5 způsobů, jak chronický stres ovlivňuje paměť

Když je mozek pod tlakem

Ve chvíli, kdy se cítíte ohroženi – ať už jde o nečekanou výzvu, pracovní konflikt, nebo dlouhodobé přetížení –, mozek spouští stresovou reakci. Aktivuje se takzvaný režim „bojuj, nebo uteč“ (neboli fight or flight), který má jediný cíl: připravit tělo na zvládnutí hrozby. Následkem toho se nejen zrychlí tep a zvýší napětí ve svalech, ale zároveň se do krve začne uvolňovat hormon kortizol. Zatímco krátkodobý stres může za určitých okolností paměť podpořit – například tím, že zvýší bdělost, zrychlí rozhodování nebo dodá tělu energii –, dlouhodobé napětí ji spolehlivě oslabuje. Chronický stres totiž udržuje mozek v pohotovosti i ve chvílích, kdy žádné reálné nebezpečí nehrozí. Výsledkem je, že části mozku odpovědné za soustředění, učení a paměť (především hipokampus a prefrontální kortex, zodpovědný mimo jiné za vzpomínání a dlouhodobé zapamatování) začínají být přetížené a postupně přicházejí o svou výkonnost. Mozek, který je neustále v obranném režimu, tak ztrácí kapacitu zpracovávat nové informace, vybavovat si detaily nebo se soustředit na složitější úkoly. Čím déle navíc takový stav trvá, tím výrazněji se tyto potíže prohlubují, přičemž mohou ovlivnit nejen pracovní výkon, ale i běžné fungování v každodenním životě.

1. Zamlžená mysl

Problémy s pamětí nejsou zdaleka jen o tom, že si něco nepamatujete. K narušení kognitivních funkcí dochází pozvolna, často nenápadně – rozptýlenou pozorností či obtížným soustředěním. I běžné úkoly vyžadují větší úsilí, vnitřní klid se vytrácí a v hlavě zůstává spíš šum než jasný tok myšlenek. 
Stav, který bývá označován jako mozková mlha, není jen pocitovou nepohodou. Při přetrvávajícím tlaku se mění fungování oblastí zodpovědných za řízení duševních procesů a nervová síť, která běžně umožňuje analyzovat, rozhodovat a udržovat pozornost, přechází do útlumu. Právě v tomto zpomalení – kdy vnímáte, ale nestíháte zpracovávat – může nenápadně začít ústup duševní výkonnosti.

2. Ztráta krátkodobé paměti

Pod vlivem dlouhodobého stresu často selhávají i zcela základní paměťové procesy. Krátkodobá paměť, která slouží jako dočasné úložiště informací, se stává nestabilní a přetíženou. Najednou si nejste jisti, kam jste dali klíče, co jste chtěli vyřídit po cestě z práce nebo komu jste slíbili zavolat. Věci, které by jinak prošly hlavou automaticky, z ní zničehonic vypadávají.
Příčinou je oslabení funkce prefrontální mozkové kůry (neboli prefrontálního kortexu), která ve zdravém stavu umožňuje krátkodobé uchování a manipulaci s informacemi. Ve stresu ale tento systém ztrácí pružnost a společně s tím mizí i schopnost „udržet v hlavě“ víc věcí naráz. Nejde o zapomnětlivost v pravém slova smyslu, ale o dočasné zahlcení paměťové kapacity, která už nemá prostor zachytit další podněty.

3. Potíže při učení

Při dlouhodobé psychické zátěži přesměrovává mozek energii i pozornost směrem k okamžitému zvládnutí situace, nikoli k hlubšímu zpracování podnětů. To, co za běžných okolností hladce zapadne do souvislostí, zůstává ve stresu kdesi na povrchu. Nedostatek mentální kapacity i narušené vnitřní prostředí způsobují, že se nové poznatky jednoduše „neuchytí“.
Psychická pružnost, nezbytná pro zpracování a ukládání obsahu, se pod tlakem ztrácí. Klesá schopnost koncentrace, logických vazeb i dlouhodobého udržení pozornosti. Místo vnitřního prostoru pro porozumění nastupuje zahlcení. Není to lenost ani nepozornost, jen přirozená obrana mozku, který v náročných podmínkách omezuje vše, co zrovna není nezbytné pro zvládnutí zátěže.

4. Problémy s obnovováním dlouhodobé paměti

Stres nekomplikuje jen učení nových věcí, ale často také narušuje přístup k tomu, co už v paměti dávno je. I dobře uložené informace se mohou stát nedostupnými – zejména ve chvílích, kdy je potřebujete nejvíc. Náhlé výpadky během prezentace nebo při řízení na dobře známé trase nejsou ničím neobvyklým.
Za tímto fenoménem nestojí slabá paměť, ale dočasná nerovnováha v mozku. Vysoká hladina stresových hormonů narušuje souhru mezi oblastmi, které jsou zodpovědné za vybavování. Hipokampus, malá oblast sloužící k uchovávání a vyvolávání vzpomínek, může ve vypjatých chvílích reagovat „zablokováním“ – jako by mozek věděl, že danou informaci má, ale nedokázal ji „načíst“. Po odeznění napětí se vzpomínka obvykle vrací, někdy až s ironickou samozřejmostí. V daný moment však zůstává nepřístupná, a právě to bývá nejvíce frustrující.

5. Paměť ovlivněná emocemi

Paměť je selektivní, proměnlivá a úzce propojená s emocemi, a právě ve stresu má tato provázanost ještě silnější účinek. Mozek, který se dlouhodobě pohybuje v napětí, zvýhodňuje negativní podněty a přehlíží ty neutrální nebo pozitivní. Zatímco zkušenosti bez silného emocionálního náboje se snadno vytrácejí, co bylo ohrožující, nepříjemné nebo zneklidňující, zůstává uloženo hlouběji.
Za intenzivnější ukládání negativních vzpomínek může zvýšená aktivita amygdaly – části mozku, která vyhodnocuje emoční význam prožitků a spolurozhoduje o tom, co se do paměti uloží. Při dlouhodobém napětí však tento mechanismus ztrácí vyváženost, což může ve výsledku způsobit zkreslený obraz minulosti, ve kterém převažují vzpomínky na selhání, stres a tíživé situace.

Mozek má schopnost se zotavit

Přestože vliv dlouhodobého stresu na paměť může být výrazný, naštěstí pro nás všechny není nevratný. Mozek má totiž úžasnou schopnost adaptace, takzvanou neuroplasticitu – a pokud se mu vytvoří podmínky k regeneraci, dokáže obnovit své funkce i strukturu. Zásadní roli přitom hrají odpočinek, kvalitní spánek, pohyb, dechová cvičení, kontakt s dalšími lidmi i čas strávený mimo digitální svět.

Stejně důležité je ale také vědomé zklidnění mysli – například pomocí mindfulness, psychoterapie nebo jiných forem duševní hygieny. Čím dříve si uvědomíte, že za vašimi problémy s pamětí či soustředěním stojí přetížení, tím větší šanci máte rovnováhu v mozku obnovit. Ne vždy to půjde rychle, ale naděje na změnu existuje!