Příliš mnoho lásky

Můžete stejnou měrou milovat svého manžela i milence? Lze rozdávat lásku na všechny strany bez citových zranění?

Foto: archiv Harper's Bazaar

Seděla jsem s kamarádkou v hotelovém baru a poslouchala kapelu na pódiu. Byla krásná únorová noc a ideální podmínky pro trochu après-ski zábavy. 

Zamířil k nám a zeptal se, jestli si může přisednout. Slušelo mu to. Instruktor lyžování, vysoký, mladý, výřečný, sportovní postava, vtipný.

Povídali jsme si o lyžování, horách a termálních pramenech. Záměrně jsem se vyhýbala jakýmkoli náznakům flirtování, zmínila jsem mezi řečí o manželovi, nenápadně ukázala snubní prsten a usuzovala, že je to přece jasné: Neflirtuji. Jde jen o sport. Vyměnili jsme si čísla a domluvili se, že si můžeme někdy společně zalyžovat.

Pro outdoorové sporty mám slabost, a jelikož manžela taková zábava neláká, někdy mi dělají společnost i jiní muži, vesměs kamarádi. Procestovala jsem takhle skoro celý svět a nikdy jsem neměla žádné postranní úmysly.

Následující den jsem dostala esemesku. „Ahoj. Navrhuji dokonalé rande: Ty. Já. Lyžování. Celý den. Procházka k termálním pramenům. Drink u krbu. Jsi nádherná. Co na to říkáš?“ Málem mi upadl telefon a pak jsem opatrně vyťukala: „Aha. Já jsem neříkala, že jsem vdaná?“ Odpověděl mi, že se omlouvá, ale že jeden z jeho nejlepších vztahů byl ten s vdanou ženou v polyamorickém svazku. „Doufal jsem, že to máš podobně,“ napsal.

Hádej, kdo dnes přijde na večeři?

Polyamorie – z řeckého slova pro „mnoho“ a latinského „láska“ – spočívá v udržování dlouhodobých intimních vztahů s více než jedním partnerem se souhlasem všech zúčastněných. Její zastánci o ní mluví jako o zodpovědné verzi nemonogamního svazku. Funguje to tak, že svému manželovi představíte vyhlédnutého adepta na milence, a pokud ho schválí, máte zelenou. Všichni by se měli cítit v takovém nastavení dobře. Podle polyamorických příruček dokonce tak dobře, že by neměl být problém, abyste svého druhého partnera mohla dokonce přizvat k rodinné večeři.

Zprvu to vypadá jako návrat do zdivočelých 70. let plných volné lásky a swingers party, ale rozdíl je v upřímnosti a vzájemné dohodě.

Sice neexistují žádné oficiální statistiky o tom, kolik lidí v polyamorických vztazích žije, ale vše nasvědčuje tomu, že jich rozhodně přibývá. Údajně má s takovým vztahem zkušenost jeden z pěti nezadaných Američanů. O polyamorii se mluví všude: mezi mileniály, mezi zadanými, nedávno mi dokonce o svých dvou ženách do velmi intimních detailů vyprávěl řidič taxíku. Od té doby nejezdím Uberem.

Na manželství máme takové nároky, že je vlastně s podivem, že tato instituce stále přežívá. Od našeho manžela očekáváme, že bude skvělý milenec, úžasný otec, živitel rodiny, nejlepší přítel. Chceme žít s tím, kdo nás dokáže uspokojit po citové, intelektuální i sexuální stránce na 100 procent. Ani ženy to nemají jednoduché. Mají porodit a vychovávat děti a přitom stále zůstat pro partnera sexuální bohyní.

Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem dva měsíce po porodu našla ve svém šuplíku své vlastní podvazky a rozbrečela se nad tím, kam se poděla ta svůdná a divoká osoba, kterou zadusilo těhotenství. Kdo by toužebně prahl po ženě až po lokty zabořené ve špinavých plenách. 

A tak se nevěra stala novou normou a proměnila se ve výdělečný byznys. Nevěrnické seznamky typu Ashley Madison vyrostly jako houby po dešti stejně jako soukromé detektivní agentury chytající nevěrníky obou pohlaví.

Upřímní nevěrní

Odborníci, kteří se polyamorií zabývají, tvrdí, že bychom se však nad naším chápáním nevěry měli zamyslet a že nemonogamní vztahy můžou prospět i těm monogamním. Lidé v otevřených vztazích spolu lépe komunikují, což by se od nich většina monogamních párů mohla učit. Podle studie Journal of Sexual Medicine z roku 2012 polyamorici také dbají na zásady bezpečného sexu a baví se o své sexuální historii, což v případě obyčejné nevěry často nepřipadá v úvahu. Když se objeví žárlivost, všichni zúčastnění to spolu prohovoří a přijmou taková opatření, aby se situace napravila. I přesto je na polyamorii něco podezřelého.

Stále se jedná hlavně o sex mimo manželství, jen v hezčím balení.

Nakonec jsme se s tím chlapíkem z baru spřátelili a já musela zpětně ocenit jeho upřímnost. Jednou nad sklenicí piva jsem se ho zeptala na onen báječný vztah s vdanou ženou. Řekl, že se do něj nakonec ona zamilovala a její manžel žárlil, a tak to ukončili. Pak mi řekl něco, co jsem v různých verzích slyšela vlastně již mnohokrát předtím – od monogamních párů, které touto cestou hledaly únik z nudy, i od singles toužících po lásce. „Stejně to nakonec vždy skončí zlomeným srdcem.“

Čtěte dál