Pakliže vám film Materialists zanechal jemnou hořkost v ústech, možná oceníte Eternity (Navždy spolu), který slibuje být o něco více filozofickým kouskem. Snímek irského režiséra Davida Freynea měl světovou premiéru na festivalu v Torontu a už od prvních minut je jasné, že se nebojí velkých emocí ani velkých otázek. Jenže někdy – stejně jako v samotném příběhu – není jednoduché se rozhodnout, jestli je to láska na celý život, nebo jen chvilkové poblouznění.
Hrdinou filmu je Larry (Miles Teller), čerstvě zesnulý manžel, který po odchodu z pozemského světa dorazí do „Junctionu“ – barevného, rušného přestupního uzlu mezi životem a věčností. Zde si má každý vybrat ideální podobu svého nekonečna: plážový ráj, queer nirvánu nebo třeba Marxist World (ten je prý stále beznadějně plný).
Larry chce prostě jen čekat na svou životní lásku Joan (Elizabeth Olsen). A když dorazí, zdá se, že bude jejich příběh pokračovat tam, kde skončil. Jenže do děje vstoupí Luke (Callum Turner), Joanin první manžel, který zemřel před více než šedesáti lety – a po celou dobu věrně čekal, až za ním dorazí. Vzniká tak posmrtný milostný trojúhelník, který by klidně slušel starým hollywoodským komediím se Stewartem nebo Grantem.
Tohle je hlavní otázka, kterou Eternity staví nejen před Joan, ale i před diváky. Je důležitější stabilita a celoživotní partnerství? Nebo vášeň, která nestihla vyhasnout? Film dává Joan čas – doslova. Může strávit týden s jedním a týden s druhým mužem, v různých fantastických „světech“, které posmrtné nebe nabízí. A právě tahle část je zároveň nejzajímavější…
Olsen hraje Joan s okouzlující nervozitou a později pevnějším odhodláním, Teller je sympaticky nenápadný „druhý muž“ a Turner je… no, měl být okouzlující válečný hrdina, ale chemie s Olsen prý občas zaskřípe. Naštěstí duo Da’Vine Joy Randolph a Johna Earlyho dodává filmu lehkost a svižný humor pokaždé, když se objeví na scéně.
Jedno se Eternity upřít nedá – vizuálně působí skvěle. Fantastické kulisy, zářivá barevná paleta a nápaditá vizualizace vzpomínek vytvářejí svět, ve kterém bychom klidně strávili pár reinkarnací. Produkční design Zazu Myers a kamera Ruairího O'Briena jsou radostí samy o sobě.
Co ale drhne, je tempo. Po svěžím a chytrém začátku film zpomalí, až se divák může přistihnout, že už by si rozhodnutí přál rychleji než samotná Joan. Závěr to však částečně zachraňuje – je citlivý, romantický i trochu melancholický.
Eternity je film, který potěší fanoušky romantických komedií i ty, kteří touží po něčem mimo franšízové stereotypy. Je to návrat k době, kdy hollywoodská studia ještě riskovala s neotřelými nápady a samostatnými příběhy.
V kinech od 27. 11. 2025
Postava Jennifer Coolidge z White Lotus nejspíš dostane vlastní prequel
Coming soon: únor 2025
Coming soon: na co se těšit v prosinci 2022