Potměšilé radosti léta: Nora Grundová představuje červencové číslo

Milé čtenářky,

doufám, že vás toto číslo doprovází na cestě na dovolenou, na výlet, na zahradu nebo aspoň na procházce městem, protože řekněme si upřímně, když nemusejí děti ráno vstávat do školy a polovina lidí přestane volat a brát telefony, i docházení do práce se nám jeví jako dovolená. Nebo alespoň mně. Mám každé léto potměšilou radost, že se nikomu nedá dovolat a všechna důležitá rozhodnutí lze krásně odsunout, protože mohou padnout, až se všichni postupně během měsíců vystřídají na dovolených. A vůbec nic se nestane.
Těžko říct, jestli by na nás léto tak mocně fungovalo, kdybychom žili v takovém klimatu celoročně. Takhle na těch pár týdnů opravdu voní jako prázdniny. Červenec je také skvělý čas k tomu, věnovat se starým věcem, vytáhnout staré osušky s kaňkami od krémů k vodě, staré košíky na piknik, slaměné klobouky, bikiny, vyšisované sluncem, tlusté knihy, na které je čas jedině teď, staré romány, které jsme na střední škole chápali jen napůl... Okna nechávám otevřená ve dne v noci celý měsíc. Jimi k nám dovnitř vlétávají motýli a sršně, které po momentu naší paniky přestanou bzučet, usadí se na závěsech, my si jdeme po svých a sršeň se záhadně do bytu vstřebá.

Sen o nekonečném létě: červencové číslo již zítra v prodeji

Sen o nekonečném létě: červencové číslo již v prodeji

Nedávno mě na Facebooku jeden člověk oslovil a zahrnul do skupinky lidí, které vyzval, aby mu napsali, čí jaká skvělá myšlenka je za posledních pět let dostala nepřipravené. Už jsem si chtěla prokřupat klouby na prstech a vrhnout se do odpovědi, ale najednou jsem nemohla napsat ani slovo a ta zdánlivě nevinná facebooková výzva mě uvedla do stavu hlubokého přemýšlení, kdy se mi vlastně něco takového stalo. A jak to vlastně vypadá, když ke mně doputuje úplně nová myšlenka, informace nebo úhel pohledu, který by byl nový a silně mě ovlivnil. Došlo mi, že v mém případě se spíš jedná o jednoduché, samozřejmé nápovědy, které ke mně ovšem jako by mimoděk doletí v pravý čas. Nejde o žádné knihy, ale spíš o věty, pár slov, které jako by ve mně něco rozsvítily. Že mě před pěti lety zásadně ovlivnilo dílo básníka Rúmího, a to až tak, že jsem se rozjela do turecké Konye, místa, kde žil, tvořil a zemřel, to jsem na téhle stránce už opakovala mockrát. Že nikdo není ničí majetek, nikdo nemusí zůstat, kde mu není dobře, a že to, co hledáme, pravděpodobně v tu samou chvíli hledá nás, mi přišlo tehdy jako převratná myšlenka. O pár let později mi oči otevřela věta Margaret Atwood: „Touha být milován je poslední iluzí. Když se jí pustíte, jste svobodní.“ Nesmírně se mi tehdy ulevilo. Nejčerstvější silná myšlenka ke mně doputovala před pár dny. Patří paní Marian Robinson, matce Michelle Obama, která přede dvěma týdny zemřela. Michelle Obama toho dne citovala slova, která jí její matka řekla. „Jestli hledáš někoho, kdo tě má rád a ocení, pojď domů. Nehledej to v práci, ani nikde jinde. Domov je to místo, kde tě mají rádi.“

Přeji vám krásný a velmi pomalý červenec,

Nora Grundová