S duchem Cecílie: Nora Grundová uvádí Art Issue roku 2026

A do toho my tady s dalším ročníkem Art issue. Čtveřici umělkyň jsme letos vybírali společně s Janem Gemrotem a galerií Expo 58 Art, hledali jsme ženy, kterým umění prýští zpod rukou opravdu tak, že si nemohou pomoci. Kdyby každý člověk vyslyšel to tvůrčí volání z hrudi a věnoval se něčemu krásnému a užitečnému, možná bychom se nenacházeli teď na tak tenkém ledě.

Nemusí být do poslední chvíle jasné, jestli to, co tvoříme, krásné a užitečné je, tak se toho nebojme. Chtěla bych připomenout příběh, jehož první polovina obletěla svět. O loňských vánočních svátcích zemřela v požehnaných čtyřiadevadesáti letech Cecília Giménez, jistá amatérská španělská umělkyně. Před třinácti lety si v kostelíku v městečku Borja uprostřed modliteb všimla, že se z tváře milovaného Krista Pána na zdi loupe omítka. Připravila si tedy doma barvičky a jala se s láskou a oddaností jeho krásnou oduševnělou hlavu na jinak nezajímavém díle starém osm desítek let zachraňovat. Uprostřed vylepšování ovšem Cecília odjela na dovolenou a farníci začali zjišťovat, že na ně z fresky hledí spíše tuleň nebo opice. Rozptylovalo je to od modlení, namísto toho si opičího Krista fotili, a spustili tím virál, kterým se bavil celý svět. Cecília plakala, marně vysvětlovala, že Kristus byl teprve před dokončením.

Po pár měsících nicméně slzy osušila, když se ukázalo, že do ospalého městečka uprostřed španělského ničeho se ten rok přijelo na dílo podívat 40 000 návštěvníků. A proud lidí neustával a neustává. Kostel začal okamžitě vybírat vstupné, tři eura za jedno podívání na Cecíliina Krista, nechal vytisknout merchandising a celá farnost se pěkně vzmohla. V Borji začaly otevírat restaurace, kavárny a nedaleká vinice pojmenovala svá vína Monkey Christ. Cecília si najala právníka, který jí vymohl téměř poloviční podíl na všem, na čem se její dílo objevilo, a ona obratem peníze posílala na charitu. Na jejím pohřbu padala slova o jedinečné, nenahraditelné, zázračné Cecílii. Prostě nikdy nevíte.