tuto roli.

Když se tedy Winslet smířila s tím, že to zkrátka nepůjde, herečka překvapila: požádala o scénář. A o týden později přišel e-mail: „Poruším své pravidlo. Ráda tě podpořím.“ Tento moment se stal definitivním potvrzením, že film – a potažmo režijní debut – získal požehnání jedné z nejrespektovanějších britských hereček.

Nový film, nová éra Winsletových: rodina jako tvůrčí základna

Winslet přiznává, že ji k režii přivedla nejen hluboká osobní vazba na příběh, ale také frustrace z toho, jak se v průmyslu zachází s ženskými tvůrkyněmi. Zatímco muži kolem ní se v klidu přesouvali z herectví k režii, ženy v Hollywoodu stále čelí větší skepsi i tlaku. „Cítila jsem, že to dělám nejen pro sebe, ale i za ženy, které chtějí režírovat. A že je načase si tu židli prostě vzít,“ říká.

Zatímco Joe Anders debutuje jako scenárista, Winsletina dcera Mia Threapleton mezitím potvrzuje svou hereckou vyzrálost. Nedávno se objevila v novém filmu režiséra Wese Andersona po boku Benicia Del Tora, což je pro mladou herečku výrazný kariérní krok.

Winslet tak stojí v pozici tvůrkyně i matky, která sleduje, jak se její děti staví na vlastní nohy – jedno jako autor, druhé jako herečka, oba nezávisle na jejím jméně, ale s její podporou.