Výtvarnice Veronika Drahotová: Domaluji, a hned jedu dál

Její obrazy jsou především abstraktní. Vytvořila vlastní systém Architectonic, kdy se části obrazu dají různě přeskupovat a otáčet. Hlavně žádné dogma!

V roce 1919 získaly Češky volební právo. Harper’s Bazaar při příležitosti výročí požádal deset umělkyň, aby po svém ztvárnily výjimečné Češky, které zásadním způsobem přispěly k rovnoprávnějšímu a důstojnějšímu postavení žen u nás. Nechte se inspirovat hrdinkami od bájné Vlasty přes Františku Plamínkovou po Věru Chytilovou.

Z uměleckých děl vznikla limitovaná kolekce triček. Jejich prodejem chceme pomoci matkám v azylových domech při projektu Made By Nadace Terezy Maxové dětem.

#volime100let #bazaarvoice

Přečtěte si rozhovor s Veronikou Drahotovou, která ztvárnila Věru Chytilovou.

Triko s jejím dílem, které je v prodeji od 20.2., vzniklo díky podpoře Bibelot.

Foto: Matúš Tóth

Jaká vás baví témata?

Dlouhodobě zpracovávám témata, která jsou blízká pro nás všechny. Třeba nevědomí a podvědomí. Tyto má jednotlivá témata pak podmiňují či generují ty další, je to takový řetězec návazností. Z psychologie nevědomí jsem  začala přemýšlet o volbě, nad tím, nakolik jsou naše volby svobodné. Od toho jsem se logicky dostala k otázce paměti. Co si pamatujeme, jak paměť funguje nebo proč naopak nefunguje, vytěsňuje obsahy etc.. A od paměti jsem došla k času. Témata jsou to osobní zpracované skrze osobní umělecké prizma. 

Snažíte si pěstovat svou citlivost?

Přirozeně v sobě mám nějakou intuitivní citlivost. Snažím se zůstávat otevřená. Svět se stále mění. Člověk musí být ostražitý i nekritický, a zároveň musí umět říct dost. Hledám balanc, abych obstála a abych se sama sobě líbila. Život nás sám někam tlačí, sune a něco si svým způsobem vynucuje. Posouváme se životem a neustále přibíráme další a další pavučiny, vrstvy dojmů, emocí, vzpomínek, zklamání a všech těch radostí a strastí, co s životem přicházejí.

Pomohlo vám mateřství ve vaší tvorbě?

Řekla bych, že s mou tvorbou nijak nesouvisí. Integrita člověka není mateřstvím nijak narušena, může být maximálně obohacena, aspoň tak to cítím já. Fakt, že jsem matka, mě možná omezuje pouze v tom, že nemůžu jít pracovat, když zrovna chci, protože se musím podřídit rodinnému harmonogramu. Ale to mě naučilo efektivitě. Vím, že čas musím plně využít a nemůžu čekat na nějaký pocit. K zpracováni mateřským témat jsem nikdy netíhla, jen svým dětem průběžně dělám portréty. . Ale kdo ví, třeba to jednou přijde,

Jak se cítíte, když doděláte nějaké své dílo?

Dílo mě dost rychle přestane zajímat, práce a myšlenkový proces na něm jsou ukončeny. Mám samozřejmě radost, když vidím, že na výstavě díla s diváky nějak rezonují. Umělcům někdy chybí bezprostřední reakce, žijí ve svém vakuu, někdy netuší, jestli je jejich práce pochopitelná a oceněná. Když dílo dokončím, tak směřuji k jinému.

Proč jste si vybrala Věru Chytilovou?

Věra Chytilová pracovala intenzivně s velmi působivou vizualitou, ráda experimentovala.  Byla to velmi silná osobnost. Líbí se mi, že si ke spolupráci vybírala zajímavé osobnosti jako je například Ester Krumbachová. Práce Věry Chytilové je velmi různorodá, s tím souzním, sama přeskakuji mezi různými výtvarnými polohami. Když se podívám na její film Sedmikrásky, dochází mi, jak současně točila. Fascinují mě ženy, které někam směřovaly, měly vizi a nebály se jí říct nahlas. Jako Věra.

Veronika Drahotová vytvořila fotografické koláže, které dále rozpracovávají původní vstupní elementy objektu Věry Chytilové. „Je to taková moje technika, kdy kombinuji nasbírané materiály, které v počítači vrstvím a propojuji, trochu jako ty sedimenty, a následně pak doplňuji o cosi, čemu já pro sebe říkám noisové kresby,” říká Veronika. 

Foto: archiv Veroniky Drahotové

Foto: archiv Veroniky Drahotové

Foto: archiv Veroniky Drahotové

Čtěte dál