Když randíte s muži... i ženami

Americká herečka Lindsay Hicks popsala pro Harper’s Bazaar výhody toho, když do svého života i postele pozvete zástupce obou pohlaví.

Vyrostla jsem v Texasu a o tom, že ženy mohou mít sex s jinými ženami, jsem se dozvěděla až v osmnácti letech. Byla jsem na základě spousty nepsaných pravidel a zkušeností přesvědčena, že sexuální uspokojení je ryze mužská záležitost. Moje první láska byla kluk jménem Caleb. Když jsem ho spatřila poprvé, předváděl zrovna úžasné kousky s žehlicím prknem na besídce naší střední školy.

Mně bylo patnáct, jemu sedmnáct a okouzlil mě, jak do té doby nikdo v mém životě.

Foto: archiv Harper's Bazaar

Ve dvaadvaceti jsem se přestěhovala do New Yorku za hereckou a spisovatelskou kariérou a brzy jsem se zamilovala do produkční krátkého filmu, ve kterém jsem účinkovala. (Hrála jsem tam krysu, která zpívala písničky Björk.) Bylo to poprvé, co jsem něco takového cítila vůči ženě. Pamatuji si, jak mě tehdy šokovalo, jak neuvěřitelně jemná byla, jak intuitivní, jak se mi neustále snažila porozumět.

Nikdy jsem nezažila, že by se se mnou někdo takhle toužil spojit a během intimních chvil mě tak důkladně poznávat. Brzy mi došlo, že to je mezi ženami běžné, a naučilo mě to úplně nové rovině sexuální blízkosti.

Znáte ten starý vtip: „Víte, s čím přijde lesbička na druhé rande? Se stěhovákem.“ Když mi bylo čtyřiadvacet, já i moje přítelkyně Mandy jsme prokázaly nesmírnou sebekázeň, když jsme vydržely rok se nesestěhovat. Mandy měla ještě jeden rys, který je mnoha ženám vlastní: Skvěle komunikovala. Byla zranitelná a otevřená. Věděla, kdo je a co chce, a o všechny své pocity se velkoryse dělila.

Jednou jsme si šly zaběhat do McCarrenova parku v Brooklynu, a ani si nevšimly, že jsme se za běhu obě rozplakaly, když jsme probíraly její předchozí vztah. Nezáleželo na tom, kde jsme, ani co děláme.

Když jsme se s Mandy rozešly, začala jsem chodit s mužem, slavným hudebníkem, o mnoho let starším. Bylo zábavné znovu objevovat vztah s mužem.

Vyrostla jsem v prostředí, kde se od mužů otevřenost neočekávala. Ale během vztahu s tímto muzikantem jsem si rychle uvědomila, že to byl mylný předsudek. Netušila jsem, že někdo opačného pohlaví může být tak komunikativní. Pořádali jsme si „jakoby“ terapeutická sezení, při kterých jsme se pouštěli hluboko do vlastních osobních příběhů a emocí, jak to jen šlo. Také jsme spolu intenzivně meditovali a vzájemně se provázeli těžkými okamžiky. Jeho vůle sdílet své emoce a naslouchat mě překvapila a navždy změnila můj pohled na spojení dvou lidských bytostí i na to, co já sama od vztahu potřebuji.

Teď je mi třiatřicet a vnímám se jako pansexuální.

Díky všem svým vztahům a sexuálním zkušenostem jsem si uvědomila, že to, co od vztahu požaduji, mi poskytne určitá skupina lidí napříč všemi přijatými genderovými rolemi. Je to právě má vlastní sexuální fluidita – rozvolněnost, která mi umožnila si mé potřeby uvědomit. Otevřenost vůči vztahům podporovalo moje kulturní prostředí. Kdybych si ale nepřiznala, že mě přitahují i ženy, trpěly by tím všechny mé další vztahy.

Čtěte dál