Elizabeth Taylor: Odhalení hollywoodské ikony

Tito dva rozmlouvají v dokumentu Elizabeth Taylor: Ztracené nahrávky (Elizabeth Taylor: The Lost Tapes), který najdete na HBO Max. Nahrávky byly nedávno nalezeny v archivu zesnulého novináře Richarda Merymana. Obsahují 40 hodin rozhovorů, které Meryman vedl s Taylor v rámci výzkumu pro svou knihu. Začínají v roce 1964, kdy jí bylo 32 let a byla na vrcholu slávy. Její hlas je svůdný, ale vždy poutavý – i bez doprovodu její mimořádně krásné tváře. Jejich rozhovor doplňují dokumentární záběry: z Beverly Hills, z Hollywoodu, z jejího rodinného archivu i záběry natočené blízkými přáteli. Vidíme mladou Liz na červených kobercích, v zákulisí natáčení a při neformálních chvílích s přáteli jako Montgomery Clift či James Dean. Vidíme ji jako mladičkou dívenku, která touží po tom stát se herečkou a kvůli vysněné roli stojí celé hodiny na špičkách, aby povyrostla. Vidíme mladou ženu přidušenou pod poklopem skleníku hollywoodských studií, která si své svěřence uměla ovládnout a která zoufale hledá spřízněnou duši. Vidíme ji zkroušenou po tragické smrti jejího třetího a osudového manžela, producenta Mikea Todda, toho charismatického obhroublíka, který jí daroval legendární diamantový prsten tak veliký, že mu přezdívala „moje kluziště“. Vidíme ji na vrcholu slávy i v jejím doznívání, v pelu mládí i jako stárnoucí ženu, která pomáhala nemocným AIDS.

Dokument tak nabízí mimořádně plastický pohled na ženu, která svého času zajímala celý svět. Přestává být pouze ta „krásná mrcha“, která kamarádce přebrala manžela a sedmkrát se vdala, ale stává se v očích diváka starostlivou matkou, věrnou přítelkyní a důvěrnicí, naivní romantičkou i naprosto profesionální, inteligentní a ambiciózní herečkou, která se celou dobu snažila vymanit ze škatulky hezkých tvářiček a stát se představitelkou charakterních rolí. Ale stále zůstává Elizabeth Taylor, poslední hvězdou starého Hollywoodu.