Talent: Adam Kost

Přečtěte si rozhovor s mladým módním návrhářem.

Foto: Jan Grombiřík pro Esquire

Návrhářstvím se začal podle svých slov zabývat relativně pozdě – v sedmnácti. Jeho cesta k vytváření oděvů vedla přes pánskou krejčovinu a praxi v ateliérech Národního divadla pod vedením Romana Dobeše. Následně se dostal na UMPRUM k Liběně Rochové. Sešli jsme se tři dny před jeho státnicemi v kavárně na Václavském náměstí. Vybrala jsem ne právě vyhovující sezení s širokými sedačkami i stolem, a tak jsem se k němu musela s diktafonem neustále naklánět. Adam Kost totiž na první pohled působí téměř nesmělým dojmem a mluví tiše. Když začne odpovídat na otázky, ví ale přesně, co chce říct. Je vidět, že rozhovory poskytuje i přes své mládí vcelku často. Používá slovník profesionálních designérů a já mám chvílemi co dělat, abych rozuměla. „Proboha, co je capsule?“ ztrácím se hned v úvodu.

Foto: Jan Grombiřík pro Esquire

V čem se liší vaše nová kolekce od té předchozí?

Liší se zcela zásadně. Já se totiž v každé další kolekci snažím sice zachovat svůj rukopis, ale také se někam posunout. Je jiná především v tom, že je navržená a připravená tak, aby mohla jít okamžitě po přehlídce do výroby v libovolném počtu kusů. Jiné je ale i její téma. Pro mé dřívější kolekce jsem hledal inspiraci třeba v prostředí internátních škol nebo v původních oděvech severoamerických indiánů, teď se ale snažím o upřímný návrat sám k sobě a kulturnímu prostředí, ze kterého pocházím a v němž žiju. Takže moje nová kolekce je o Praze a je postavená na mých fotografických denících.

Foto: Jan Grombiřík pro Esquire

To znamená, že jste chodil po Praze a fotil lidi?

Nejen je, ale třeba i obložení metra. Pro moji práci totiž nejsou důležité jen určité kusy oblečení a jejich kombinace, ale i vlastní unikátní vzory a potisky, na nichž spolupracuju s Janem Grabowským. Co se týče návrhu oblečení a outfitů, šlo mi do jisté míry o estetizaci toho, jak se v Česku oblékáme. Nemá to ale vůbec vyznít kriticky. Naopak, snažil jsem se využít pro nás tak charakteristické kombinování formálních oděvů se sportswearem. Vídám to kolem sebe denně. Potkávám lidi, kteří klidně zkombinují třeba starší péřovou bundu a džíny s roztřepenými konci s hedvábným šátkem uvázaným pod košilí. To jsou ty příběhy, nad kterými můžete přemýšlet. Proč si právě takovýhle člověk vezme hedvábný šátek? nosí ho takhle nějaký jeho oblíbený filmový hrdina? Stává se díky tomu šátku alespoň částečně někým jiným? Jsou to detaily, které tvoří originální celek. No a já pak ve své kolekci kombinuju třeba perfektně vyrobené obleky s prvky převzatými z rybářských vest nebo se sportovními trikoty.

Foto: Jan Grombiřík pro Esquire

Jaké materiály jste při tom volil?

Základem je vlna nebo bavlna, ale najdete tu třeba i polyesterový satén. Používám funkční materiály, ve kterých se člověk cítí dobře a dají se dobře udržovat – merino vlnu na svetry, přízi pro sport, membránové trikoty...

Snažíte se o to, aby byl každý kus oblečení v kolekci jiný?

Určitě ne. V každé kolekci dělám jeden, maximálně dva typy kalhot, troje až čtvery saka s podobnou fazonou, nějaké košile, svetry. Snažím se o to, aby všechny moje kolekce byly postavené na nějakých základech, u nichž měním detaily. Mám rád harmonické kolekce, které drží při sobě nebo se v nich i opakují jednotlivé motivy. Když uděláte kolekci, v níž je každý kus úplně jiný, je finančně obrovsky náročné něco takového vyrobit a uvést do prodeje. V mém pojetí módy není něco takového ani žádoucí. Pro mě jsou důležité vzory, základní kusy pánského šatníku, ale nejsem člověk, který by experimentoval se samotnou formou pánského oblečení.

Foto: Jan Grombiřík pro Esquire

Dotkli jsme se peněz, je dnes obtížné uživit se jako mladý návrhář?

Jednoduché to není, ale mám štěstí, že svou práci můžu prezentovat na fashion weeku a dost často na základě těchto kolekcí vytvářím prodejní věci přímo pro butiky. Loňskou jarní kolekci jsem třeba prodal celou. Musím zaklepat, že dokonce ani nemusím přemýšlet o tom, co začít dělat jinak, aby se to prodávalo. Dělám to, co skutečně chci a jak to vidím. Jasně, nepřišlo to ze dne na den, zpočátku se mi podařilo prodat z celé kolekce třeba jen jednu věc, dnes už je ale vidět, že lidé mé věci rádi nosí, což považuju za svůj největší úspěch. Kromě minikolekcí pro butiky jsem ale schopný udělat samozřejmě i něco na zakázku. Tam už jde o diskusi, poznávání zákazníka. Nevnucuji mu striktně svou vizi, ale taky vycházím z toho, že přišel právě za mnou na základě nějakých referencí. Takže jde o splynutí mého pohledu na módu s tím jeho.

Fotky, které doprovází tento článek, vznikly exkluzivně pro módní přílohu Big Black Book časopisu Esquire, který je v prodeji od 1.dubna 2019.

Celou Adamovu kolekci najdete v galerii.

Čtěte dál