S láskou pro děti

I věci mohou vyprávět

Barbara Holomková se svou novou značkou Memories of Hana tvoří eticky, udržitelně a s citem doplňky, topy a originální medvídky z dřevěných korálků.

Proč děláte to, co děláte?

Už od dětství ve mně zakořenila láska k cestování, krásným věcem, historii i módě. Při hrách v babiččině budoáru jsem objevila kouzlo příběhů, které předměty dokážou vyprávět. Touha dát znovu život zapomenutému řemeslu se tak stala přirozeným pokračováním. Nápad se zrodil náhodou při návštěvě archivu jedné severočeské továrny na hračky, kde mě zaujaly možnosti spojení přírodního materiálu, ruční práce a současného designu.

Co ve svém rodinně-profesním nastavení vnímáte jako největší výzvu?

Jak zařídit, aby mi můj den připadal stejně dlouhý jako předtím, než jsem měla tři děti.

Kdy se váš potomek projevil jako skvělý učitel? Co vás naučil?

Můj syn mi pomohl znovuobjevit, co doopravdy znamená víra. Rozmlouvá s Bohem s jakousi nevinností a důvěrou, která mě hluboce dojímá. Jeho víra není něco, čemu by se naučil – je to něco, co žije. Připomněl mi, že víra může být zdrojem útěchy, síly a světla, a to i v malých, každodenních okamžicích.

Co je váš velký objev za poslední dobu?

Hluboký dojem na mě udělala naše letošní letní rodinná dovolená v Peru. Úžasná země, kde zažijete směs starověké historie, pulzující kultury, starověkých tradic, rozmanité krajiny, prvotřídní kuchyně a unikátního přístupu k životu. Velmi objevná a inspirativní pro malé i velké cestovatele, obzvlášť pokud oceníte spirituální rozměr. 

Z lásky k dětskému světu

Za novým concept storem pro děti Ťuťu Kids, který najdete v Karlíně, stojí dvě kamarádky, Barbora Pašková a Radana Kotková. 

Jaká je geneze vaší značky?

Barbora: Ťuťu Kids vzniklo úplně přirozeně – z lásky k prostoru, z nápadu dvou kamarádek a z lásky k dětskému světu, který je pro nás aktuální. Koukáme na něj vlastníma očima i skrze naše děti a chtěly jsme to, jak ho vnímáme, přiblížit i ostatním. Barevně, hravě, troufám si říct originálně a s osobním přístupem.

Radana: Náš nápad vznikl úplně spontánně. Chtěly jsme předat dál věci, zkušenosti i malé objevy, které jsme nasbíraly během prvních let s našimi dětmi, a třeba tím pomoct i dalším rodičům. Zároveň jsme chtěly vytvořit náš vlastní barevný a hravý svět, který nám tady chyběl. Místo, kde se potkává praktičnost, radost a estetika.

Co ve svém rodinně-profesním nastavení vnímáte jako největší výzvu?

Barbora: Najít rovnováhu mezi rolí mámy, partnerky a podnikatelky. Všechno mě baví naplno, ale někdy je těžké vypnout hlavu od práce a být skutečně přítomná doma. Učím se, že ne všechno musí být dokonalé a že někdy je důležitější klidný večer s manželem nebo den s dcerou než další vyřešený e-mail nebo telefonát.

Radana: Nezapomenout sama na sebe. To je pro mě někdy nejtěžší. Mezi prací, dítětem, manželem a vším kolem se občas rozplynu a musím si vědomě připomínat, že i já potřebuji chvilku klidu, čas jen pro sebe, abych mohla být zase naplno máma i tvůrce. 

Kdy se vaši potomci projevili jako skvělí učitelé?

Barbora: Naše dcera mě neustále učí větší trpělivosti a schopnosti zpomalit. A teď na dovolené mi znovu připomněla, jak důležité je nezapomenout vnímat, jak roste a jak je krásně dětsky bezprostřední.

Radana: Můj syn mě naučil trpělivosti, ale hlavně mi každý den ukazuje, jaká vlastně jsem. Je jako zrcadlo, odráží moje nálady, energii i způsob, jakým žiju. Díky němu se učím být lepším člověkem. 

Co je za poslední dobu váš velký objev?

Barbora: Že autenticita funguje. Že lidé poznají, když něco děláte srdcem.

Radana: Že kolem sebe mám spoustu neskutečně šikovných a inspirativních kamarádek, které tvoří krásné projekty. To mě naplňuje obrovskou radostí a nejradši bych všechny měla s námi v Ťuťu. 

Darovat pomazlení

Ilustrátorka a výtvarnice Tereza Šedivá vytváří autorské hračky, ručně šité, kloubové medvídky (i veverky a pejsky) z pravého mohéru. 

Proč děláte to, co děláte?

Fascinuje mě ten přerod, kdy z prázdného papíru vznikne ilustrace, která má hloubku, náladu, vypráví příběh. U hraček je to stejné. Na začátku je jen kus látky a po několika hodinách či spíš dnech práce na vás kouká medvěd s jedinečným výrazem – a vám už běží před očima film o tom, co všechno asi zažije se svým novým majitelem.

Prostřednictvím knížek vyprávím příběhy já dětem, ale hračky jsou pro děti naopak prostředkem k vytváření příběhů vlastních, a v tom tkví jejich největší kouzlo. Je to, jako by ten kus látky ožil, a s ním i potenciál všech těch hezkých vzpomínek na dětství. I já jednoho takového důležitého medvídka měla a přirozeně jsem ho chtěla i pro své děti. Ale medvídci, kteří by se mi líbili, už dnes téměř nejsou k sehnání. Tak jsem je začala šít sama. Nejdřív pro ně a postupně i pro další děti. Darovat medvídka je totiž skoro jako darovat pomazlení.

Co ve svém rodinně-profesním nastavení vnímáte jako největší výzvu?

Čas. Nikdy! Nikdy ho není dost. Upřímně, chtěla bych ho všechen věnovat svým dětem. Něco vytvářet je pro mě ale jako pro rybu plavat. Mám neklidné ruce, neustálé nutkání něco tvořit. A i když často tvoříme společně, s prací mi nepomůžou, takže stejně konstantně bojuji s pocitem, že dělám jedno na úkor druhého.

Kdy se vaše děti projevily jako skvělí učitelé?

Toho je tolik, že nedokážu vypíchnout jednu konkrétní věc! Každá interakce s dítětem člověka může něco naučit. Jisté ale je, že já, ač mám tři skvělé učitele, jsem dost mizerný žák a učím se jen velmi pomalu. Co nám ale jde skvěle, je vzájemně se inspirovat. Tolik nápadů, které zaseli do mé hlavy! A funguje to i opačným směrem. Kdykoliv mě vidí na něčem pracovat, hned to zkoušejí po svém taky. Takže můj osmiletý syn, místo aby hrál odpoledne v parku fotbal, šije si plyšáky a dělá mističky z keramiky.

Co je váš velký objev za poslední dobu?

Skoro na den přesně před dvěma lety jsme na realitách objevili starou stodolu, přesně takovou, o jaké jsme roky snili! A máme s ní velké plány! Kromě toho, že tu chceme trávit nekonečné prázdniny se spoustou kamarádů, ji chceme také pronajímat, a to i s tvůrčími workshopy, pokladovkou a zážitky, o kterých se vám ani nesnilo. A mám tedy ještě dva objevy: japonské knížky Chirri a Chirra. Kdyby se esence dětství dala otisknout do knížky, byla by v této sérii. A pánvička na popcorn na táborák.

Knihy otevírají svět fantazie

Tereza Booth je spoluzakladatelka projektu Molekuly čtení, který rozvíjí čtenářství a vztah ke knihám už od raného věku.

Proč děláte to, co děláte? Jaká je geneze vašeho nápadu?

Knížky otevírají nejen svět fantazie. Molekuly čtení jsou laskavým vstupem do čtenářství. Vytváření knížek pro začínající čtenáře nám dává obrovský smysl. Je pro nás klíčová podpora dětí v jejich čtenářských začátcích, od toho se pak odvíjí jejich další kroky ve studiu i v životě.

Co ve svém rodinně-profesním nastavení vnímáte jako největší výzvu?

Aby se dětem naše knížky líbily. Pokud je děti přijmou, jsme na dobré cestě. Důležití jsou pro nás i pedagogové a rodiče, kteří dětem naše knížky zprostředkovávají. Už jsme vytvořili více než sto knížek pro děti.

Kdy se váš potomek projevil jako skvělý učitel?

Můj syn mě naučil spoustě věcem, ale tu, kterou jsem si vzala s sebou do své profese, je vnímat čtenáře jako jednotlivce. Díky tomu jsem dělala sedm let kurátorku dětské literatury na prvním stupni základní školy.

Co je váš velký objev za poslední dobu?

Mým velkým objevem jsou učitelé jako influenceři a učitelé obecně. Jak jsou úžasní a jak chtějí přinášet dětem inovativní způsob učení. Že mají děti opravdu rádi a umí si ze sebe udělat legraci. Už je to dlouho, co chodil můj syn na základní školu, tak jsem ztratila přehled. S Molekulami čtení jsem ho zase získala a velice mile mě to překvapilo.

Udržet optimismus

BejBej je módní značka pro děti a rodiče, kterou založila Gabriela Boučková. Značku definuje lokální výroba, příjemné materiály a vychytané – často rostoucí – střihy. 

Proč děláte to, co děláte?
Hledala jsem na trhu to, co by se mi líbilo na našich dětech. Co by spojovalo eleganci, praktičnost a bylo to nadčasové. Ne, že bych nenašla, ale řekla jsem si, že nabídka skýtá prostor i pro nový brand. Spojila jsem se s těmi nejlepšími řemeslníky v zemi a postupem času roste BejBej jako vskutku rodinná značka pro rodiny.

Co ve svém rodinně-profesním nastavení vnímáte jako největší výzvu?

Naučit se hospodařit s tím jediným majetkem, co máme – s časem.

Kdy se váš potomek projevil jako skvělý učitel?

Udržuje ve mně optimismus. Dodává mi radost, když něco nejde. Protože on opravdu BejBej miluje. Ostatně vnímá to jako naši společnou značku, tak ještě aby ne.

Co je za poslední dobu váš velký objev?

Steven Bartlett a jeho podcasty The Diary of a CEO.

Díky ilustracím mi rozumí svět

Pro letošní festival mini vytvořil Patrik Antczak hravý vizuální styl, zároveň na stánku představí nové kontrastní leporelo pro nejmenší TVAR, vystřihovací knihu ALFABETA pro předškoláky a pexeso, grafické listy či hrací karty. 

Proč děláte to, co děláte? Jaká je geneze vašeho nápadu?

Odmalička si rád kreslím, hraju si a mám bujnou fantazii. Jelikož jsem zároveň dyslektik a dysgrafik, vybral jsem si obor, kde můžu komunikovat i beze slov – skrze ilustrace mi rozumí na celém světě a mám z toho obrovskou radost. Naposledy jsem si to uvědomil na workshopu, které organizovalo České centrum v jihokorejském Soulu. Představoval jsem místním dětem anglickou verzi svojí knihy ALFABETA, a ačkoliv je knížka psaná latinkou a obsahuje anglická slova, jejím základem jsou nejrůznější charaktery: fenek, astronaut, brouk atd. Děti okamžitě pochopily a začaly tvořit. A to byla ta největší satisfakce a důkaz, že můj nápad funguje skutečně všude.

Co ve svém rodinně-profesním nastavení vnímáte jako největší výzvu?

Aktuálně je to skloubení péče o malého syna, partnerský život a pracovní povinnosti. Snažím se být své ženě rovnocennou oporou, ale v některých záležitostech ji nahradit ještě nedokážu – například v kojení. Přes den se snažím trávit co nejvíce bdělého času se synem a večer usedám k tvorbě. Občas je to únavné, nicméně jsem vděčný za svou flexibilní práci a za to, že spolu můžeme trávit tolik času jako rodina.

Kdy se váš potomek projevil jako skvělý učitel? Co vás naučil?

Vždy jsem si o sobě myslel, že jsem pozitivní člověk, ale je pravda, že i já občas vstanu levou nohou a po ránu nemám na nic náladu. Což ale neplatí u mého syna – jen co se vzbudí, vykouzlí na rtech široký úsměv a to samozřejmě nabije i mě. Doufám, že mu tenhle optimismus a životní radost vydrží co nejdéle.

Co je váš velký objev za poslední dobu?

Kolik toho děti za první rok zvládnou! Mám pocit, jako bychom si naše miminko přinesli z porodnice včera, a ono už to má první zuby, leze a sedá si. Je to opravdu neuvěřitelné, jak se dokážou doslova přes noc naučit nějakou novou dovednost. O to víc se pak snažíme být se ženou trpěliví, když v noci tyhle nové zážitky zpracovává a je neklidné. Prostě jak se říká, rostou jak z vody a je nádhera pozorovat, jak objevují svět.