Žijeme v době hnusné módy?

Vypadalo to jako vtip. Nezávazný úlet na jednu sezónu. Ale stal se z toho skutečný trend, který dominuje vysoké módě i konfekci. Vítejte v době ošklivosti.

Foto: archiv značky

Balenciaga, Givenchy, Dior, Gucci, Burberry, tedy tradiční módní domy, které v mnohých ohledech respektují a odrážejí nejen akutní trendy ale i dlouhý odkaz jejich zakladatelů, mění v posledních letech filosofii.

 

Ošklivost je nová černá

Ošklivost, divnost, jinakost. Říkejme tomu jakkoliv. Pravdou ale zůstává, že aktuální trendy a globální vnímání módy (včetně módní fotografie) útočí na krásu. S novými kolekcemi a přicházejícími trendy vznikají spíše otázky než odpovědi.

Móda upouští od klasické estetiky hezké módy. Všechno, co je prvoplánově hezké a líbivé je špatně. Možná za všechno může rychlost doby. Nejen technologie ale i móda se zrychluje. Trendy už netrvají roky a sezóny ale měsíce. A stejně rychle jak se rodí, tak i zanikají.

Jakou funkci tedy má dnes móda pokud ne estetickou? Dnešní móda totiž nehraje na krásu. Už se nestačí líbit. Už nestačí slušet. Dnešní trendy jsou vytvářeny a chtějí být nošeny jako statement – jasný, nekompromisní, adorovaný. Vším, co nosíme, tak dáváme jasně najevo svůj postoj ke světu, vysíláme signál vůči druhým, prezentujeme druhým jak chceme, aby nás vnímali.

 

Jsme na prahu módní revoluce?

Musím se ptát, zda Hubert de Givenchy,Cristóbal Balenciaga, André Courrèges nebo Pierre Balmain, tedy módní inovátoři, kteří svého času oblékali takové legendy jako Jacqueline Kennedy Onassis, Pauline de Rotschild, Marella Agnelli, Audrey Hepburn či Grace Kelly, a díky jejichž modelům vznikly ikonické fotografie, by tohle chtěli? Chtěli by dekonstrukci elegance? Chtěli by tuhle antikrásu? Byl tohle cíl jejich revolucionářství? Je móda tedy na prahu stejné revoluce jako po druhé světové válce, kdy tehdy proti sobě stál nejen východ a západ ale i Coco Chanel a Christian Dior?

Chanel pracovala s přebytkovým, odolným, funkčním a lehce zpracovatelným žerzejem, kterému dávala tvar praktického oblečení denního nošení. Vytvářela dámské kostýmky, saka a šaty, bez všitých korzetů a forem, které dámy z vyšší spolčenosti, před válkou zvyklé na přítomnost komorných, a nyní mnohdy členky pracující třídy mohly oblékat samy.

V přímém kontrastu stál atelier introvertního Diora, který se rozhodl, že hrůzy války musí být kompenzovány tím nejopulentnějším možným způsobem. Jeho odpovědí byl styl new look. Tedy jasně definovaný hrudník, pas a boky ženy. Ženám vrátil pas a tudíž ženskost.

Docení umění Ricka Owense jako skutečnou evoluci až další generace? Jsme připraveni na to, že oversized mikina má poprvé v historii stejnou módní i společenskou váhu jako malé černé?

Čtěte dál