Udržitelnost se v koupelně nejčastěji řeší přes obaly, doplňovací balení nebo počet produktů na poličce. Méně nápadná otázka se ale skrývá přímo uvnitř kelímků, tub a lahviček. Některé složky po použití nezůstanou jen na odličovacím tamponku nebo ve sprchovém koutě. Spolu s vodou mohou pokračovat dál do odpadu a přispívat k zátěži, s níž se příroda vypořádává velmi pomalu.
Dopad na životní prostředí je jen jedna část problému. Stále častěji se řeší také to, co může dlouhodobý kontakt s mikroplasty znamenat pro tělo. Kůže je sice účinná bariéra, nefunguje ale za všech okolností stejně: záleží na stavu pokožky, velikosti částic i délce kontaktu. Výzkumy proto sledují možné souvislosti se zánětem, oxidačním stresem nebo narušením kožní bariéry. Přestože není na místě panika, větší pozornost vůči tomu, jaké kosmetické produkty vybíráte, smysl má.
Mikroplasty v kosmetice nemusí mít podobu zrníček, které cítíte mezi prsty. Mnohem častěji fungují nenápadněji: pomáhají upravit texturu, prodloužit výdrž, vytvořit hladší finiš nebo dodat produktu vlastnosti, které na první pohled působí jako samozřejmá součást moderního složení. Právě proto se v běžné rutině snadno ztratí. Nejsou vždy vidět, neškrábou na kůži a často je neprozradí nic jiného než seznam ingrediencí.
Mikroplasty se v kosmetice omezují přísněji než dřív, jejich konec ale nepřijde v jeden konkrétní den. Evropská unie začala v říjnu 2023 postupně regulovat záměrně přidávané syntetické polymerní mikročástice, tedy malé pevné částice ze syntetických polymerů, které se ve vodě nerozpouštějí a v prostředí se rozkládají jen obtížně. U kosmetiky však platí dlouhá přechodná období. Záměrně přidávané mikroplasty by měly nejdříve zmizet z oplachových produktů, a to do roku 2027. U leave-on kosmetiky je hranicí rok 2029, u make-upu, produktů na rty a nehty až rok 2035.
Nejpraktičtější je zaměřit se na složky, které se s mikroplasty nebo syntetickými polymery spojují nejčastěji. Není potřeba rozumět každé ingredienci ani při nákupu pročítat etiketu jako laboratorní protokol. Mezi názvy, u kterých má smysl zpozornět, patří hlavně:
Pozornost se vyplatí hlavně u produktů, které slibují velmi hladký finiš, dlouhou výdrž, voděodolnost, třpyt nebo efekt opticky sjednocené pleti. Typicky tedy u primerů, make-upů, korektorů, pudrů, rozjasňovačů, řasenek, laků na nehty, gelů na obočí, stylingových sprejů a některých opalovacích přípravků. Neznamená to, že každý produkt z těchto kategorií je automaticky problematický. Právě tady se ale vyplatí nečíst pouze slib na přední straně obalu, ale otočit kelímek, tubu nebo lahvičku a prozkoumat samotné složení.
Peeling, sprchový gel, čisticí přípravek, šampon nebo tělový scrub mají z hlediska každodenního provozu větší prioritu než lak, který vytáhnete dvakrát do roka. U exfoliace můžete místo plastových částic hledat enzymy, kyseliny, jemnější cukrové nebo solné varianty, celulózu nebo jiné biologicky odbouratelné alternativy. U třpytivých produktů se zase vyplatí dívat nejen na líbivý ekologický claim, ale i na to, z čeho je efekt skutečně vytvořený.
Není nutné vyhodit celý kosmetický arzenál a začít znovu. Smysluplnější je dopoužívat to, co už máte, a při dalším nákupu věnovat složení o něco víc pozornosti. Databáze a skenovací aplikace mohou být užitečnou oporou, ale největší rozdíl nakonec dělá obyčejný návyk: otočit obal dřív, než produkt skončí v košíku.
Beauty a self-care redaktorka vyhledávající (a bořící) mýty kolem krásy a zdravého životního stylu si při psaní ráda zdokonaluje i vlastní pečující rutinu, která je pro ni stejně důležitá jako šálek dobré kávy.
Tajemství elegantního slow-agingu
Do postele se Sydney Sweeney…
FACE GYM 2.0