Schizofrenie moderní ženy

Jsem moderní žena, žiju v moderním světě, moderním životem. Umím si moderně objednat jídlo přes aplikaci. Když nemusím, nevyjdu z baráku, protože v dnešní době se dá vše koupit online. Ani když si chci popovídat s přítelkyní, nemusím se hnout z postele… Takový jsme to vybudovali moderní svět.

Foto: Matej Paprciak

Jsem super žena! Zvládám všechno. Už jste někdy taky zkoušeli vygooglovat jak spát 8 hodin ve 2 hodinách?! Že ne!?  A teď vážně… Tohle nějak vystihuje ten můj pocit, tu schizofrenii moderní ženy, jak to nazývám já. Moderní ženy jsou byznysmenky, právničky, doktorky, podnikatelky, CEO’s přes den a večer jsou to matky, sestry, kamarádky. Jsou stále oholené a to všude protože všechno ostatní je podle moderní společnosti přece „nechutný". Nehty upravené, krásně namalované, do správných outfitů oblečené… Do toho všeho tyhle super ženy ještě postují na sociální sítě a dávají nám vědět jak moc úspěšné v tom svém životě jsou. Mají úžasnou práci, přímo nadupaný „social life“ (já když nemusím nevylezu z baráku) a šatník záviděníhodný. Prostě natírají nám to na všech frontách! Ježiši, když čtu tenhle svůj výčet… Svoje prohlášení, že jsem super žena beru okamžitě zpátky!

Foto: Matej Paprciak

Nastínila jsem tu ale pár otázek, na které nemám odpovědi. Trochu na nic, nemyslíte? Ale vážně zamyslete se se mnou! Kdy jste byli naposledy na mani-pedi? Jak dlouho si už říkáte, že byste měli zajít ke kadeřníkovi? Kolikátou zimu už odkládáte koupi nového kabátu, přitom ten starý už je vevnitř samá díra? A co ty boty, které sice nepotřebujete, ale tak ukrutně chcete? Připadáte si marnivá a cítíte se provinile, když se zajímáte o módu? Ale na druhou stranu… Vždyť všechny ty úspěšné ženy jsou vždy chic a stylové a k ženám trochu marnivosti přece patří… Říkáte si. A jak je to sakra s tím holením? Vážně musíme být všichni a všechny všude holé? Jsou chlupy fakt tak nechutné? Nebo jsme už všichni tak trochu zblblí? A buď se urputně vyholujeme všude, nebo naopak na protest a s heslem "za feminismus" necháváme zarůst. Tak jak to teda je?!

Foto: Matej Paprciak

Na moderní ženu se ze všech stran valí spoustu tlaků. Pokud chci být ta top, vždy musím být upravená, říkám si… Jenže kolikrát jsem vstávala do práce, koukala na spícího Matěje a nestíhajíc s povzdychem "ach Bože", jsem si říkala proč mi taky nestačí vstát, osprchovat se (někdy ani to ne), obléci se a opustit barák. A v podprsence a punčocháčích si nahlas nešeptala: "Dop*dele! Kde mám zase ten CC krém!", nebo: "Kde je ta řasenka?", nebo si brblala, že dneska na ty linky fakt kašlu… A že čas na make-up za čas na snídani opravdu nevyměním…

Foto: Matej Paprciak

A to ani nemluvím o tom stresu, když se vám ráno roztrhnou punčocháče a jiné už nemáte. Nevím jak vám, ale mě je už v tu chvíli většinou do breku… Někdy se také přistihnu s myšlenkou, že i když dneska vypadám jako bezdomovec, vypadám alespoň jako luxusní bezdomovec, protože, mám přece na sobě péřovku Ralph Lauren a ta sama o sobě mi musí dodat ten kýžený fashion status a styl. Když jsem unavená, schovávám se za značky a používám je jako svůj štít. Nasazuji svoje černé diorky a s cappucinem „to go“ si to štráduju do práce. Pomyslně odpovídám každému špatně postavenému chudákovi co se mi nachomítl do cesty: „No moc nečum, blbečku. Tohle je Prada…“

Foto: Matej Paprciak

Chci říct že jsme zároveň to i ono… Snažíme se v sobě hýčkat vnitřní ženu ale zároveň jsme samostatné a soběstačné. Chtěly bychom být hýčkány a opečovávány našimi muži, ale zároveň jim máme potřebu dokázat, že jsme stejně dobré jako oni… Co stejně dobré. Lepší! Protože my děláme svojí práci a „vesele“ si u toho menstruujeme. To žádný chlap prostě nedokáže. Bolí nás bříška, ale děláme, jakoby nic. Nejraději bychom na sobě měly kombinézu, ale mrzneme v krátké sukni a lodičkách, protože nám to dělá delší nohy. Se vzpomínkou na naše maminky si říkáme: „Pro krásu se musí trpět“ a pokračujeme dál v tom, být superženami… Moje poslední otázka je: „Opravdu musí?!“ Nebo je to jenom bič, který jsme si na sebe upletly?

Karolina

Čtěte dál