Exkluzivně: Johnny Depp o deseti letech s Dior Sauvage, divočině a návratu ke svobodě

Nový Sauvage film natočil francouzský fotograf Jean-Baptiste Mondino. Jak byste popsal vaši spolupráci?

Jean-Baptiste je samozřejmě velmi uznávaný fotograf, ale vnímám ho také jako skvělého filmaře-rebela. Klidně bych s ním natočil pětadvacet filmů nebo mu podle potřeby četl telefonní seznam. Když jsme spolu pracovali poprvé, na prvním filmu pro Sauvage, měl jsem pocit, že jsem potkal spřízněnou duši. Někdo, koho stejně jako mě zajímá, co se stane, když necháte okamžik, aby se zrodil sám. Dal mi mnohem větší svobodu, než jaká bývá na natáčení zvykem. Touží po obrazech a chce vytvářet poezii. Má nejlepší oko na světě a úžasný smysl pro humor. Nezná strach, přitom je to ten nejmilejší člověk, ale zároveň nekompromisně drží svou vizi. Jean-Baptiste patří k nejkreativnějším lidem, s jakými jsem kdy pracoval. Zbožňuji ho.

Jak dobře vás zná a do jaké míry jste do postavy z filmu pro Sauvage vložil sám sebe?

Zná mě velmi dobře. Když s někým takhle intenzivně spolupracujete, začnete se vzájemně chápat poměrně rychle. U nás to bylo okamžité a myslím, že to bylo oboustranné. Oba máme trochu absurdní pohled na svět, zároveň milujeme poezii a jsme silně fixovaní na myšlenku zachytit něco skutečného, místo pouhého vytvoření pěkného obrazu. Je nekonečnou studnicí nápadů. Když s ním točíte, netrávíte hodinu v karavanu, protože on neustále hledá a neustále přichází s novými záběry.

Ve filmu je hodně vidět vaše vlastní osobnost i styl. Vnímal jste to podobně?

Je to zvláštní, protože poslední věc na světě, kterou jsem kdy chtěl jako herec dělat, bylo hrát sám sebe. Ta představa mě děsí. Postavy si mohou dovolit mnohem víc než já a v jejich přestrojení, i když jsou všechny nějakou mojí součástí, dokážu od sebe utéct. U Dioru a těchto filmů jsem v podstatě opravdu já. S Jeanem-Baptistem mi to ale bylo velmi příjemné. Cítil jsem se svobodně, protože nikdy přesně nevíte, co se stane.

Poušť působí ve filmu jako další hlavní postava. Je to místo, které pro vás má osobní význam?

Mnoho let jsem po dotočení filmu nasedl buď na vlak Amtrak a jel na sever, nebo jsem sedl do starého pickupu, odjel do pouště a ubytoval se v nějakém motelu. Točil jsem také v nespoutaných pouštích Nevady a Arizony a viděl jsem ty nádherné spirituální monumenty. Poušť je nesmírně silné místo.

Ve filmu hraje důležitou roli puma. Máte své oblíbené zvíře? Nebo něco jako spirit animal?

Nejsem si jistý, jestli by mě nějaké přijalo. Můj zesnulý kamarád, spisovatel Hunter S. Thompson, často říkával něco, co mi dodnes připadá fascinující, když mluvil o sněžných levhartech. Že na vrcholu hory jsme všichni sněžní leopardi. Je to nesmírně poetické. Já jsem ale asi spíš havran, jako v básni Edgara Allana Poea. Nebo sova.

Film vzdává hold westernům. Stal jste se hercem až po jejich zlaté éře. Vyrůstal jste na westernech?

Většina westernů, které si z dětství vybavuji, byla jen o kovbojích a bezduchém střílení, což mě k smrti nudilo. Mám ale rád Peckinpahův film Divoká banda. Natočil jsem také s Jimem Jarmuschem jakousi epickou westernovou báseň Dead Man. Líbí se mi Pat Garrett and Billy the Kid s Krisem Kristoffersonem a Jamesem Coburnem. A jedním z mých vůbec nejoblíbenějších filmů je Cat Ballou s Jane Fondou a Leem Marvinem.

Ve filmu pro Sauvage vracíte zlato zpátky zemi. Je to taková obrácená zlatá horečka?

Přesně tak. Místo člověka, který pátrá po něčem s finanční hodnotou, jde spíš o myšlenku, že dokážete ocenit místo, kde právě jste. Že rozumíte všemu kolem sebe a uchováte si ten moment, protože je výjimečný. Není to tolik hledání sebe sama a nových věcí, spíš uznání vlastních zkušeností a schopnost některé věci nechat odejít.

Na rozdíl od hmotných věcí se vůně pustit nedá. Jaká vůně vás vystihuje nejvíc?

Možná cigaretový kouř. Nebo krásná tabáková vůně. Vůně jsou pro nás všechny neuvěřitelně důležité. Třeba parfém vaší babičky. Vryje se do paměti tak silně, že vás dokáže vrátit do přesného času a místa. Když ucítím levnou vodu po holení, vidím tátu, jak dokončuje holení a plácne se po tvářích. Funguje to jako píseň, která vás okamžitě přenese zpátky na cestu, kterou jste kdysi absolvovali s rodinou.

Spojujete si postavy, které jste hrál, s konkrétními vůněmi?

Rozhodně. Některé postavy, které jsem hrál, mají svou vlastní vůni. Ve filmu Laurence Dunmoreho Libertin byl John Wilmot trochu dandy, takže jeho vůně pro mě byla zásadní. Nebo Barnabas Collins, dvoutisíciletý upír ve filmu Temné stíny Tima Burtona. Pro něj jsme smíchali spoustu zvláštních ingrediencí, samozřejmě se základem z hlíny.

Jste tváří Sauvage už deset let. Co vás přimělo říct Dioru ano, když je to první luxusní značka, se kterou jste se rozhodl spolupracovat?

Nejdřív jsem byl v šoku. Dior si téměř celé století udržuje eleganci a silné dědictví. Skutečnost, že ve mně viděli něco, co by mohlo vyjádřit to, co pro Sauvage hledali, pro mě hodně znamenala.

Co myslíte, že ve vás viděli?

To byste se museli zeptat jich. Možná šlo o to, že jsem předtím nic podobného nedělal a byl jsem jeden z posledních, u kterých by to kdokoliv čekal. V té době by většina lidí při spojení mého jména a Dioru řekla jen cože. Jsem ten člověk, který byl v jednom žebříčku zvolen zároveň nejlépe i nejhůř oblékaným.

Změnila spolupráce s Diorem a Francisem Kurkdjianem váš vztah k vůním? Jste díky nim vnímavější?

Neskutečně. Měl jsem neuvěřitelné štěstí a privilegium sedět u jednoho stolu s nosy Dioru a hodně jsem se naučil od různých kreativních ředitelů parfémů. Třeba jsem vůbec netušil, že v podstatě každý parfém Sauvage se otevírá kalábrijským bergamotem. Dozvěděl jsem se také víc o ambře, která se sbírá od volně žijících velryb a má hodnotu vyšší než zlato. To mě naprosto fascinuje.

Máte silné vazby na Francii. A Dior je „ta francouzská značka“. Co je na vás nejvíc francouzské?

Když jsem byl dítě, četl jsem Hemingwayovu knihu Pohyblivý svátek. Ta míra svobody, kterou v ní mají spisovatelé a umělci dvacátých let v romantické Paříži, mě úplně pohltila. Věděl jsem, že tam musím jednou jet. O patnáct let později jsem přijel do Paříže točit film. Zamiloval jsem se do Vanessy Paradis a zůstal asi deset let. Vždycky jsem se bál do Paříže přestěhovat, protože jsem se bál, že tím ztratí kouzlo. Nestalo se.

Je pravda, že vaše příjmení Depp pochází od francouzského předka se jménem Dieppe?

Ano. Podle toho, co se mi podařilo zjistit, pochází jméno Depp z Normandie. Kolem roku 1680 museli zemi opustit hugenoti, což byli protestanti. Moje rodina odešla nejdřív do Anglie a potom do Spojených států.

Jste herec, ale také hudebník, malíř, režisér. Máte ještě nějaký skrytý talent?

Nevím, jestli se dá všechno tohle nazvat talentem. Herectví, hraní, psaní nebo nahrávání hudby, kreslení nebo malování. Jsou to části mě samotného, které potřebují potravu. Věci, které musím dělat. Nejde tolik o výsledek, ale o to, co vás dovede tam, kam potřebujete dojít. Jde o cestu.

V kampani zazní věta In the wild, everything is always in front of you. Jak vznikla?

Měli jsme jednu verzi textu a cítili jsme, že v ní něco je, ale Jean-Baptiste stále hledal lepší formulaci. A pak jsem tu větu řekl během rozhovoru jen tak. On se toho okamžitě chytil a řekl, že to je ono.

Co je teď před vámi po kreativní stránce?

Každý den musí mít smysl. Důvod být. Něco, co můžu zkusit nebo se o to alespoň pokusit. Všechno je pro mě určitá forma vyjádření.