Milé čtenářky, vítejte u listopadového čísla.
Včera během našeho uzávěrkového nasazení přicházela a odcházela naše kreativní produkční Ivonka a postupně nám sdělila, že nás opustila Jilly Cooper, naše oblíbená britská spisovatelka a autorka ságy Rivalů, kterou před časem naše redakce intenzivně žila, a posléze Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, milá a rovná žena, na jejíž slovo se dalo spolehnout. „Radiační situace na Ukrajině zůstává normální,“ byla její typická věta. Vybavila jsem si jednu diskusi na sociální síti pod jejím odborným statusem o radiační situaci. Někdo tam poštěkával cosi ve smyslu: „A můžete to dokázat? Máte zdroj?“ „Já jsem zdroj,“ odepsala tehdy. Doufám, že radiační situace na nebesích zůstává rovněž normální a díky za vše, paní Drábová. Pak Ivonka odešla organizovat focení, takže zbytek dne už proběhl bez dalších smutných zpráv.
Uprostřed posledních předvolebních chvil opustila svět ještě jedna žena, která lidstvo zvedala po pověstné spirále nahoru, Jane Goodall. V hluku veškerých zpráv její odchod trochu zapadl, odešla se stejnou jemností, s jakou žila. Slavná bioložka celoživotně se zabývající primáty přežila dvě manželství, každý večer pila whiskey, trávila v přírodě 300 dní v roce a vtipkovala, že se Tarzan zamiloval do špatné Jane. Lidem před smrtí vzkázala, aby pochopili, že patří do běhu přírody a že nehledě na veškerý chaos, technologie, politické moci a nashromážděný majetek nás všechny planeta nakonec zase vstřebá do sebe, takže sebemenší akt ve prospěch planety se počítá.
Všechny výše zmíněné ženy žily po svém, nebylo na nich vůbec nic konformního, spolehly se na své schopnosti a svět se před nimi sklonil. Je to nesmírně inspirativní. Zároveň – a vím, že to tu píšu nejméně čtyřikrát do roka – mi při čtení nekrologů těchto drahých lidí vždycky vytane na mysli, že fakt není na co čekat, je dobré okamžitě se naplno pustit do všeho, co chceme, nezasekávat se na nedobrých místech a lidech, vydat se, kam nás srdce táhne, protože není moc co zkazit, stejně tu jsme jen chvíli a pak už ne. To se týká i lásky. Přesně jak ve filmu Pod vlivem úplňku v roce 1987 pronese zásadní věty Nicolas Cage v roli vznětlivého pekaře Ronnyho Cammareriho vůči Lorettě Castorini, krásné italské vdově, která se chystá provdat za Ronnyho staršího a bezkrevného bratra. Cher v roli Loretty Ronnyho miluje, ale váhá, přece jen je tu snoubenec, a tak ji Ronny chytne za ruku: „Láska nic nezkrášluje, všechno ničí, zlomí ti srdce a nadělá ve všem chaos. Nejsme tu od toho, abychom dělali věci dokonalé. Sněhové vločky jsou dokonalé. Hvězdy jsou dokonalé. My ne. My jsme tu proto, abychom se zničili, zlomili si srdce, milovali nesprávné lidi a zemřeli.“
Přeji vám listopad plný vášně a dobrých rozhodnutí,
Nora Grundová
Šéfredaktorka Harper’s Bazaar nikdy nevynechá zajímavou knihu, nejnovější výstavu nebo divadelní hru.
Spojeni Talentem: Eliška Lhotská a Zdeněk Lhotský
13 halloweenských klasik a 10 hororů na filmový maraton
Dream season: Nora Grundová uvádí první číslo roku 2025