Milé čtenářky, vítejte v srpnu.
Téma tohoto editorialu mě napadlo před pár dny uprostřed Berounky. Plavala jsem pomalými tempy proti proudu, divila se, jak je voda překvapivě čistá a jemná, a obdivovala, jak se řeka sama dokáže čistit, jakou schopnost má tenhle inteligentní organismus se zachránit. A proč to vůbec dělá. A pak se mi myšlenky bez mojí vůle rozletěly tak divoce, že jsem málem skončila v Berouně. Ponořila jsem se do úvahy, proč úplně všechno na světě, co je živé, tu chce být co nejdéle, a snaží se pro to udělat, co je v jeho silách. Všechno má v sobě snahu k obnově, jako by ona síla byla realita sama, nehledě na velikost, od buňky po vesmír. U živých organismů se to dá vysledovat snadno, každé zranění, dokud to jde, má snahu se zahojit, i rostlinám srůstají rány a zlomeniny. Vědci dokazují, jak se DNA snaží sama si napravit poškození, buňky se čistí a opravují. Když do jablka na stromě klovne pták, jabloň se postará, aby se jeho slupka zacelila strupem. Lesy se umějí po požáru zase obnovit, moře a oceány to umějí ještě rychleji, jak říkal v jednom z rozhovorů o svém dokumentu Oceán režisér Colin Butfield. Proudy oceánské vody mění směr a roznášejí živiny tam, kde chybějí, a oceán jimi reguluje svoji vlastní teplotu.

Fascinující je, že se všechno nejen hojí,
ale aktivně se zlepšuje a adaptuje. Kosti,
které jsou vystavené otřesům při cvičení
nebo práci, mají hustší strukturu...
Je to evidentně jednotná vůle, tendence,
princip, který vládne všemu. Doma jsem
pátrala v knihách a online, jak to je a hlavně proč. Vědci i filozofové tomu říkají
self-organization, samouspořádání, vznik
struktury a řádu bez vnějšího zásahu. Podle
nich zkrátka dává, když to shrnu vlastními
slovy, vesmír přednost životu, tedy i růstu
a uzdravování, před entropií a rozkladem
(on je ten zdánlivý rozklad stejně zase
jen chytrým přeskupením hmoty a energie
ke vzniku něčeho nového). Doporučuji si
vygooglit The Self-Organizing Universe
od rakouského astrofyzika Ericha Jantsche,
vysvětluje tu samou vůli k řádu a zorganizovanosti v rovině galaxií, vzniku hvězd
i lidského vědomí. Vesmír se tedy nevyvíjí
kupředu nahodile, ale podle principu výše
popsaného.
Proč to tak je, nedokážu vysvětlit, aniž bych se vyhnula svému duchovnímu založení, ale na tom v téhle chvíli nesejde. Stačí se tomu principu poddat a nechat se jím unášet, proto to tu tak neohrabaně píšu. S tímhle vědomím jsem z řeky nakonec blaženě vylezla. S vědomím, že veškerou skutečnost obzvlášť teď, uprostřed všech rozhicovaných politických a sociálních výstředností, táhne dopředu síla, která hojí, zlepšuje a vše uvádí k nejlepšímu možnému řádu. A nás nese tenhle proud s sebou. Vesmír jemně, tiše, ale naprosto jistě napravuje a pracuje ve prospěch lepšího. Jsme toho součástí i my a naše srdce. Snad jsem to vysvětlila tak, že to je k pochopení. Když tak vám to dovyprávím u kávy. Krásný zbytek léta

Od 10. 7. 2025 nově k předplatnému na 1 rok
za 1 199 Kč získáte jako dárek autorský hedvábný šátek White Orchid v hodnotě 1 790 Kč.