Tento článek bych chtěla věnovat ženské sexualitě a ženskému tělu. Čeká mě nelehký úkol. Otevřeně mluvit o něčem, co je ve skutečnosti strašně intimní a tak nějak každého věc.

Foto: Karolína Holubová

Mám radost, že žiji v době a v části světa, kde mám možnost otevřeně mluvit a dozvídat se o ženské sexualitě a ženském těle. Že mám možnost vyslovit své erotické touhy a že si mohu vybrat partnera, který tyto touhy naplní. Tetelím se blahem, že mohu sama sobě i okolí přiznat, že ženy masturbují a že na tom není nic divného. A i když je to každého věc, je to prostě takové veřejné tajemství… Děláme to všichni a všechny a kdo říká že ne, tak buď kecá, nebo o hodně přichází… (smích)

Foto: Karolína Holubová

Nepovažuji se za průkopnici tohoto veřejného prohlášení… Mojí učitelkou je v tomto směru charakter postavy Samanthy Jones ze „Sexu ve městě“. Neříkám, že bych chtěla o sexu mluvit se stejnou samozřejmostí - v mém případě mi určitá zdrženlivost přijde na místě, a zároveň některé věci je fajn mít obestřené tajemnem. Na druhou stranu, jak se říká, všeho moc škodí a o tabu to platí několikanásobně tolik!

Proto jsem určitě zastáncem toho, že prozkoumávat svoji sexualitu a zjišťovat, co mám ráda, je nejen příjemné, ale v zásadě nutné. Ale to nejnutnější je zbavit se toho ženského studu, kterým jsou sex a naše erotické fantazie zatíženy.

Foto: Karolína Holubová

Trvalo mi dlouho, než jsem si přiznala, že mě erotika baví. A to natolik, že mě dokonce baví podílet se na jejím ztvárňování. Tato moje inklinace k erotické tématice je více než patrná v mých aktuálních projektech. A upřímně, nejvíc mě baví, že soudě z vašich reakcí na mých sociálních sítích, mnohé z vás tahle tématika baví taky. Právě pracuji na projektu B-parts, a musím se přiznat, že prozkoumávat takhle zblízka mužské a ženské tělo, je neuvěřitelně osvobozující a fascinující. Zbavuji se některých předsudků a hodně se díky tomu učím sama o sobě.

Foto: Karolína Holubová

Jsem šťastná a myslím si, že je důležité si o erotice a ženské sexualitě povídat. A byť zdůrazňuji, že určitá otevřenost je v tomto ohledu na místě, rozhodně neříkám, že si musíme říct všechno. Jak jsem již zmiňovala v úvodu - sexualita, sex a něžnosti rozhodně patří k těm intimnějším tématům a na konci dne je to prostě věc každého a každé z nás.

Foto: Karolína Holubová

Na druhou stranu mě to nutí se zamyslet nad jednou důležitou věcí… Jak mají muži vědět, co žena chce a po čem žena touží, když to ani ta žena sama mnohdy neví? A právě proto jsem také zastáncem toho, že i tohle by měl být dialog. Že i tady je na místě přizvat muže k diskusi a s pokorou se pobavit o tom, co kdo má jak rád.

Foto: Karolína Holubová

Zdá se mi, že muži jednají v sexu z nabytých zkušeností a mnohdy jim jakoby nedojde, že to, co fungovalo na Martinu, nemusí fungovat na Karolínu… Když pak zmíní: „No, moje bejvalá to měla ráda“, uhasne žár rozkoše a všude se rozprostí nepříjemný a štiplavý dým partnerského sváru…

Ta pokora je proto nesmírně důležitá. A k těmto tématům navíc naprosto nezbytná. Je nezbytné složit zbraně a všelijaké předsudky a naučit se jeden druhému naslouchat. Mluvit spolu zcela otevřeně a ptát se!

Foto: Karolína Holubová

Musím uznat, že díky tomu, že jsem začala fotit muže a zabývat se tím, co se mi na nich vlastně líbí a jakým způsobem bych to či ono chtěla vidět ztvárněno v mé práci, jsem se zároveň mnohem víc otevřela svojí vnitřní ženě a nahlédla do ní tak, jako nikdy předtím. Naučila jsem se jí naslouchat a uvědomila si, že ženská křehkost a citlivost není slabost. A že já nejsem jako žena bezbranná malá holka, co si neumí s ničím poradit. Co je dobrá jen ve chvíli, kdy takzvaně „dá“ a jinak má držet pusu a krok.

Foto: Karolína Holubová

Uvědomila jsem si, že moje ženská sexualita je vlastně jedna obrovská síla a moje ženská zbraň. A že touto silou ženy vlastně manipulují celý mužský svět už po staletí. Já vím, já vím - žádné nové poznatky pod sluncem… A rovnoprávnost platů ve všech pracovních odvětvích to také nepřinese, ale uvědomit si, že nejsem úplně bezbranná a zamyslet se nad rovnoprávností orgasmů je taky docela dobrý. No ne?

Mluvím o tom, aby se člověk přestal sám před sebou stydět za to, co se mu líbí a za to, co chce v sexu prožít. Ať už s mužem či ženou… Vždyť ve výsledku, není to vlastně úplně jedno? Neuleví se nám všem, když si přiznáme své tajné touhy? (Jsou-li tedy v mezích zákona, haha…) Neuleví se nám, když jedna druhou a jeden druhého přestaneme soudit za počet „zářezů“ nad postelí… A to ať soudíme, že počet partnerů je moc malý či naopak moc velký, protože i počet partnerů je akorát takový, jaký my uznáme za vhodné… A zase - je to každého věc.

Ženská sexualita je velmi komplikovaná. Jeden aby mnohdy v posteli měl křišťálovou kouli, aby věděl, co si počít. Já rozhodně nejsem expertem na tohle téma, ale jedno vím jistě - že se ho rozhodně nechci bát ani se stydět o něm mluvit a přemýšlet. A jsem vlastně i vděčná za všechnu tu pánskou literaturu, jako je třeba britské Mens Health, díky kterému jsem se toho hodně o sexu a o tom, co bych případně mohla mít ráda, dozvěděla.

Prostě,… ať se Ti líbí to či ono,… ať si taková nebo maková,… i Maková panenka má právo na lásku, sex a orgasmus.

Takže, měj se ráda! „A víš co tím myslím…“ Haha!!!

Rozkoši zdar!

Vaše Karolína