Ať žije láska, sex a rozkoš: Nora Grundová uvádí únorové číslo

V posledních letech je všude všeho moc, moc informací, moc impulzů, moc self-help knih a videí a podcastů, značek s módou i kosmetikou, tak moc, že vyža duje energii, čas a pozornost – a také dost peněz – se v tom všem vyznat. Výsledkem je, že spousta lidí včetně mě na to reaguje jakousi sebezáchovnou dobrovolnou redukcí, askezí, odstupem, minimalismem a čím dál přísnějším tříbením toho, co a koho jsme ochotni si k sobě pustit.
V druhé polovině 80. let to ovšem bylo naopak. Když ve fiktivním hrabství Rutshire v oblasti Cotswolds s kvetoucími loukami plnými oveček a lesy porostlými modrými zvonky někdo upadá do smutku, radosti nebo šoku, nalije si panáka. Láhve skotské jsou po ruce, stejně jako čokoláda nebo krabice sušenek. Když spolu dva lidé chtějí sex, oddají se mu s radostí a vědí, že není nutné si u toho něco slibovat. Nikomu tu nevadí faldy, odrosty, zaříznuté spodní prádlo, rtěnky na zubech, všichni tu po sobě sahají, když chtějí, všichni někoho chtějí.

S Rivaly přišla koncem roku do redakce Veronika, jejíž rozvášněný text o seriálu můžete nalézt na online našeho časopisu. Nemohla přestat mluvit o sexy novináři Declanovi, který je nekompromisní, pořád trochu rozčilený, milující svoji ženu, ale ještě víc milující svoji práci, v jedné ruce cigaretu, v druhé whisky. A pod nosem charakteristický obří knír, který v redakci otevřel téma a následně rozpoutal vášeň pro mužné kníry. Což se hodí, protože kníry – čím větší, tím lepší – zažívají comeback. Neuvěřitelně sexy, a přitom jde o pár vousů pod nosem.

V posledním týdnu přešlo okouzlení i na mě. Já si seriál pustila rovnou třikrát za sebou (zahořela jsem pro romantického a přitom rodinného, oplácaného Freddieho, protože to je můj typ, myslete si, co chcete) a dala se do poctivého zpytování sebe sama, co přesně ve mně ten seriál tak moc rozvibroval. Jak je to možné, seriálů jsem viděla milion a občas se přistihnu při pocitu, že už jsem všechno viděla a slyšela a možná i prožila. Rozhodně netrpím žádnou nos talgií po osmdesátkách a nářky po „světě, když byl ještě v pořádku“ jsou mi odporné. A najednou nemohu přestat na ten ryze eskapistický kousek myslet a stejně jako Veronika měsíc přede mnou pořád se chci o tom bavit a vracím se k určitým scénám až tak moc, že vážně uvažuju o tom, že musím něco ze světa Rivalů dostat do svého života. Konkrétní příběhy tu odhalovat nechci, ale co je to je-ne-sais-quoi, které mě tak rozechvívá? Osmi díly pomalu prohořívá něžná a romantická láska, po něčem takovém nelze přestat toužit asi nikdy. Tvůrci mi ovšem naservírovali ještě něco mnohem ostřejšího. Obecně lze říci, že tam nikdo z ničeho nedělá vědu včetně sexu kohokoli téměř s kýmkoli a je úlevné ocitnout se ve světě, kde zase tak nevadí nepadnoucí a vlastně jakékoli oblečení, kila navíc, podpatky zaryté v trávníku, nikoho neohrožuje Instagram, nikdo nedrží v ruce mobil, a tak je tu spousta volných rukou pro skleničku šampaňského a diskrétní doteky. Všichni přitom touží po uznání, po obdivu a po lásce.

Předevčírem jsem se dívala doma na svou sbírku lahví nealkoholického vína vybraných značek, plechovku kávy bez kofeinu a tabulky stoprocentní čokolády bez cukru s tím, že s tímhle zdravím zase asi na chvíli přestanu. Aby z celé mé longevity nepřevážil nakonec pocit, že je ten život nějaký dlouhý.

Uvnitř tohoto časopisu se můžete mimo jiné dočíst o tom, jak mají seznamovací aplikace po sezoně, protože se, ač to stojí zvýšenou námahu, chtějí lidé zase seznamovat postaru, fyzicky, bez opakujících se small talků v mobilu, které nakonec nebaví nikoho. Rivalové se bohatě seznamují a oťukávají bez Tinderu, kdo chce někoho potkat, musí za ním dojet na koni nebo autem a přitom náhodně potká a začne líbat i někoho jiného.

Zkrátka abych se vůbec hnula z místa, musím nám všem teď naklást na srdce, abychom letos do života pustili více hédonismu, rozkoší, i když mohou kazit postavu, a riskantních rozhodnutí, která vůbec nemusí skončit špatně.

Krásný únor

Nora Grundová