Neznámé hrdinky: Žena, která vracela mužům tvář

Její jméno nebudete znát. Přesto ve své době patřila k průkopníkům. Její práce vycházela z potřeby začlenit znetvořené oběti války zpět do společnosti a dát jim šanci na normální život.

Foto: Archiv

Zuří první světová válka a svět už nikdy nebude stejný jako dřív. Globální boj se dostal i do míst, která takovou zrůdností nikdy dříve poznamenána nebyla. První světové války se zúčastnilo přes 70 milionů vojáků, mladých i starých mužů, z nichž více jak 10 milionů nikdy nevrátilo domů.

Nelítostný boj, každodenní přítomnost smrti a strachu se podepsali nejen na jejich duších, ale i těle. Kromě amputovaných končetin dochází k celé škále různých obličejových zranění. Nárůst tohoto zranění nastal s příchodem nových zbraní, především kulometů a dělostřelecké technologie. Právě tehdy přichází jedna žena, která jim dává šanci začlenit se znovu do společnosti.

Anna Coleman Ladd se narodila v roce 1878 v americké Philadelphii. V Paříži a Římě studovala sochařství. Poté se vrátila do Spojených států, kde se v roce 1905 provdala za lékaře Maynarda Ladda. V roce 1917 následuje svého manžela do Francie, kde vytvoří svoje životní dílo a zapíše se do lékařských učebnic.

V Paříži se seznamuje s Francisem Derwentem Woodem, britským sochařem, který v londýnské nemocnici zřídil kliniku pro obličejová zranění. V Paříži si pak otevřel studio nazvané Tin Noses Shop (Obchod s plechovými nosy). Tedy něco jako kosmetické studio pro vojáky, kteří byli v první světové válce znetvořeni v obličeji. Byla to doba, kdy plastická chirurgie prakticky neexistovala. Neexistovala technika, postupy, ani dostatečná pooperační péče. A průkopníci jako Derwent Wood byli jedni z těch, kteří alespon částečně uměli oběti války začlenit do společnosti.

Coleman Ladd se pro myšlenku nadchla a díky finanční podpoře Amerického Červeného Kříže si otevřela vlastní maskové studio Studio for Portrait-Masks (Studio obličejových masek). Za dobu své činnosti vyrobila téměř stovku masek.

S koncem války opadávala i potřeba obličejovým protéz a Červený kříž přestal její činnost dotovat. Anna byla nucena studio zavřít a vrátila do Bostonu, kde dále pokračovala ve své umělecké tvorbě.

Za její přínosnou a obětavou činnost ji francouzská vláda v roce 1932 udělila Řád čestné legie.

V roce 1936 odešla Coleman Laddse svým manželem do Kalifornie. Zemřela o tři roky později.

Ona sama byla svým způsobem válečnou hrdinkou. Tím, kdo druhým vracel tvář, identitu a lidskou důstojnost.

Na práci Anna Coleman Ladd ve 40. letech navázal Harold Gillies a později jeho student Archibald McIndoe.

Čtěte dál