Jak v sobě objevit génia

Neexistují kreativní a nekreativní lidé. Tvůrčí myšlení máme všichni.

Kreativita je zaklínadlo moderní doby. Chceme dělat věci jinak, jednodušeji, zajímavěji, nově. Je přitom jedno, jestli pracujete v reklamce, nebo v bance. Jak v sobě zažehnout tvůrčí zápal? 

Foto: Shutterstock

Americká básnířka Ruth Stone vyprávěla o tom, jak v dětství na venkově ve Virginii pocítila inspiraci. Zrovna pracovala na poli, když k ní báseň cválala jako kůň. V tu chvíli musela běžet domů a toho cválajícího koně – tedy báseň – napsat na papír. Někdy prý toho koně chytla jen za ocas, a to pak báseň zaznamenala pozpátku. Zní to fantasticky. Nebylo by ale trochu skličující, kdyby kreativita byla jen výsadou géniů, kteří dokážou popadnout nápad za ocas? 

„Věřím tomu, že každý z nás je schopný někdy v životě aspoň letmo sáhnout na záblesk inspirace. Většina mé spisovatelské praxe není žádné kouzlo, ale jde o všední a disciplinovanou práci. Sedím u stolu a dřu. Ale přiznávám, někdy je to jiné, někdy píšu lehce, tak jako by mě poháněla nějaká zvláštní síla,“ píše spisovatelka Elizabeth Gilbert v knize Velké kouzlo, kde se snaží tvořivosti přijít na kloub. Tahle kniha vyšla po jejím mistrovském kousku, po románu Jíst, meditovat, milovat, kterého se prodalo přes dvanáct milionů výtisků. Tehdy prý rozhodně netušila, že píše bestseller, a ani nepočítala s úspěchem. „Myslím, že ta nejlepší rada pro psaní a rozdmýchání kreativity je prostá: Prostě něco napište a bezstarostně to vypusťte do světa. Já pracuji vytrvale a pořád. Nečekám na zásadní inspirační záblesk, protože to bych se nemusela dočkat nikdy,“ dodává spisovatelka. 

Neexistují kreativní a nekreativní lidé. Tvůrčí myšlení máme všichni – od creative directora, spisovatele, až po úřednici v bance. Bohužel tvořivost není na povel a nedá se přičarovat. Přesto to zkusím. Koukám do plamene svíčky z duhového vosku. Není obyčejná, podporuje prý kreativitu. Věnovala mi ji kamarádka s poznámkou, že až nebudu vědět, co psát, stačí ji jen zapálit. Minuty ubíhají a magie nefunguje, ale to sledování světla svíčky ano. Spíš než ezoterický rituál mi zírání do plamene navozuje meditační stav a já začínám psát první věty. 

Postavte se třeba na hlavu 

Právě klidná mysl je zásadním motorem kreativity. Může se zdát, že díky sociálním sítím máme nekonečný příliv nových, inspirujících vjemů, ve skutečnosti na nás mají neblahý vliv. Kreativita je plachá a přichází nejčastěji do pokojné mysli. A často čeká na nudu. Nudit se totiž může znamenat všímat si věcí kolem sebe a navodit si pověstný pocit flow. 

Přítomného okamžiku si umí většina z nás užít na dlouhých dovolených, kde není ani památka po wi-fi připojení. Všedním ekvivalentem dlouhých prázdnin může být jóga. „Letos jsem začala trénovat stojky. Pobyt hlavou dolů je pro kreativitu prospěšný, metaforicky koukám na věci z jiné perspektivy. Najednou používám ruce na něco, na co obvykle používám nohy. I stoj na hlavě bohatě stačí,“ radí Jana Bilíková. Dnes pracuje jako kreativní šéfkuchařka sítě Ambiente, studovala ale ryze nekreativní právničinu. 

Když Jana Bilíková vypráví o svém posledním projektu, speciálním kuchařském pop-upu, všímám si jejího až dětského nadšení. U ní ani s věkem nezmizelo. Během naší debaty o kreativitě vytáhla kožený diář ze tří čtvrtin popsaný poznámkami z knih nebo z přednášek, které ji zaujaly. Mezi její oblíbené inspirační knihy patří Moc přítomného okamžiku Eckharta Tolleho a Cesta pokojného bojovníka Dana Millmana. 

Jako červená nit se oběma příběhy line teze, že kreativita kypí především u lidí, kteří se cítí v pohodě a svobodně.

Po nevyšlapaných cestách 

Otázka, jak v sobě rozdmýchat tvořivost, se netýká jen umělců. Výsledkem kreativního pnutí nemusí být kniha, která zboří prodeje, ani obraz, o který se budou rvát galeristé, ani produkt, který změní dějiny designu. Kreativita se dá stejně dobře uplatnit i v obyčejném hobby. Je to způsob, jak si užít uspokojení z vlastního projevu. Největším zabijákem kreativity je touha po dokonalosti nebo po uznání. „Když jsem poprvé v životě dělala ilustrace do knížky, asi měsíc jsem přemýšlela, jak je vlastně budu kreslit. Dlouho se mi do toho pletl rozum a obavy, zda se moje práce bude líbit. Teprve když jsem nakreslila něco, z čeho jsem měla opravdu vnitřní radost a bylo mi jedno, co si o tom budou lidé myslet, bylo jasné, že jsem našla řešení. Je to bolavý proces, kdy si myslíte, že nic neumíte a nemáte co říct. Ale vždy je co říct, jen se člověk musí otevřít,“ míní designérka značky Lavmi Babeta Ondrová. 

Právě chůzi po nevyšlapaných cestách má kreativita nejraději. 

Hlavně žádná rutina 

Je to přímá úměra. Čím více tvoříte, tím více nápadů k vám přichází. Kreativita roste s časem, který své zálibě věnujete. Mít rád svou práci i užívat si tvůrčí radost, to je ten nejlepší postoj. Ať už vás napadne cokoli: námět na povídku, nový recept na bábovku nebo způsob, jak vyrobit květinový věnec, je dobré toto kreativní pnutí využít. A hlavně nečekat, až ta ryzí a nadšená energie vyprchá. 

Kreativita není výsostný dar od boha určený jen pro vyvolené, ale schopnost, která se dá hýčkat a rozvíjet. Stačí mít oči otevřené, všímat si věcí, lidí i přírody kolem sebe. Zkoušet. Pěstovat zvědavost. Hrát si. A pak se může lehce stát, že ten pověstný cválající kůň přiběhne i k vám. 

Čtěte dál