Dream season: Nora Grundová uvádí první číslo roku 2025
Když v sobě člověk objeví sílu a odvahu, a dá jí přednost před strachem, dokáže zázraky...
Milé čtenářky,
vítejte v novém roce s naším lednovým číslem po vašem boku. Když se do něj ponoříte, zjistíte, že se nám do různých textů propsal pocit, který jako bychom všechny malinko sdílely. Pocit nejasného spěchu, který není extrémní, ale už člověku nedovolí soustředit se na detaily, pocit podřízenosti vůči nekonečnému seznamu, z něhož nestačíme na jedné straně umazávat, a už se na jeho druhém konci připisují další řádky, pocit touhy po zpomalení, po tom, aby nám to někdo dovolil. Pocit, jako bychom měly nějak překodrcat svátky a první dny nového roku, které na člověka spadnou jako nálož sněhu ze střechy. Narazila jsem přitom na několik textů, které naznačují, že bychom mohly prozkoumat svůj jemný strach, který toho může být někde v hloubce příčinou. Totiž že nás možná neunavuje rychlost, ale strach.
V roce 2016 o takovém strachu, který může bzučet člověku v hlavě sice tence, ale tak vytrvale, až z toho onemocní, napsala americká lékařka a autorka Lissa Rankin. Její kniha se jmenuje Léčba strachu s podtitulem Pěstování odvahy jako léku. Nevím, jestli bych ji doporučila ke čtení celou, jsem vůči self-help knihám obezřetná, velkou část z toho zabírají rady, jak změnit svůj postoj k obavám a brát je jako výzvy, což samo o sobě zní jako hraběcí rada, děkujeme pěkně. Zabývá se tam také tím, jak rozpoznat strach skutečný, vycházející z opravdového ohrožení, a falešný, který je „jen“ naší stresovou reakcí. To už zajímavé je.
Se strachem z toho, že letíme vesmírnou temnotou úplně samy a za několik miliard skončíme v srdci galaxie Andromeda, se toho nedá nadělat víc než se obrátit do sebe a udělat si to v sobě sama hezké. V čem může člověku Rankin poradit, je všímat si aktivně pravých kořenů obav a strachů, to už totiž většinou samo o sobě přináší úlevu. Také si během toho může člověk ujasnit, co je zač a kde by mohl zapracovat na větší odvaze, to je naopak proces docela vzrušující.
Jednou z nejvíce nedoceněných pohádek je Šťastný princ od Oscara Wildea, nedávno jsme ji doma četli. Je to přitom příběh postavený na hluboké lásce. Ta se zrodí mezi sochou prince pokrytého zlatem, se safírovýma očima a velkým rubínem na meči a vlaštovkou. Ukáže se, že láska vyžaduje odvahu, strach by lásce překážel. Když tedy ve městě vypukne zima, vyzve zlatý princ vlaštovku, aby z něj plátkové zlato oloupala a donesla trpícím, jež princovy safírové oči z vysokého piedestalu viděly. Když je zlato a drahokamy pryč, vlaštovka už na jih neodletí, protože prince miluje. Nakonec se měšťané rozhodnou sochy i vlaštovky se zbavit. Duše téhle dvojice pak vítá anděl ve velké úctě, protože mnoha lidem jejich odvaha a láska přinesla úlevu. Není to tedy vůbec smutná pohádka, ač to tak na první pohled vypadá. Vyzdvihuje vnitřní sílu a odvahu, s kterou když v sobě člověk objeví a dá jí přednost před strachem, dokáže zázraky. A tak jsem se konečně dostala k jádru svého editorialu. Přeji vám, aby vás váš strach nezastavil před žádným zázrakem, kterých by měl být rok 2025 plný.
Nora Grundová
Šéfredaktorka Harper’s Bazaar nikdy nevynechá zajímavou knihu, nejnovější výstavu nebo divadelní hru.
#HomeDesign tip Kristýny Mazánkové: Snová atmosféra díky světlu
O hledání vnitřní síly: nové číslo Harper’s Bazaar již v prodeji
Hranice lásky Lenky Krobotové
