Český šperk: Hana Polívková

Kdybyste nebyla šperkařkou, kým byste byla? 

Upřímně si moc nedokážu představit, že bych dělala něco jiného.  Bavilo by mě třeba učit, pracovat s papírem, šít nebo psát texty.

Nejkrásnější kus, který jste kdy vyrobila? Pro koho, co a kdy – čím jste se inspirovala?

Mám pár zakázkových šperků, na které ráda vzpomínám a vytvořila jsem je míru pro klienta. Ale asi mám nejraději, když si zákazníci vybírají šperky z mých kolekcí.  Nejvíc mě bavilo, když si zákaznice půjčila jeden můj náhrdelník z umělecké kolekce Skryté síly, který byl vytvořen jen z měděných drátů. Šperk jí následně koupil její přítel a nyní visí na zdi jejího bytu a tvoří tak i objekt.  Šperk (a celá kolekce) byl inspirovaný duchovní silou čerpanou z přírody a zvířat. Symbolizoval člověka nebo zvíře, kteří využívají své schopnosti k přežití v lese, potažmo ve městě. Kolekce byla vytvořená z mědi a chorošů, ty mají tvrdou slupku a zároveň měkký kožíšek uvnitř. Materiály tak připomínají buď tuhý krunýř, srst zvířat nebo vlasy.

Kdybyste měla svou tvorbu shrnout do tří slov, která by to byla? 

Živost, kontinuita, klid. 

S jakým materiálem nejraději pracujete a proč – čím je unikátní?

Mám nejraději měděné tenké dráty. Z nich jsou vytvořené všechny modely z kolekce Tord a Stratum. Také jsem z nich dělala umělecké kolekce Tajemství života a Skryté síly. Je to poddajný měkký materiál, ze kterého jdou vytvářet různé přírodní, ale i geometrické motivy.  Sám o sobě se však materiál na šperky nehodí, proto jej používám hlavně na tvorbu modelů.

Co vás na práci nejvíce baví a motivuje? 

Nejvíc mě asi baví navrhování a prototypování nových kolekcí. Tento čas je pro mě teď hodně vzácný, protože většinou spíš dělám šperky z kolekcí nebo přímo pro zákazníky. Hodně šperků mám v šuplíku, ale není čas a prostor je realizovat.  Motivuje mě samotný proces. Dělám spíše modely, než že bych kreslila návrhy, a baví mě, jak šperky/modely vznikají pod rukama. Hodně pracuji intuitivně, právě třeba s měděnými dráty, které různě modeluji a dávám jim nové tvary. Myšlenkově se opírám většinou o různé životní etapy, které prožívám zrovna v tu chvíli.

Co je naopak ve šperkařském řemesle nejhorší? 

Nemám ráda leštění, je to špinavá, nekonečná práce. Pořád se na kovu objevují šmouhy nebo tečky, které se musí odleštit. Člověk si už myslí, že to má, a pak na šperk koukne z jiného úhlu a zjistí, že tam je zase flek. Asi i proto většinu šperků neleštím do vysokého lesku nebo moje šperky mají strukturu, kde se ty fleky neobjevují.

Jak se za roky práce změnila estetická stránka vaší tvorby a co bylo impulzem? 

Změnu spíš vidím v různých kolekcích. Některé na sebe navazují, jako například Tord a Rinrin či Stratum. Jiné se mé tvorbě vymykají. Například kolekce Arabis je jiná. Vznikala ve spolupráci s mým manželem Pavlem Beskydem a také jsme v ní užívali pro mě netypicky 3D tisk.  Či kolekce Synergie a Papilio zase vznikly z fascinace kovovým prachem, ze kterého jsou šperky vytvořené.

Měla by se šperkařina posouvat spolu s inovacemi, nebo zůstávat věrná tradicím? 

Určitě by se mělo řemeslo posouvat a zkoušet nové techniky. Zároveň je dobré nezapomenout staré postupy a udržovat je. Já mám ráda obě roviny řemesla. Vždy záleží na šperku, který se vytváří, a na zákazníkovi, co chce.  Řemeslo se jistě proměňuje. 3D tisk přinesl jiné tvary, které do té doby nebyly technologický možné, a také výrobky zlevnil a staly se tak dostupnějšími.  Diamanty z laboratoře jsou trošku ožehavé téma. Někteří zlatníci s nimi nechtějí pracovat, jsou pro ně podřadné. Ale rozhodně je vidět, že mladší generaci tato technologie více přitahuje. Přinášejí transparentnější variantu výroby kamenů.  Na druhou stranu bych je ale nedoporučila jako investici, protože jich bude jen přibývat. Naopak přírodních diamantů či jiných přírodních kamenů je zde na Zemi jen omezené množství.

Šperk, který nosíte jako talisman nebo amulet?

Prvni medailon z kolekce Tord, který jsem vytvořila. Je z mosazi pozlacené růžovým zlatem. Nyní už by potřeboval trošku opravit pant a znovu pozlatit, ale mám jej takhle ráda. Připomíná mi cestu, kterou jsem s touto kolekcí ušla.  Původně jsem v něm měla fotografii rodičů a nedávno jsem tam dala fotografie manžela a dcery.

Koho z kolegů máte nejraději a proč?

Ze zahraničních je to Giovanni Corvaja, vytváří šperky z tenkých nitek zlata. Jeho šperky jsou velice precizní a připomínají například kožešiny. Používá moderní technologie se starým řemeslem dohromady.   Z českých autorů je to například Kristýna Španihelová, která nyní vede ateliér šperku na Bratislavské VŠVU. Tvoří umělecké šperky z nejrůznějších přírodních materiálů (vlasy, kosti, krev, mléko, hlína). Zabývá se v nich alchymií, materialitou, fyzickým já a emocemi.  V poslední době mě také baví šperky od Ondřeje Stáry, díky uvolněnosti, lehkosti a vtipu, které do šperku dostává.