Nora Grundová uvádí listopadové číslo Harper's Bazaar
Foto: Hana Knížová
Foto: Hana Knížová
Milé čtenářky, ráda bych připoutala vaši pozornost k páru, jehož svatbě jsme mohli být přítomni, stejně jako jejich prvním posvatebním slovům. Došla jsem k názoru, že jsou pro mě svého druhu nádhernou chybou v matrixu. Poznali se brzy, jejich cesta neměla žádné, příliš složité zatáčky, nic nepřehledného, naopak spousta znamení vedoucích k cíli. Albert si Báru vysnil ještě dříve, než ona vůbec něco tušila, což jí poté důkladně vysvětlil, vzplanula láska... a o sedm let později, letos v září se v jemném podzimním dešti vzali. Odcházela jsem z rozhovoru s nimi plná otázek, nikoli pro ně, ale obecně. Je možné, že se láska urodí takhle snadno? Nepotřebuje plnokrevný vztah, aby oběma napadaly pod nohy nějaké překážky? Je možné, že jsme tak pod vlivem pohádek, literatury, filmu, a nakonec tedy i skutečnosti, že jsme přijali za samozřejmé, že pravou lásku lze potkat pouze na konci komplikovaného příběhu, do kterého musí ve vyváženém poměru zasahovat dobré i zlé síly? Obrátila jsem se pro radu ke svému oblíbenému mystikovi Rúmímu, jehož citáty už se tisknou i na ubrousky a na magnetech visí asi na všech ledničkách. Sám prožil komplikovaný a víceméně smutný milostný život, přitom i pro něj – ve veškeré jeho poezii – je láska cosi průzračného a velmi, velmi prostého. Ovšem je toho názoru, že za komplikovaná dramata může víceméně zavřené srdce. To se bojí neznámého, bolesti a silných emocí, špatně chápe, preventivně se brání a vše má tendenci vidět temně.
Rúmí umí poradit, jak svoje srdce otevřít, ovšem je to trochu radikální záležitost. Ale je listopad, a kdy jindy se dobrovolně rozběhnout do mrazu a listí. V zásadě jde o to, vydat svoje srdce všanc a nechat ho rozbíjet, protože pak není co ztratit, v čem spočívá ona vytoužená prostota. Good luck with that. A jakým způsobem si nechat rozbít své srdce? Zamilovat se bezpodmínečně, bez uvážení, bez výhod. Jakákoli bolest srdce kultivuje. Ztratit něco cenného, vzdát se něčeho, na čem srdce i mysl lpí. Člověk roste se ztrátami. Všude se dočtete, jak si musíte nastavit hranice, ovšem tady je musíte sami zbořit. Není od věci vystavit se nějaké porážce a prozkoumat se přitom. Odpírat si pohodlí a sytosti, protože hladové zvíře loví nejlépe. Dobré je učit se něco úplně nového, co vám na počátku vůbec nepůjde a budete v tom nemehlo. Nechejte se rozorat jako pole. Když totiž veškeré nepohodlí a nepříjemnosti pominou – a ony pominou, dostaví se příliv nových zkušeností. Nebo světla, jak říká Rúmí. Jsou to všechno postřehy z 13. století, ale opět, je listopad, a to je ideální měsíc, kdy není co ztratit, lze nakonec jen získat. Tak proč to nezkusit.
Krásné dny,
Nora Grundová