Vnitřní svoboda je nejvyšší hodnota: Nora Grundová uvádí červnové číslo Harper’s Bazaar

Že ve svých mužích zanechávala nezhojitelný šrám, je patrné. Arthur Miller se z toho musel vypsat ve hře Po pádu, JFK veřejně riskoval své manželství a Joe DiMaggio posílal následujících dvacet let na její hrob kytici za kyticí... Je to ten je-ne-sais-quoi magnetismus, po kterém už životy mužů nikdy nejsou stejné.

Pomalu mi začalo docházet, že zatímco vnější znaky femme fatale se nám definují zdánlivě lehce, ať už jde o postavu, účes, oděv, o podstatě femme fatale nelze říci nic jednoznačného. Jde totiž vlastně především o zrcadlení strachů a nejistot (nejčastěji) mužů, kteří pod vlivem femme fatale přicházejí o klid, o zdravý úsudek, o majetek a zažehává v nich touha, žárlivost a posedlost. Zažehává v nich ovšem také všechno pozitivní, připadají si zajímavější, originálnější, intenzivnější a více hodní lásky a obdivu.

Femme fatale nemusí být nutně obdařená obvyklou krásou, jak víme ze života i z umění. Vlastně téměř nikdy skutečná femme fatale nevypadá jako femme fatale. Ani charakter není jasně daný, může být dominantní, nepřístupná, ale i křehká a labilní, s myšlenkami a názory pronikavými jako žiletka, i úplně ztřeštěná a ztracená mezi oblaky. Co však tyto ženy spojuje, řekla bych, je její bohatý vnitřní život, výrazně bohatší a zajímavější, než jaký má její okolí. A to i v prostředí, kde vnitřní bohatý život ženy není vítaný. Žije a chová se jinak než ostatní, nepřizpůsobuje se, nenechá si ničeho příliš brát, ani věcí, ani času, ani energie.

Jako první femme fatale jsem v dětství detekovala Agnes z Dykova Krysaře, dívku, která svou láskou zničila Krysaře a nakonec i celé městečko Hameln. Pak bych jmenovala Annu Kareninu, kterou její osudovost smetla nakonec také, nebo Almu Mahler, která se později sama vyznala z toho, že přesně nechápala, proč muži vedle ní ztráceli zdravý úsudek. Nakonec i Rachael, čistě naprogramovaná umělá bytost ve filmu Blade Runner, dokázala vyzařovat osudovou esenci, pro kterou Deckard riskoval všechno.

Femme fatale nelze natrénovat, nelze se do ní stylizovat, buďto jí jste, nebo ne. Ovšem jestli si z fenoménu femme fatale mají všechny hodné holky, fixerky, enablerky, které všechno chápou, tolerují, unesou a deeskalují, něco odnést: Femme fatale se neptá, nevysvětluje a neomlouvá se, není lhostejná vůči tomu, co si o ní okolí myslí, ale nerozhodí ji to. Nepřizpůsobuje se tempu druhého člověka za cenu vlastního, není neustále k dispozici, nesnaží se vyplňovat ticho a zbavovat lidi pocitu trapnosti nebo nudy. Ve věku přílišné dostupnosti a sdílení osobních životů femme fatale si svůj vnitřní život a soukromí chrání a pozve do něj jen vyvolené. Její vnitřní svoboda je totiž ta nejvyšší hodnota.

Hezký červen,

šéfredaktorka Nora Grundová