OpEd: Jsou vánoční filmy na Vánoce klišé?

Přesně na Boží hod se ze „svátků klidu a pohody“ přechází do módu Netflix & Chill, kdy se uvelebujeme na gauči a s ovladačem v ruce sjíždíme kanály či streamovací platformy v naději, že narazíme na „vánoční klasiky“, na které jsme se těšili celý rok (byť s Vánoci nemají nic moc společného). Ti lepší z nás již mají k dispozici celý seznam těchto kinematografických skvostů předem připravený a pouze odškrtávají položku po položce.
Toto tradiční lenošení je jevem velmi rozšířeným a antropologicky známým napříč kulturami již od doby, kdy se televize staly součástí povinné domácí výbavy. Velmi dobře jsou si toho vědomy i streamovací platformy, které nám jednou za čas podsouvají nějaké žhavé novinky a doufají, že se jeden z filmů stane novou klasikou. Taktiky, jak zaujmout, jsou přitom různé – ať už návrat bývalé hvězdy nebo pokračování úspěšné detektivky plné slavných jmen. Ale ani pálivá omáčka Jeremyho Rainera, kombucha Jareda Leta nebo (pozor #SpoilerAlert) spálená Mona Lisa na nás neudělají tak velký dojem jako vyznání lásky pomocí anti-hi-tech textové prezentace na papírových plakátech – „na tajňačku“ večer před domem milované osoby.