BOUŘLIVÉ KOSTÝMY

Když se na veřejnost dostaly fotografie dalších modelů, které Margot Robbie ve filmu nosí, online hysterie dosáhla vrcholu. Většina modelů totiž vypadala spíše, jako kdyby je Jacqueline Durran vytáhla ze šatníku samotné Barbie (kterou mimochodem také ve filmu oblékala) nebo z nějakého kinky sexshopu. Bylo ale také zároveň jasné, že Bouřlivým výšinám jde především o vizuální zážitek a silný dojem, nikoli o ukojení představ milovníků historické módy. A Jacqueline Durran moc dobře ví, co dělá.

LATEX Z VŘESOVIŠTĚ

Jacqueline Duran je ostatně jedna z nejvýraznějších kostýmních výtvarnic, která má doma na poličce bezpočet cen BAFTA a dva Oscary – za Annu Kareninu a Malé ženy. Pokud jste v posledních dvaceti letech seděli před nějakou obrazovkou, její práci jste viděli. S Joem Wrightem natočila Pýchu a předsudek, Annu Kareninu i Pokání, kde Keira Knightly oblékla ikonický zelený model, jenž se pravidelně objevuje na žebříčcích nejkrásnějších filmových šatů všech dob. S Gretou Gerwig kromě Malých žen točila i Barbie a pro jejího partnera Noaha Baumbacha nedávno dělala kostýmy pro film Jay Kelly. K tomu má na kontě bezpočet historických dramat pokrývajících v podstatě celé dějiny 20. století.

Samozřejmě že Jacqueline Durran ví, že ženy po yorkshirských vřesovištích v éře sester Brontëových nebloudily v latexu, ale britská výtvarnice plní zadání dotvořit postavy podle vize režisérky. A ta je dost odvážná. Emerald Fennel novinářům před premiérou (snímek jde do českých kin 12. února, těsně po uzávěrce tohoto čísla) opakovaně vysvětlovala, že její Bouřlivé výšiny nejsou tak adaptací knihy, jako zhmotněním toho, co si jako čtenářka z knihy zapamatovala. A paměť je, jak dobře víme, zdatná šalebnice. Proto také ty uvozovky v názvu filmu. Většina z nás ostatně Větrnou hůrku četla jako náctiletá, kdy toxický vztah dvou milenců jitřil naše mladé, nezkušené mysli. Román Na Větrné hůrce je navíc pro podobné hrátky ideální – o kruté lásce Catherine a Heathcliffa se ostatně čtenář dozvídá díky svědectví jedné ze služebných, která tragický příběh vypráví novému nájemníkovi. Nikdo přitom neví, jak moc je důvěryhodnou svědkyní. Emerald Fennel si tak zahrála na další vypravěčku.

„Emerald měla složku s inspiracemi z různých období, z období Tudorovců, viktoriánské éry, padesátých let i současnosti. Naším cílem nebylo držet se historické přesnosti nebo jen jednoho období, ale vybírat outfity, které by nejlépe vypovídaly o povaze dané postavy, “ vysvětlovala v jednom z rozhovorů Jacqueline Durran. V klasických historických dramatech jsme většinou zvyklí na to, že kostýmy splývají s prostředím, jejich cílem je příliš nedráždit a hrát roli pomocníka, který „ladí“ postavu a atmosféru. Ve Výšinách však kostýmy přebírají roli jednoho z hlavních vypravěčů podobně jako v nějakém klipu z MTV. Ostatně i set design je „dráždivý“. Všechno je lesklé, mokré, jako kdyby se samotné zdi a podlahy potily nebo plakaly.

PÝCHA A PAS

Není to poprvé, co si Jacquelinne Durran vyslech- la kritiku. Už v roce 2005, kdy šla do kin Pýcha a předsudek, jí mnozí vyčítali, že s kostýmy zachá- zela dost volně. Každému chyběly ty čepce! (Když se podíváte na Rozum a cit s Emmou Thompson, užijete si jich dosyta. ) „Probírali jsme s Joem Wrightem různá historická období, od 90. let 18. století až po období napoleonských válek. Šlo hlavně o to, jak vysoko bude pas. Joeovi se víc zamlouvaly obrázky z dřívějšího období, a tak jsme se rozhodli řídit tím, “ vysvětlovala nedávno výtvarnice v rozhovoru při příležitosti 20. výročí filmu.

Navíc podle ní ještě mysleli na to, že rodina Benettových žije na vesnici a nemá prostředky sledovat nejnovější módní hity z Londýna. Když k tomu Durran přibrala ještě vojenské uniformy z období napoleonských válek, vznikl lehce nekoherentní pelmel. „Použili jsme uniformy z fundusu od Waterloo, protože o ně zase až tak nešlo, “ dodala s tím, že se raději soustředila na to, aby každé z pěti sester Benettových vytvořila svébytný šatník.