Malířka Lucie Jindrák Skřivánková: Už zase maluju figury

Lucie má svůj specifický energický rukopis, který z ní dělá jednu z nejvýraznějších malířek současné generace.

V roce 1919 získaly Češky volební právo. Harper’s Bazaar při příležitosti výročí požádal deset umělkyň, aby po svém ztvárnily výjimečné Češky, které zásadním způsobem přispěly k rovnoprávnějšímu a důstojnějšímu postavení žen u nás. Nechte se inspirovat hrdinkami od bájné Vlasty přes Františku Plamínkovou po Věru Chytilovou.

Z uměleckých děl vznikla limitovaná kolekce triček. Jejich prodejem chceme pomoci matkám v azylových domech při projektu Made By Nadace Terezy Maxové dětem.

#volime100let #bazaarvoice

Přečtěte si rozhovor s Lucií Jindrák Skřivánkovou, která ztvárnila Milenu Jesenskou.

Triko s jejím dílem, které je v prodeji od 20.2., vzniklo díky podpoře Bibloo.

Foto: Matúš Tóth

Proč jste si vybrala Milenu Jesenskou?

Vybrala jsem si ji intuitivně a až pak jsem s překvapením zjistila, jak moc je její osobnost a příběh spjatý  v určité fázi s mým. Zajímá mě funkcionalistická architektura a Milena Jesenská žila s architektem funkcionalismu v domě na Francouzské ulici, jen o pár domů vedle, kde žiju teď já. Navíc patřila mezi jedny z prvních žen, která oficiálně sportovala. I já jsem velká sportovkyně. A taky milovala večírky, ano, stejně jako já. Na obrazu jsem ji zobrazila s dcerou Honzou a v pozadí je i Franz Kafka, se kterým měla románek.” 

Dříve jste malovala především interiéry a exteriéry budov, teď se na vašich obrazech objevují postavy. 

Se svým vlastním mateřstvím jsem intenzivněji začala sledovat příběhy žen okolo mě.Začala jsem sama přemýšlet nad tím, jaké to je být ženou, matkou a umělkyní a jak to všechno zvládat. Tahle témata jsem postupně začala zpracovávat i v obrazech. Po čtrnácti letech, kdy jsem se věnovala především architektuře, která mě fascinovala, se mi do obrazu dostávají zase figury. Mají přeci jen intimnější výpovědní hodnotu. 

Čím vás figurální malba fascinuje? 

Znázorňování figur je intimnější rovina mé tvorby. Kvůli figurám jsem vlastně před lety začala malovat, naprosto mě to pohlcovalo. Vždycky jsem po škole běžela rovnou domů a na půdě, kde jsem měla improvizovaný ateliér, jsem malovala nahé modely. Pozorovala světlo a stín půdního světla, zkoumala i psychické rozpoložení modelů a zaznamenávala ho. Před časem jsem cítila, že se ke znázorňování lidí musím zase vrátit. 

Jak tvoříte?

Nasávám barvy, tvary a emoce okolo sebe jako houba. Pak zpracovávám vjemy. A čekám v nečekaných chvílích vize pro obrazy, které se obvykle v období nedělání dostavují. Když se dostaví vize obvykle v podobně zbarvených skvrn, tak pak konečně začíná i fyzická práce. Protože barva je ta první a nejdůležitější informace, na kterou čekám. Pro barvy až pak hledám formu, vytvářím skici nebo koláže anebo rovnou pracuji na plátno. V malbě funguju velmi spontánně a intuitivně. Baví mě samotný proces, je pro mě také arteterapie, mediace a koncentrace. Obraz pak několik dní sleduji a hledám ten správný moment, který znamená konec procesu malby a ukončení práce na obraze. 

Co vám v tvorbě pomáhá? 

Ke kvalitnímu pracovnímu nasazení potřebuji ranní meditaci, pak hodně kafe a ideálně sport před prací a po práci. A pak ještě pár cigaret. 

Na čem zrovna pracujete?  

Na malbě na rozpracovaných obrazech. Vytvářím obrazy propojené s neonovým světlem. Ale také jsem ve stádiu, kdy rozvíjím i další kanály své kreativity. Již delší dobu se zajímám o akční malbu, ať už v mém performativním podání anebo při lektorování ostatních lidí. Připravuji vydání velmi specifického diáře se svými texty a ilustracemi. A expanduju i do architektury uměleckými zásahy v interiéru a exteriéru, vytvářím totiž nástěnné strukturované malby.  

Čtěte dál