Když se objevily ghibliovsky „zkrášlené“ záběry reálných dramatických okamžiků, např. fotografie z 11. září, zabití George Floyda nebo nejnověji příspěvek na oficiálním účtu Bílého domu, ukazující zatýkání ženy agentem ICE v jakési roztomilé anime podobě, vznikla děsivá koláž tragických a kontroverzních momentů lidských dějin přemalovaných do snové, pohádkově působící estetiky. Ohlasy fanoušků i odborné veřejnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Snad nikdo, kdo si váží tvorby Studia Ghibli, není nadšený myšlenkou, že mistrná animace a celý proces ruční práce jsou degradovány na virální filtr, aplikovatelný na cokoliv, včetně citlivých a bolestivých událostí.
Hayao Miyazaki se k využití AI vyjádřil velmi jasně již v minulosti, když demonstrativně odmítl digitálně generované animace jako „urážku samotného života“. Jeho přístup, prostoupený hlubokou úctou k přírodě a k lidské tvořivosti, je založen na každodenní dřině animátorů, kteří svými pery a štětci budují svět plný barev, detailů a emocí. Ghibli Magic však místo toho nabízí instantní způsob, jak napodobit styl těchto mistrů bez vynaložení sebemenší námahy. Rozpor je zřejmý. Co bylo dříve synonymem pro neúnavnou řemeslnou práci a bolestně upřímnou, často až perfekcionistickou cestu k dokonalosti, je teď pouhým kliknutím a algoritmem převedeno na dekorativní nálepku.
Zákulisní boj o autorská práva i „vítězství“ v AI závodě
Na pozadí této debaty rezonuje ještě závažnější konflikt týkající se autorských práv. Podle veřejně dostupných zdrojů, včetně vyjádření společnosti OpenAI, stojí Spojené státy v „závodě“ o nadvládu v oblasti umělé inteligence. Objevily se i návrhy, že je zapotřebí předefinovat koncept „fair use“ tak, aby americké firmy mohly „nasávat“ data z autorských děl prakticky bez omezení. Důvod? Strach z konkurence čínských vývojářů a společností, které podle této argumentace pracují s daty ještě méně regulovaně.
Výsledkem je extrémně ošemetná situace. Na jedné straně je tu otevřená hrozba neomezeného shromažďování dat, autorských děl a osobních informací za účelem trénování pokročilých AI modelů. Na druhé straně existuje nelichotivé pokrytectví, kdy se velikáni AI průmyslu brání tomu, aby jejich vlastní díla či produkty byly volně využívány konkurenčními subjekty, ale současně horují pro „národní bezpečnost“ ve jménu neomezeného přístupu k cizím dílům. V takto vyhroceném kontextu pak funkce Ghibli Magic i podobné virální AI nástroje představují konkrétní příklad toho, co se děje, když nezávislá umělecká tvorba – v tomto případě proslulé kreslené filmy – přestane být vnímána jako výsledek poctivé lidské dřiny a stane se volně použitelným stavebním materiálem pro algoritmy.
Trivializace tvůrčí práce
Není to jen o tom, že Ghibli styl působí v kombinaci s reálnými tragickými událostmi znepokojivě a nevkusně. Dochází i k přímému ohrožení reputace a vnímání kvality této estetiky. Tak jako už dříve došlo k inflaci retro filtrů či vogue stylu v online prostředí, i ghibliovský svět se brzy může ztratit v moři banálních memů a laciných koláží. Není těžké si představit, že za pár let budou děti či nová generace diváků pohlížet na originální Ghibli filmy stejnýma očima jako na jakýkoliv AI výstup – pokud se začne rozšiřovat představa, že se tohle „přece dá udělat jedním klikem“. V konečném důsledku tak funkce, která měla jen „roztomile“ zpracovat libovolnou fotografii, přispívá k celkové erozi hodnoty umělecké práce.
Když umění degraduje na filtr
V srdci celého sporu leží jednoduchá otázka: co je to umění a co je jen mechanická napodobenina? Studio Ghibli povýšilo kresbu na uměleckou formu mimořádnou citlivostí k detailu, s pečlivým, ručně prováděným procesem, který zahrnuje stovky hodin práce stovek lidí, aby vzniklo něco nezaměnitelného. AI naproti tomu vytváří instantní „přepisy“ za pomoci statistických modelů – a umí to čím dál lépe a rychleji. Tato technologie může být nepochybně cenným nástrojem v mnoha oborech – od lékařství až po vzdělávání.
Je však současně nebezpečné, když se ze slova „umění“ v AI kontextu stane jen marketingový termín a skutečná tvůrčí práce se zamění za rychle generovaný obsah. V jistém smyslu tak žijeme v postmoderním pekle, kdy se originalita rozpouští v nekonečné recyklaci a umělec musí soutěžit s neúnavnou a téměř všemocnou digitální kopií.
Kouzlo bez duše
Příběh Ghibli Magic odhaluje rozsáhlou a do budoucna stále palčivější otázku: nakolik jsme ochotni obětovat autorská práva a tvůrčí poctivost ve jménu technologického pokroku či údajné AI nadvlády? A kde leží hranice mezi inspirací a pouhým vykořisťováním vizuální estetiky, umělecké tradice nebo kulturního dědictví? Na konci dne je možné, že nám všechny tyto vylepšené filtry a žertovné animace pomáhají otevřít oči. Uvědomit si, co je na autentické lidské tvorbě tak cenné a krásné. Snad nás tato vlna ghibliovských generovaných obrázků přivede právě k větší úctě vůči těm, kdo skutečně kreslí, malují, animují či jinak tvoří, a nepřipraví nás o kouzlo, které vzniká pouze dlouhodobou prací a oddaností. Protože právě v tom tkví skutečné kouzlo studia Ghibli.