Eau de parfum: Kůže

Historie kožených vůní

Kořeny této vůně sahají hluboko do historie, a to ve spojení s koželužským řemeslem. Výrazný mezník nastal kolem 16. století, kdy se kůže kamzíka začala vonět esencemi z květin a bylin a v posledním kroku ji potřeli esencí cibetky a pižma – to bylo známé jako Peau d'Espagne (španělská kůže). Maurové ve Španělsku totiž ovlivnili zemi svými vonnými kompozicemi, které voněly květinami, jako je jasmín, a jejich nesmírnou láskou k pižmu.  „Ve středověku se Grasse, dnes nesporné hlavní město parfémů, specializovalo na řemeslnou výrobu kožedělných výrobků. Po několika týdnech používání však kůže nepříjemně zapáchala, a tak Gallimard, koželuh z Grasse, přišel s nápadem voňavých kožených rukavic a nabídl pár Kateřině Medicejské, která byla jeho darem nadšena. Tento koncept se pak rozšířil mezi královským dvorem a vyšší společností a 17. století se stalo vrcholem pro rukavičkářské parfuméry,“ popsal parfumér Celso Fadelli.
V roce 1656 byl navíc založen cech rukavičkářů a parfumérů, tzv. Maîtres Parfumeurs et Gantiers, který představoval jedno z prvních významných parfumérských obchodních sdružení a významně se zasloužil o to, že se tehdy vonné rukavice staly módou po celém světě. 
Konkrétní historické receptury této „španělské kůže“ coby parfémů se rozcházejí, a stejně tak i první data jejich vzniku. Za oficiálně první „kožený parfém“ se proto považuje Royal English Leather z roku 1871 od firmy Creed pro krále Jiřího III. Ten si prý vůni svých rukavic zamiloval natolik, že si od společnosti vyžádal tělový přípravek se stejnou vůní.

Revoluci v kožených parfémech způsobil vynález chinolinu v roce 1880. Tato drsná chemikálie podobná dehtu, napodobující ostrou štiplavost zvířecích kůží, zahájila zcela nový trend, a to tzv. Cuir de Russie (ruská kůže). Ta měla silné aroma břízy, symbolizující vůni kozáckých bot potřených březovou kůrou (pro voděodolnost). 
Byť první Cuir de Russie byl vytvořen Eugènem Rimmelem a domem Guerlain v roce 1886, tento druh parfému se rozšířil napříč všemi slavnými domy, které je pro velký zájem nabízely od konce století až do 50. let století 20., a to především kvůli velké vlně ruských emigrantů, kterou způsobila ruská revoluce v roce 1917.
Kůže byla součástí armádního oděvu, nesla v sobě určitou symboliku autority, vznešenosti a také maskulinitu, díky čemuž byla populární právě mezi muži. Zájem žen o vůni se rozšířil spíše začátkem 20. století, a to v době první vlny feminismu, korespondující s novým, androgynním stylem.

Nejslavnější kožené vůně 

Mezi nejslavnější „kontroverzní“ ženské parfémy s vůní kůže tak patřily Tabac Blond od Caron, coby první unisex vůně kůže z roku 1919 od Ernesta Daltroffa, navržená speciálně tak, aby maskovala cigaretový zápach. Nebo Chanel Cuir de Russie (1924), kterou složil parfumér domu, Ernest Beaux, coby poctu milostnému vztahu Coco Chanel s princem Dmitrijem, či Scandal od domu Lanvin z roku 1933, kterou parfumér Guy Robert popsal jako krásnou květinu uvězněnou v nové kožené kabelce.

S časem se noty kůže transformovaly do méně dominantní podoby, kde setrvaly spíše coby doprovod k zeleným akordům chypre parfémů nebo jako ostřejší dovětek dřevitých a květinových vůní, které známe dnes – Chanel No. 19, Miss Dior, Bel Ami od Hermès, Jolie Madame od Balmain nebo Azuree od Estée Lauder.  Jiné parfémy se však s rozmachem masové výroby neudržely na poličkách, byť se v komunitě „slavných nosů“ pokládaly za naprosto ikonické. K takovým se řadí například Doblis Hermès nebo La Nuit od Paco Rabanne.