Páteční playlist Harper's Bazaar x Alexandra Langošová

Co u vás způsobilo tu dlouhou pauzu? 

Tři roky jsem byla na mateřské, a to jsme neměli ani jeden koncert. Bylo to, jako kdybych žila na Marsu. Moc jsem si to užívala, ale byla jsem ode všeho izolovaná. Zbytek spoluhráčů mělo spoustu jiných projektů a já jsem netušila, jestli se ještě někdy dostanu zpátky a jestli to vůbec jde. Hodně jsem se změnila a změnilo se toho mnoho i kolem, třeba v hudebním průmyslu. I přesto jsme před lety cítili, že chceme udělat novou desku a pomalu a s rozmyslem pracovali na novém zvuku. Zcela podle sebe, s naprostou volností. Netušili jsme, jestli to bude někoho zajímat. Když nic nečekáte, tak nejste ničím svázaní.

Co všechno se za dvanáct let změnilo? 

Hudební průmysl funguje zcela jinak. Začínáme od nuly. Osaháváme si sociální sítě, zjišťujeme, jak fungují streamovací platformy, hledáme cesty, jak posluchače dostat na živé koncerty, zjišťujeme i to, že nahrání desky je víc než co jiného hlavně krásný luxus. Mohli jsme opravit fasádu na našem domě, a místo toho jsme si natočili cédéčko. Milujeme dobrý a krásný zvuk přirozených nástrojů a měli jsme možnost pracovat se skvělými lidmi z branže z celého světa, nešlo to dělat napůl. Ale bylo to nejlepší, co může člověk pro svou muziku dělat. Dali jsme do toho všechno.

A playlist? 

Suzanne Vega – In Liverpool – písnička, kvůli které jsem ve třinácti zvedla kytaru a začala psát taky. Dodnes mi z ní naskakuje husí kůže.

Alessi Brothers – Seabird – na tuhle kapelu jsem nedávno narazila ve skvělém filmu Hon na pačlověky a hned ji musela najít. Nádherné vokály (počkejte si na refrén) a sedmdesátkový zvuk! Nechápu, že jsem o Alessi Brothers nikdy neslyšela. 

The Rolling Stones – Depending On You – noví Stouni jsou opěvovaní ze všech stran a naprosto oprávněně!

Peter Gabriel – I/O (Dark-Side Mix) – Peter Gabriel je génius a když zpívá I’m just a part of everything, je to strašná síla. Nejlepší text o životě a smrti, pokud můžu soudit.

Ani DiFranco – Back Back Back – všechny desky Ani DiFranco jsou skvělé. Na téhle písničce miluju kytarový doprovod, je děsně funky.

Michael Kiwanuka – Love & Hate – skvělá atmosféra a podmanivý zpívaný doprovodný motiv, který se proplétá celou skladbou. Michaela Kiwanuku jsem viděla dvakrát naživo a rozhodně si nenechám ujít jeho vystoupení v červnu na festivale Metronome Prague.

Antony & The Johnsons – My Lady Story – další objev z jednoho filmu Paola Sorrentina. Tu naléhavou upřímnost nešlo přeslechnut. Mrzí, že jsem prošvihla jejich vystoupeni na Colours před pár lety. 

The Kinks – Mr. Pleasant – The Kinks prostě miluju a je těžké vybrat jen jednu věc. Tato sice není z těch nejznámějších, ale hrozně mě baví, jak harmonicky přechází z dur do moll. 

My Morning Jacket – Wasted – skvělý kytarový riff! Už v úvodu zní fantasticky a když se znovu objeví na konci v unisonu s dechovou sekcí se zataženým tempem, je to …. úplný orgasmus.

Kurt Vile – Pretty Pimpin – vtipná věc o pocitu, který moc dobře znám, když se ráno kouknu do zrcadla a ten obličej vůbec nepoznávám.

Chris Stapleton – Te Fire – country sice neposlouchám často, ale tahle věc mě chytla za srdce.

Daft Punk – Lose Yourself to Dance – kdykoliv ji slyším, musím tančit!