Patricie Fuxová: Věřím v sílu myšlenek

Zpěvačka, která nadchla Smetonovu síň s show jakou Česko dosud nepoznalo a vydala album, jež na české hudební scéně nemá obdoby.

Vesna, Živa, Mokoš a Morana. Zpěvačka a textařka Patricie Fuxová se ztotožňuje s poslední z vyjmenovaných slovanských bohyní. Je totiž stejně jako Morana cílevědomá, sebevědomá a důkladná.

Foto: archiv Patricie Fuxové

Patricie působí křehce, mladince, což umocňují její velké, doširoka otevřené oči a jemný hlas. Ovšem svou silou dala do pohybu nebývale velký projekt na to, že v jeho jádru stojí nedávno vzniklá dívčí kapela Vesna, hrající de facto world music. Vystudovala zpěv na prestižní vysoké škole soudobé hudby Berklee College of Music, a kdyby se byla vydala na sólovou dráhu popové či jazzové zpěvačky do světa, bylo by o ní v tuto chvíli už hodně slyšet. Patricie nicméně následuje své srdce, které ji přitáhlo zpět do Česka, protože se zamilovalo do slovanských tradic, mýtů a legend. Patricie zároveň ve své hudbě, v textech pro zavedené české zpěčvačky a na svém blogu zpracovává ženství v jeho předkřesťanské, pohanské, nezkrocené podobě. V listopadu Vesna, kterou Patricie vede, vydala album Pátá bohyně, Patricie zároveň vydala stejnojmennou knihu a velkolepou koncertní show Příběh bohyně 21. listopadu v Obecním domě zahájila celoroční projekt Jsem žena #bohyne. Jak Patricie zdůrazňuje, jde jí o návrat k tradicím, o oslavu slovanství, češství a ženství.

Čím vás tak oslovuje oslavování češství a slovanství?

Zdá se mi, že jsme dnes jako jedinci izolovaní. Sice to vypadá, že jsme pořád napojeni přes sítě, ale reálně se lidé čím dál méně scházejí. Jsme mnohem více sami než kdy dříve. To pak rozděluje spočlečnost, nejen politicky. Je důležité si připomínat, že máme více společného než rozdílného. Moje generace už u slov jako „Čech, Slovan, vlast“ nic necítí.

Ona mohou mít i negativní konotaci. Jsou blízká nacionalismu, nezdravému patriotismu...

Vyrůstali jsme na společných věcech, poslouchali jsme podobné písničky, stejné pohádky, máme naši kulturu pod kůží. Že patřím ke Slovanům, jsem si uvědomila, až když jsem vyjela do zahraničí. Na Berklee jsem to pocítila až s kamarády ze Slovinska, Slovenska nebo Ruska, mezi lidmi všech národností jsme k sobě měli blíž, podobný jazyk, a především naše mýty byly podobné. Rozhodování člověka přitom vychází z hluboce zakořeněných vzorců a ty si přebíráme v dětství při čtení pohádek. U nás je to hloupý Honza nebo Anička, která pekla koláče a pak si vzala prince. V lidovosti a prostotě se cítí český člověk doma. Aniž to přizná.

Foto: archiv Patricie Fuxové

Jaký mýtus je vám tedy blízký?

Ovlivnil mě archetyp Morany. Silné ženy, bohyně, která ví, co chce, a jde si za tím. Ovšem je s tím spojena i jistá tvrdost. V kapele jsme si kvůli prvním vystoupením rozdělovaly role bohyní, protože jsme chtěly, aby koncerty byly i divadlem. Tak jsem si vybrala ji, ale pak jsem v sobě cítila jistou tvrdost. Takže teď bych se ztotožnila s jinou bohyní, nejspíš Vesnou. Knížka i deska se proto jmenují Pátá bohyně. To je žena, která už přijala vlastnosti ostat- ních bohyní, přijala jejich rysy, hotová žena. S veškerou proměnlivostí a stálostí v jednom. Když jsem chodila s nějakým klukem, vždycky jsem vnímala svoji proměnlivost, zatímco on se měnil mnohem méně. Je to dáno i menstruačním cyklem. Tak mě zajímalo, proč jsem pokaždé jiná? Proč jsou pro mě v práci jiné priority než pro muže?

Konkrétně?

Není pro mě nejdůležitější finanční zisk, ale to, aby byli v kolektivu ostatní spokojeni a vznikla nějaká vyšší hodnota. Ženy se dnes snaží být zcela rovnocenné mužům, neznamená to ale, že máme být identické s muži. Seberealizovat ano, ale po žensku. Hledám si ke všemu ženský přístup. Moje babička je z Moravy. Když k ní dojedu, občas jsem z Prahy ovlivněna určitou povrchností, ona je naopak spojená se zemí, s velkou lidovou moudrostí a láskou k tradicím. Ta mě upozorňuje, když něco nedělám dobře.

Která tradice vám je blízká?

Na Vánocích, když už byly rozbalené dárky, jsem měla nejraději věštění ze spáleného papíru. Je to fakt starý rituál. Nechá se shořet kus papíru na talíři, pak proti svíčce ze stínu jsme s mámou četly, co se v příštím roce stane. Také jsme nechávali ve sklepě od Vánoc po celý rok sklenici vody. Když zčernala, byl problém, nemoc. Mám ráda svátek Beltain, v české krajině se slavil jako Valpuržina nebo filipojakubská noc. Slavili ho Keltové, ale i Slované. Jde o oslavu lásky i sexuality. V ten den, z posledního dubna na první květen, se vedl dobytek do přírody, tam se rozdělávaly ohně, tančilo se kolem nich, skákalo přes ně a lidé si tu vzájemně vybírali protějšek k milování. V křesťanské tradici je archetyp cudné dívky a posléze rovnou vdané ženy. Ale pohanští Slované slavili i archetyp milenky. Aby žena došla moudrosti a štěstí, měla by si fází milenky projít.

Takže bychom měli Valpuržinu, jinak filipojakubskou noc nebo Beltain opět slavit?

No, rozhodně je to lepší než Tinder.

Vnímáte bohyně jako skutečně existující bytosti, nebo jako mýtus?

Je otázka, co existuje. Všechno, co je zhmotněná myšlenka, podle mě existuje. Jsou to energie různé kvality, tak jako lidé na vás působí různě. Například v Indii mají bohyně ještě pořád živou podobu, místní v ně věří jako v bytosti. Já věřím v sílu myšlenky, na ovlivňování kvality vody tím, co si o ní myslíme. Tak lze ovlivnit celý život.

Foto: archiv Patricie Fuxové

Máte s kapelou dlouhodobý plán?

Můj táta mě naučil, abych nemluvila o tom, co ještě není. Vím, že nezávislost, kterou teď máme, je obohacující a skvělá, lze s ní hodně změnit. Chci, aby moje umění mělo výpověď. Nejsem tlačena do žádných hitů, singlů. Chceme se spojovat s dalšími umělci, vytvářet větší projekty. A pokračovat v objevování starých tradic a ženské duše. Nadále budu psát texty pro známé české umělkyně a hudbu pro divadla.

Příběh bohyně

Dne 21. listopadu v Obecním domě proběhl výpravný koncert dívčí kapely Vesna doprovázený orchestrem a tanečním týmem diVize. Show je inspirovaná mystériem Alfonse Muchy. V rámci večera se taktéž konal křest alba a knihy Pátá bohyně a zahájení projektu Jsem žena #bohyne. Jako hudební host vystoupil americký houslista Casey Driessen, zpěvák a herec Vojta Dyk, violoncellistka Terezie Kovalová nebo zpěvačka Věra Martinová.

Čtěte dál