Nora Grundová uvádí první číslo nového roku

Milé čtenářky, 

  Dnes, když jsem šla krásným mrazivým ránem na uzávěrku, bílé slunce svítilo skrze stejně mléčně bílé nebe, na stromech a chodníku se leskly zmrazky a každý kolemjdoucí měl hlavu zahalenou do oblaku vlastního dechu. Zimní měsíce jsou obecně tišší a jsem přesvědčená, že to, jak pečlivě a do kolika vrstev se musíme zachumlat, má dopad i na náš vnitřní pocit, jsme zahalené, zabalené do vlastního kokonu, pohroužené do vlastních myšlenek.
Říkala jsem si, kolik se toho za rok změnilo. Jak složitý rok to byl a jak nás podobně složitý rok čeká. Že jsem se pravděpodobně změnila, protože jsem začala mít ráda úplně jakékoli počasí, nevadí mi mráz, fujavice, sněžení, výhně, veškerá příroda. Naopak mi začaly některé věci vadit extrémně hodně. Například nemůžu snést zvukové znečištění linoucí se z komerčních rádií, když jedu taxíkem a jsem vystavena té žoviální břečce a špatné hudbě, zvedá se mi z toho žaludek. Myslím na to, jak moc nás zavalily informace. Říká se, že obsah vydání The New York Times za jeden den obsahuje tolik informací, kolika byl vystavený člověk na konci 19. století za celý život. Také mi občas probleskne hlavou, jestli opravdu existuje láska. Jestli to potká každého, o jak těkavou a nestabilní veličinu jde a jak moc jsme v zajetí romantických představ z filmů a knih, kterými si tenhle krásný mýtus posilujeme. Na druhé straně v lásku věřil a k ní se upínal i člověk, který naopak ničemu romantickému vystavený nebyl, takže těžko říct. Četla jsem nedávno životopis Chalíla Džibrána a můj obdiv k němu jen vzrostl. Jeho sbírku básní Prorok tu známe všichni, citujeme si z ní pravidelně. Při posledním přerovnávání knihovny na mě zase vypadla, tak jsem sem pár veršů z kapitoly O lásce vykousla (vím, že asi posté, ale opakování nikomu neškodí. V překladu Elišky a Borise Merhautových). Je s podivem, že je té sbírce teprve sto let.
Když Chalíl složitě jako malý chlapec z Libanonu se svou matkou a sourozenci dorazili do vysněných USA, čekal na něj řetězec srážek s realitou. Od toho, že neuměl zpočátku anglicky ani slovo, jeho etnicita byla v Bostonu vysmívaná, dva sourozenci mu posléze zemřeli na tuberkulózu a matka na rakovinu. Jeho romantické srdce pravděpodobně zůstalo nenaplněno. A přesto se z něj stal plamenný bojovník za lásku, porozumění a mír.

Přeji nám všem, abychom letos namísto veslování nadšeně proplachtili i těmi nejdivočejšími vodami.