Tom Ford, návrhář s duší filmaře, chystá svůj třetí celovečerní snímek. Po vizuálně dokonalém debutu A Single Man (2009) a potemnělém thrilleru Nocturnal Animals (2016) se rozhodl pro návrat k historickému žánru, ovšem s typicky fordovským dotekem erotiky, krásy a temnoty. Adaptuje román Cry to Heaven od autorky Interview s upírem Anne Rice, která je proslulá schopností spojovat estetiku s existenciální úzkostí, náboženskými motivy a tělesností.
Opera, touha a pomsta
Děj románu se odehrává v 18. století v Itálii, v době, kdy svět opery ovládali kastráti. Muži, jejichž hlasy zůstaly věčně dětsky čisté. Hlavním hrdinou je Tonio Treschi, mladý benátský šlechtic s výjimečným hlasem, kterého nechá jeho nevlastní bratr ze žárlivosti unést a vykastrovat. Tonio tak ztrácí nejen svou tělesnou identitu, ale i život, jaký znal. V Neapoli nachází útočiště v konzervatoři, kde se setkává s bývalým pěvcem Guidem Maffeem, dnes učitelem hudby, který v něm rozpozná nejen talent, ale také šanci znovu prožít vlastní nenaplněné sny.
Jejich osudy se proplétají v prostředí, kde krása a utrpení splývají. V opeře, jež se stává metaforou pro lidskou touhu po uznání a svobodě. Anne Rice v knize rozvíjí téma moci, sexuální identity a pomíjivé krásy, přičemž neuhýbá ani před otevřeně erotickými scénami a homoerotickými motivy, které zrcadlí fluiditu doby a vnitřní chaos hrdinů.
Tom Ford a jeho návrat k barokní vášni
Fordova filmografie je vizuální synonymum pro kontrolovanou vášeň. Cry to Heaven mu nabízí ideální materiál plný blyštivého zlatého světa, krve a hudby, kde se krása stává bolestí a tělo obětí. Podle prvních informací začne natáčení v lednu příštího roku a hlavní lokací bude Řím, konkrétně Cinecittà, kde Ford plánuje rekonstruovat benátské a neapolské scény. Část produkce se má odehrávat přímo v historických palácích, kde se zpěv kastrátů kdysi nesl kamennými sály.
Pokud byl A Single Man o zármutku a Nocturnal Animals o pomstě, Cry to Heaven bude o těle jako nástroji a zároveň vězení. V tématu kastrátů se propojuje Fordova fascinace tělem, identitou a estetickou dokonalostí s hlubokou melancholií a smyslem pro dramatický detail. Očekává se, že film bude spojením vizuálního maximalismu a psychologické intimity. Přesně toho, co z Toma Forda dělá jednoho z mála režisérů, kteří dokážou natočit bolest jako umělecký objekt.
Nora Grundová uvádí zářijový speciál Móda a AI
Artisème Meet the Maker: Veronika Švábeníková
Tip Kristýny Mazánkové: Sběratelka váz