Vyzkoušely jsme: Týden bez make-upu

Na vlastní kůži jsme se přesvědčily, jaké to je chodit týden nenamalovaná. Do práce, na večírky, kamkoli. Kdo si to užil a kdo výzvu nevydržel?

Když jsem před 14 dni vyhlásila v redakci "no make-up challenge", říkala jsem si, že se zúčastníme tři nebo čtyři. Nakonec do toho šla skoro celá redakce. Povolený byl jen korektor, který se směl použít v případě, že se objeví nějaký větší pupínek. Na kruhy pod očima a jemné nedokonalosti byl přísně zakázán.

A jak jsme v týdnu bez make-upu obstály?

Kristýna Mazánková

redaktorka 

Dala jsem si výživnou masku, udělala si pleťový peeling, pak jsem ve své kosmetické výbavě hledala speciální sérum, které by mi zajistilo efekt dokonalé pleti. Ne, nešla jsem na červený koberec, ale šla jsem ráno do práce. Bez make-upu. Co se zdálo jako nevinná akce, mi nakonec způsobilo jemnou paniku. Ne že bych snad obyčejně nosila na tváři vrstvy kitu, ale pár svých zásadních „hezčiců” potřebuji každý den. Make-up, zmatňující pudr, řasenka, zdravíčko a hlavně červená rtěnka. 

To ráno jsem nic z toho nesměla použít. A připadala jsem si trochu jako kdybych šla ven v pyžamu. Připadala jsem si odhalená, nahá. Bez masky. První den byl zvláštní. Zoufale jsem si přála, aby na mě nikdo nekoukal, doufala jsem, abych cestou do práce nepotkala nikoho známého. Druhý den už jsem si sama na sebe zvykla. Trochu. Jen jsem dost často kousala do rtu, abych aspoň trochu docílila červenějších rtů. Třetí den jsem si už jen užívala, že líčením nemusím trávit čas. A fajn bylo i to, že jsem si v horkých dnech mohla omýt obličej v umyvadle a neřešit, co se stane s mým make-upem. Během týdne „bez” mi překvapivě nikdo neříkal, jak vypadám zvláštně, unaveně, nemocně nebo divně, jak jsem si představovala. Jestli mám make-up nebo ne, je všem úplně jedno. Od té doby jsem zvolnila. Nelíčím se už tak urputně. Jediné, co mi zůstalo, je řasenka a můj oblíbený matný červený tekutý pudr na rty od Chanelu. 

Veronika Miškovská

zástupkyně šéfredaktorky

Kdysi jsem měla období, kdy jsem z domu nevycházela bez výrazné rtěnky. V posledních letech jsem ale na make-upu výrazně ubrala, takže pro mě „no make-up challenge” nebyla zase takovou změnou. Ráno jsem si tedy ušetřila jen korektor, CC krém, řasenku a tvářenku. Teploty venku by mi make-up stejně rozpustily, sluníčko a moře mi pleť hezky vyčistilo, takže jsem ani neměla mindrák z toho, že vypadám neupraveně. Překonala jsem i psychický blok a nenamalovaná absolvovala sedánky s kamarádkami, co mě dlouho neviděly, a několik grilovaček se známými. Když k tomu připočítám cenné minuty ušetřené odličováním (které z duše nenávidím), vychází mi z toho, že v horkých měsících si dekorativní kosmetiku asi odpustím i příští rok. Malovátka si tak budou muset počkat až do podzimu.

Karolína Holubová

redaktorka harpersbazaar.cz

Zapojila jsem se do výzvy redakce a dala si týden bez make-upu. Nebudu lhát. Už druhý den jsem to chtěla vzdát a to se vlastně tolik nemaluji. Paradoxně mi nejvíc dělal potíže pocit, že nemůžu. A i když jsem zastánce přirozené krásny, najednou mi na mě vadil každý pupínek a moje kruhy pod očima mi připadaly čím dál větší. Jak to ale tak bývá, od třetího dne, který bývá kritický snad pro cokoliv, mi to už ani nepřišlo. To, že je zítra pondělí a já se opět budu moci namalovat, mě vlastně asi ani nevzrušuje. Patřím k těm, které věří, že bez make-upu se žít dá a že trocha přirozenosti nikomu ještě neuškodila. Tento týdenní půst mi to jenom potvrdil a já ho vřele doporučuji vám všem.

Krásné jsme totiž všechny… takže #mejserada

Polina Polkovniková

brand manažerka

Výzvu no makeup challenge jsem přijala spíše jako úlevu a pádný důvod konečně neztrácet čas aplikováním zkrášlovacích produktů po dobu jednoho týdne. Vzhledem k tomu, že první řasenku jsem dostala v 18 a make-up na každodenní bázi začala používat až tak v pětadvaceti, neměl by to pro mě být žádný problém. Výzvu jsem si evidentně malovala příliš růžově.

Týden bez šminek jsem odstartovala v sobotu a byl to naprosto boží pocit - šetřila jsem čas a zároveň se nemusela kontrolovat, zda nejsem rozmazaná. Pondělí už bylo horší… Čekala mě celkem důležitá schůzka (naštěstí se ženou, která by pro to měla mít pochopení). V tu chvíli jsem si uvědomila, k čemu všechny ty překrásné lahvičky slouží - vždy jsem se cítila jistější schovaná za precizně namalovaný obličej. Teď jsem tam seděla sama za sebe, se svojí nedokonalou pletí, s fleky a pandími kruhy pod očima… Na začátku experimentu jsme si s holkami řekly, že v rámci výjimky můžeme použít korektor na výrazné pupínky nebo zarudlá místa, jenže moje vnitřní panna (zaplaťpánbůh pouze v ascendentu) to hnala do extrému a tak jsem vydržela celých 9 dní opravdu zero make-up.

O to víc jsem se snažila v oblékání, volila jsem holčičí šaty a výrazné barevné kombinace, ale v zásadě jsem nepociťovala diskomfort spojený se svým nahým obličejem. Dokonce se mi zlepšila kvalita pokožky. A ten pocit, když se vracíte domů pozdě večer a stačí vám si obličej pouze umýt běžným čistícím gelem… Z toho jsem byla nadšená nejvíc!

Nehodlám to tedy s líčením přehánět i nadále. Současně ale vím, že mi to nalamované sluší víc a pokud se chci líbit sobě a udělat dojem na večírku, tak se nalíčím. Je to stejné jako u oblečení. Musíte na to mít chuť a náladu. Kolemjdoucí si toho opravdu nevšímají a NIKDO nebude vaším přirozeným vzezřením pohoršen. Mimochodem, dnes make-up zrovna nemám, i když líčící půst už dávno skončil:)

Marie Schovánková

redaktorka harpersbazaar.cz

Když se ke mě dostala nabídka zúčastnit se výzvy “týden bez make-upu” neváhala jsem ani na okamžik a šla do toho. Už delší dobu, navzdory svému věku, bojuji se spíše mastnou, barevně nesjednocenou pletí s občasným pupínkem. Párkrát jsem už zvažovala, že bych byla i znovu těhotná, jen proto abych si mohla užívat té bezchybné pleti, kterou mi těhotenské hormony alespoň na pár měsíců propůjčily. Ale přišlo mi to jako příliš drastické řešení s efektem jen na pár měsíců, zato s vážnými následky na celý život, v jehož světle se týdenní výzva jevila jako mnohem jednodušší a bezpečnější cesta k lepší pleti :).

Shodou okolností jsem také před týdnem začala testovat novou značku kosmetiky, která je naprosto bez jakékoli chemie, založená jen na přírodních složkách, a tak jsem si řekla, že to bude pro mou pleť celkem dobrý detox. Jenže, tak nějak mi v tom zápalu nedošlo, že přestože nejsem celkově zvyklá na moc silný make-up, zvyk je železná košile a alespoň BB cream a rtěnka jsou pro mě po ránu tak automatické jako zubní kartáček s pastou.

První den jsem si připadala jako nahá a měla jsem neustálý pocit, že jsem na něco zapomněla. Měla jsem dojem, že si každý kolemjdoucí musí říkat: “Chudák ženská, dvojčata na krku a nemá ani čas sama na sebe!”. Sama sebe jsem přistihla, že například lidem v obchodě jsem se ani nepodívala do očí, jako kdybych se bála jakékoli konfrontace.

Ale jak dny plynuly, přestala jsem nad tím, že nemám žádný make-up úplně přemýšlet a cítila se najednou tak nějak svobodnější. Nemusela jsem při každém odchodu z domu kontrolovat, jestli mám pudřenku se zrcátkem a rtěnku, nemusela jsem po každém jídle odběhnout se přepudrovat a doplnit růž na rty a taky mi odpadlo večerní dlouhosáhlé odličování řasenky. Všehovšudy jsem každý den ušetřila cca 30 minut čistého času.

Co se týče stavu mojí pleti, tak nevím, zda je to zásluhou vynechání make-upu a nebo novou kosmetikou, ale každopádně i za ten jeden týden vidím výrazné zlepšení. Obličej se mi celkově méně mastil, což mi teď vlastně dává smysl když je venku přes 30 stupňů a pleť může konečně volně dýchat a ne se dusit pro vrstvou byť lehkého make-upu, ale dokud člověk sám nevyzkouší, těžko uvěří. Za týden také ubylo pupínků a ty, co tam už byly nebo se nově udělaly, tak nějak rychleji mizí a to bez zanechání větších stop.

Celkově ten uplynulý týden hodnotím hodně pozitivně a myslím, že budu v podobném módu pokračovat i nadále. Ne, že bych se vzdala mých milovaných rtěnek nadobro, ale už vím, že když vyrazím ven na lehko, tak se absolutně nic nestane. Veškerý ten strach z reakce okolí a jejich hodnocení byl jen v mé hlavě. Nikdo, opravdu NIKDO!, se mě za celý týden na nic nezeptal a ani nic nekomentoval. Takže si tenhle týden ukládám k dalším zkušenostem do složky "Jak se mít ráda taková jaká jsem" a už se těším na další výzvy, které mě opět posunou tím správným směrem sama k sobě. 

Lucie Kratochvílová

redaktorka harpersbazaar.cz 

No konečně! To jsem si pomyslela, když se ke mně od kolegyň z redakce dostala tahle výzva. Obdivuju všechny ty cool holky, co si zakládají na úplně přirozeném vzhledu, Marií von Behrens počínaje, Bjukitchen konče. Sama se líčím tak, aby to vypadalo, že téměř žádný make-up nemám a konečně jsem měla záminku, jak #nomakeup look dotáhnout k dokonalosti. Nepochybovala jsem o tom, že ten týden vydržím a možná už se pak nebudu chtít malovat vůbec. Super představa! První den jsem si v koupelně nasadila kontaktní čočky, nanesla krém... a uvědomila si, jak moc mám vlastně ráda svůj ranní rituál, kdy ze sebe udělám s pomocí několika málo produktů od Glossier a NARS člověka, i když jsem na mateřské a jsou dny, kdy nemám žádné schůzky a moje svěží líčení může ocenit leda můj devítiměsíční syn. Dělám to hlavně pro sebe, došlo mi, a celý ten den jsem koukala do zrcadla nějak víc s tím, že s odrazem jsem fakt spokojená nebyla, ačkoli mě manžel ujišťoval, že téměř nepozná rozdíl. Venku jsem se cítila docela v pohodě, ale přiznám se, kontrolovala jsem se i v okýnkách aut a výlohách a měla pocit, že mi něco chybí. Druhé ráno jsem provinile nanesla korektor pod oči a brow gel na obočí s tím, že tohle mé podvádění přece nikdo nepozná. O tom samém jsem se přescědčovala i odpoledne, když jsem před schůzkou v elegantní kavárně přidávala na tváře trošku té Orgasm tvářenky. Je sakra neuvěřitelné, co to neznatelné množství dekorativní kosmetiky dělá s mým sebevědomím! Třetí den jsem se dozvěděla, že neplánovaně odjedu na Colours of Ostrava a bylo jasné, že budu muset přiznat, že jsem prohrála a že jsem teda hrozná fiflena! Na festivalech totiž miluju jejich módu a bylo mi jasné, že i když budu mít sebelepší outfit, to neustálé kontrolování tváře a přesvědčování se, že vypadám dobře, i když se tak necítím, mě bude pořádně štvát. Resumé? S menším podváděním jsem vydržela přesně tři dny, ten čtvrtý jsem ráno strávila v koupelně snad dvacet minut a vyšla z ní rozzářená s tím, že tohle jsem zase já. Stálo mi to i za výčitky, že jsem selhala určitě jako jediná.
Radka Vargová

redaktorka harpersbazaar.cz

Sedm dní bez make upu. V práci, na schůzce, na rande, na párty ... Před půl rokem by to byla pro mě výzva, kterou bych velmi těžko podstupovala. Ale teď je týden bez zkrášlujících pomůcek týdnem, jako každý jiný. Svůj osobní no make-up challenge držím už 127 dní.

Začalo to nevinně - dovolenou. Ale i po příchodu domů jsem se rozhodla vyzkoušet samu sebe i svou pleť. Výsledek? Velmi překvapivý. Ano, na dovolené své dny bez make-upu nijak zvlášť neřešíte. Doma je to už horší. A navíc, pokud se k tomu přidá nějaká ta vyrážka, tak občas ráno bojujete sama se sebou, zda ji přece jen nepřekryjete. Ale pokud to zvládnete, pokud překonáte první dny či týdny (když se do takové výzvy rozhodnete jít na delší dobu), výsledkem vám může být vzhled pleti, jaký jste nikdy předtím neměla. Samozřejmě, problémy nezmizí jen proto, že nepoužíváte make-up. Ale pleť se opravdu upraví. Alespoň ta moje je na tom za poslední dobu o poznání lepší. Pupínky se omezily na minimum, tedy jen na období "ženských dní". Pleť působí jasnější, zdravější a zářivější. Čestné skautské. Netvrdím, že make-up jako takový je špatný. Stále ho mám, nic jsem nevyhodila. A stejně netvrdím, že si ho v životě už nedám. Ale teď to v plánu nemám.

PS: Sebevědomí, které získáte díky tomu, že jste schopná absolvovat všechny možné akce či rande bez make-upu, se nijak jinak nenabývá.

PSS: Během bez make-upového období jsem v průběhu jednoho týdne dostala pozvánky na 3 schůzky ...

Karolína Otevřelová

šéfredaktorka harpersbazaar.cz

Měla jsem pocit, že si moje pleť potřebuje odpočinout, že prostě potřebuje prázdniny stejně jako já. Jenže jsem v tom nechtěla být sama, a tak jsem vymyslela tuhle týdenní výzvu. A byla jsem mile překvapená, jaké reakce mi začaly od holek z redakce chodit. Skoro všechny se výzvy chtěly zúčastnit. A bylo super se navzájem pozorovat a kontrolovat. Jestli nepodvádíme, kdo se odhodlal a kdo ne. Podporovaly jsme se a psaly si SMS, jak to která z nás prožívá. 

Já jsem ráda, že jsem do týdenního detoxu od make-upu šla. A jsem ráda, že to mám za sebou. I když jsem se zatím ještě nezačala malovat se vším všudy, mám radost, že už můžu ráno použít řasenku. Jinak se zatím nelíčím. Léto je totiž ideální na odpočinek od všech těch dekorativních vychytávek, protože jsme všechny lehce opálené a navíc, ve vedrech, která venku panují, je roztékající se make-up jedna z nejhorších věcí, která opravdu není sexy.

A co na to moje pleť? Přestal se mi loupat nos - asi ho make-up nějakým záhadným způsobem vysušuje a taky se mi zmenšily rozšířené póry.

Zdenka Tomis

beauty redaktorka

Karolíny nápad zkusit v redakci no make-up challenge mě potěšil hlavně proto, že v posledních měsících používám make-up čím dál méně. Potěšilo mě, jak nadšené ostatní holky po výzvě byly - konečně si nebudu připadat divně a už nemusím nic vysvětlovat. Trochu jsem však narážela na zákaz korektoru, ale s kruhy pod očima pomáhá oční krém Youth Dose od Kiehl's, který kruhy vážně trochu potlačí. 

Každopádně tím, že si svoji soukromou challenge už nějakou dobu jedu, stalo se mi, že jsem se jednou během toho týdne ráno prostě nalíčila. Zapomněla jsem na výzvu, a ráno využila toho, že mám výjimečně dost času a použila trochu make-upu, korektor, zvýrazňovač na obočí a řasenku. 

Během toho týdne jsem nad líčením trochu víc přemýšlela, a došly mi dvě věci. 1) Úplně bez šminek bych žít nechtěla. Potřebuji zakrýt kruhy pod očima a pupínky, abych se cítila dobře. Ideálně ještě trochu zvětšit oči řasenkou. Člověk pak nevypadá tak unaveně (i když unavený není).

2) Líčím se stejně hlavně kvůli sobě. Líčím se málo, a tak mé okolí možná ani nerozpozná, jestli na sobě něco mám nebo ne. Ale já se na důležité schůzce nebo večírku stejně budu vždycky cítit lépe trochu upravená. V ostatních chvílích si však vystačím s korektorem.

Čtěte dál