Jennifer Aniston: Odhalená pravda

O slávě, nesmrtelných Přátelích a o tom, proč nikdy nezanevře na lásku mluví Jennifer Aniston v otevřeném rozhovoru s herečkou a komičkou Tig Notaro.

Foto: Alexi Lubomirski

TIG NOTARO: Byla jsem na tvých padesátinách. Co se ti na oslavě, kromě mého tancování, líbilo nejvíc?

JENNIFER ANISTON: Kromě tvého tancování? Bylo toho tolik, ani nevím, kde začít. Byli tam úplně všichni – z různých období mého života, od narození až doteď.

TN: Byla to skvělá party. Potkala jsem se s Keithem Richardsem, takže si nemůžu stěžovat. Novináři se z tvé oslavy mohli pominout. Jak se s jejich zájmem vyrovnáváš?

JA: Prostě si jich nevšímáš. Dokážu je odfiltrovat. Neposloucháš negativní řeči a domněnky a snažíš se žít právě teď a tady.

TN: Pamatuji si, že jsem s tebou jednou šla na schůzku a na stolku tam měly položené různé bulvární plátky. Tys je všechny vzala, odnesla na recepci a zeptala se: „Proč to tady vůbec máte? Vyhoďte to do koše.“

JA: Nakonec jsem je vyhodila sama, ne?

TN: Vyhodila. Strašně se mi to líbilo. Proč tam vůbec takové časopisy mají? V místech, kam chodí na schůzky lidé, kteří jsou většinou na obálce?

JA: Kteří pro ně ještě navíc pracují! A pak se tam vidím na obálce těhotná se svým fiktivním dítětem. Mimochodem, ty časopisy vyhazuju všude.

TN: Jak si vůbec uprostřed takového blázince můžeš najít někoho, s kým bys šla na rande?

JA: Dobrá otázka. Máš nějaký nápad?

TN: Já jsem svou partnerku potkala v kině. Předtím jsem chodila se samými komičkami.

JA: Takže jsi lovila ve známých vodách.

TN: Mám ráda vtipné lidi.

JA: Miluju vtipné lidi.

Foto: Alexi Lubomirski

TN: Takže jsi na seznamce, nebo... co teda děláš?

JA: Jestli jsem na seznamce? Ne. Nemám na to čas. Soustředím se na práci a na randění nemám myšlenky. Až přijde správný čas, láska se objeví. Nejde ulovit.

TN: Když jsi nedávno dělala rozhovor pro Harper’s Bazaar, ptali se tě na to, co ses naučila o lásce, a tys odpověděla: „Nikdy se vám nepřejí.“ Můžeš to rozvést?

JA: Když láska zaklepe na dveře, je potřeba ji přivítat s otevřenou náručí. Nikdy neřeknu: „Ne, díky. Už jsem toho měla dost, už se nechci zamilovat.“ Čas, který jsem strávila na této planetě, neplynul... úplně tradičně. Je to můj život a takhle jsem se rozhodla ho žít. Nic z toho, co mě v minulosti potkalo, mi ale nedalo důvod k tomu, abych se vůči lásce uzavřela a zahořkla.

TN: Co očekáváš od svého partnera?

JA: Smysl pro humor. Sebeúctu, sebevědomí, laskavost, štědrost. A dobré lidi v jeho okolí...

TN: To je vždycky výhoda. Není nic horšího než chodit s někým s otravnými přáteli. Věříš na spřízněné duše?

JA: Nevěřím, že na každého čeká jen jeden osudový partner. Spřízněná duše není jen jedna, ale je jich mnoho. S některými přáteli se známe 35 let. Když se potkají lidé, kteří si rozumějí, vytvoří takový shluk spřízněných duší, které k sobě mají blízko.

TN: Co bys poradila mladým lidem?

JA: Zní to jako klišé, ale moc to neřešte. Nepřemýšlejte nad tím, co si o vás myslí ostatní. A začněte s terapií o něco dřív.

TN: Chodíš každý týden?

JA: Průběžně..., záleží, kdy mám zrovna potřebu se z něčeho vypovídat, a to je skoro vždycky. Chodím tak jednou za jeden až dva týdny.

Foto: Alexi Lubomirski

TN: Překvapila tě v něčem ta padesátka, nebo jsi pořád ta stejná Jen?

JA: Cítím se pořád jako ta stejná Jen. Někdy ale nemůžu už tak rychle
vstát. Párkrát jsem si kolena pochroumala, takže asi už potřebují trochu promáznout. Někdy chceš vyskočit ze židle, ale tělo ti řekne: „Ani náhodou,“ ale většinu času se cítím líp než kdy předtím.

TN: Jak často cvičíš a co děláš?

JA: Cvičím čtyřikrát až pětkrát týdně. Poslední dva roky tři nebo čtyři z těch tréninků vede Leyon, můj milovaný trenér boxu. Dokázal mě pro cvičení nadchnout. Prospívá to mé mysli, mému tělu a pomáhá mi to utřídit si myšlenky. Vlastně se na trénink vždycky hrozně těším.

TN: Dobře. Řekni mi teď víc o tomhle focení pro Harper’s Bazaar. Na jedné z fotek jsi nahoře bez.

JA: Jedna verze toho outfitu byla bez topu, ale zakrývám si prsa. Myslím, že se to nikoho nemůže dotknout, pokud si tedy nemyslí, že samotná prsa jsou přes čáru.

TN: Když mi bylo 45, svlékla jsem se do půl těla přímo uprostřed natáčení speciálu pro HBO. Byla jsem po mastektomii a místo prsou měla jen jizvy. Vyprávěla jsem vtip a najednou si jen tak zničehonic sundala košili. Jsem si jistá, že to bylo spoustě lidem nepříjemné, ale já byla nadšená. Jak ses cítila ty?

JA: Normálně. Lidské tělo je krásné, oslavovat jej a cítit se dobře ve své vlastní kůži – bez ohledu na věk – je důležité. Neměli bychom se za to stydět.

Foto: Alexi Lubomirski

TN: Pro Netflix jsi natočila film Murder Mystery s Adamem Sandlerem. Jaké to bylo znovu se potkat na place?

JA: Známe se třicet let. Natáčelo se v létě v Itálii, což bylo na prd. Samozřejmě že Adam se musel o každého starat, takže pořád přijížděli nějací příbuzní, ubytovávali se v ho- telech u jezera Como a užívali si prázdniny, zatímco my jsme museli každý den mezi vší tou krásou pracovat.

TN: Točila jsi někdy detektivku?

JA: Ne, ale vždycky jsem se na ně hrozně ráda dívala. Miluju Agathu Christie a všechny tyhle staré klasiky.

TN: Také se chystá snímek First Ladies, ve kterém hraješ první lesbickou prezidentku Spojených států a já hraju tvoji manželku. Jak ses s takovou rolí vyrovnávala?

JA: Vždycky je neuvěřitelné hrát někoho jako první, zvlášť prezidentku, která je ještě navíc lesba. Už bylo načase.

TN: Přesně. Lidi se na nás dvě v první lesbické prezident- ské komedii načekali už dost. Seriál Přátelé je tady taky pořád s námi... Je to pořád jedna z nejoblíbenější show na Netflixu, ne?

JA: Já vím! Jak je to možný? Je to takový živoucí organismus, který se nedá zastavit.

TN: Pamatuji si, jak jsme spolu vycházely z Netflixu a rozkřiklo se, že tam jsi, a u hlavní brány se najednou zjevily hordy fanoušků, kteří tě chtěli vidět. Připadala jsem si, jako když jdu vedle někoho z Beatles. Ke všem jsi byla tak hodná a vlídná. Máš toho někdy až nad hlavu?

JA: Většinu času si ta setkání užívám. Devadesát procent lidí je nadšených. Jen jednou za čas se potkáš s někým, kdo je namyšlený a myslí si, že si může všechno dovolit. Když si zrovna vychutnávám večeři, opravdu nechci, aby mě někdo fotil. Snažím se držet jednoho pravidla: Fotím se jen s dětmi. Bylo těžké si tuhle hranici uhlídat, protože spousta lidí je pak naštvaných. Ale musíš mít své limity. Jinak můžeš stát v rohu a fotit si s někým selfíčka klidně i deset let.

TN: Kdyby ses mohla stát najednou naprosto neznámou osobou, využila bys toho?

JA: Ano! Jen kdyby to šlo. Mohla bych pak dělat všechno to, co nemůžu... Třeba sedět na zahrádce v kavárně.

TN: Co kdybychom ti dali knír?

JA: To zní dobře jenom na papíře.

TN: Jen si to představ „Hele, tamhle je Jennifer Aniston s knírem.“

JA: No, a pak by to někdo vyfotil a já bych musela s tím obrázkem kolujícím po internetu žít až do smrti.

TN: No tak ne, no. Další otázka: Sociální sítě. Nejsi na nich. Díváš se občas na něco? Třeba na můj instagramový účet s kočkami?

JA: Samozřejmě. Občas se kouknu, nebo mi ostatní něco pošlou. Všichni mi říkají: „Sice nejsi na Instagramu, ale víš, že si ho stejně budeš muset jednou pořídit.“ A já jim odpovím: „To jako vážně?“

TN: Ne ne ne, neposlouchej je. Jdeš jiným směrem, pryč ode všech těch rozptýlení, která vůbec nepotřebuješ.

JA: Souhlasím. Víš, jaké to je sedět v místnosti s někým, kdo se snaží zveřejnit nějaký post. „Právě jsme strávili 45 minut našeho společného času tím, žes tady seděl a zíral na displej a snažil se vymyslet nějaký vtipný popisek k fotce. A k čemu? Aby si někdo řekl: Hm, to se mi nelíbí.“

TN: Nebo aby napsal LOL. Kvůli tomu jsi to dělal.

JA: Nebo kvůli smajlíku. Přesně kvůli něčemu takovému.

TN: Poslední otázka. Kdyby ses mohla vrátit v čase, co bys vzkázala svému mladšímu já?

JA: Těš se, až ti bude padesát. Bude to úžasné.

Čtěte dál