Do the best you can until you know better: Nora Grunodvá uvádí srpnové číslo

Milé čtenářky, 

před pár týdny jsem se v komisi účastnila bakalářských a diplomových prací na pražské UMPRUM, na Katedře užitého umění, konkrétně v Ateliérech textilu, oděvní tvorby a designu oděvu a obuvi. Dohromady zhruba dvacítka studentů nám představovala a obhajovala své závěrečné práce. Absolventi jsou na prahu svých kariér a možná naposledy se mohli nechat unést svými vizemi, promítnout do své práce emoce a touhy, Výsledné práce byly až na výjimky fan- tastické. Zajímavě se v nich opakovaly dva elementy. První byl odraz nějakého zásadního emočního zážitku, který mladí designéři proměnili v textilní nebo krejčovské dílo. Odchod milovaného člověka, soucit s trpícími zvířaty, nalezení sebe sama uprostřed francouzské přírody, pozorování vlastní úzkosti v hodině mezi psem a vlkem, trauma ze zapovězené barvy (růžové)... Každý detail nesl skrytý význam a bylo v nich možné číst jako v soukromém deníku každého z nich. Velice silně to ke mně promlouvalo, celoživotně obdivuji umělce, kteří své vnitřní trápení a nepokoj nenechali požrat jejich duši, ale dokázali je proměnit v umění a během toho procesu snad nalézali úlevu a trochu štěstí, Edvard Munch, Frida Kahlo, Maya Angelou...