Art At Heart: Nora Grundová uvádí art issue

Když jsem přemýšlela nad tímto editorialem, aniž bych u toho šustila papírem jako paní Chytrá, hledala jsem marně slova. Do posledních dní uzávěrky nám vstoupily podle mého názoru přelomové dějinné okamžiky, o jejichž dopadu se za padesát let bude učit ve školách. Před třemi lety jsme chystali číslo o umění, když na Ukrajinu vtrhly ruské tanky a začali tam umírat první civilisté. Tehdy jsme v šoku zdůrazňovali, že nemá cenu utíkat před realitou, ale že umění může duši a vůli člověka aspoň posílit a potěšit. Dnes to není jiné. Kvalitní živé umění v prostoru ho totiž nemá jen dekorovat, musí mluvit, myslím si, a provázat minulost i současnost a individuální tvorbu s kolektivní pamětí. Mělo by nám pomoci pochopit, co jsme zač.

Jedno z nejvýznamnějších děl, naplněné až po okraj symbolikou, která se neustále aktualizuje – obzvlášť v těchto týdnech, je socha Svobody. Kdo byl v New Yorku, určitě se alespoň kolem ní projel lodí. Tyčí se vysoko proti panoramatu města, nejen jako měděný monument, ale jako svědectví zásadní lidské potřeby. Je to 93 metrů vysoká zpráva o naději, svobodě a lidské důstojnosti. Kdysi vítala každého, kdo kolem ní proplul na Ellis Island s touhou po lepším životě, po druhé šanci. Dílo sochaře Frédérica Augusta Bartholdiho konstruované geniálním Gustavem Eiffelem, které poslala Francie do USA po kusech v bednách, dokázalo do obřího prostoru kolem sebe od první chvíle vyzařovat a snad pořád vyzařuje své téma bez ohledu na pohlaví a etnicitu dívky, která vykročila z roztrhaných řetězů. Nabízí útočiště, to pochopí i uměním netrénované oko.
Teď už jen vědět, že svoboda není privilegium ani zboží, ale základní potřeba ke šťastnému životu.

Krásný duben 

Nora Grundová