Historie bílého trika

Nosím jen bílé tričko a džíny. Tuhle větu může vyslovit módní ikona typu Olivie Palermo, stejně tak jako zaměstnanec knihovny, kterému je móda zcela ukradená. V tom, jak je bílé tričko obyčejné a jednoduché, tkví i jeho největší síla.

Foto: archiv Harper's Bazaar

První byli námořníci

Tričko může být symbolem dělnické třídy, rebelství i kultu athleisure. Hlavní roli hrálo už v hollywoodském trháku (na těle Steva McQueena), stalo se inspirací pro mnohé hudebníky a dokonce i nástrojem, jak vyjádřit svůj politický postoj.

Bílé tričko toho za půldruhého století zvládlo docela dost, navíc když jeho prvotní místo bylo na úrovni spodního prádla.

Vynález tkalcovského stavu umožnil zpracovat bavlnu a vytvořit bezešvý bavlněný úplet, a ač se to dnešní optikou nezdá, byl to převratný vynález, který postupně vytlačil z pánských šatníků vlněné spodky. Nebylo to nic těžkého, bavlna na rozdíl od vlny rychleji schne a je i lehčí a příjemnější na omak.

Oblíbenou značkou je už roku 1851 Fruit of the Loom, její logo s košíkem ovoce si určitě vybavíme (a nejspíš ji máte i ve svém šatníku, na to vsadíme bílé triko, téže značky jsou také naše charitativní trika, která pomáhají). Právě od této značky si dodávku bílých triček objednalo v roce 1913 americké námořnictvo. Pro vojáky se tento kus oděvu stal nezbytností jako spodní vrstva pod kousavé uniformy. Po skončení války bylo jen otázkou času, kdy veteráni rozšíří oblíbená trička mezi širokou veřejnost.

Pro rebely všeho druhu

Padesátá léta minulého století skutečně povýšila tričko na životní styl. Jako známku nespoutanosti ho oblékali motorkáři.

Marlon Brando v roce 1951 sváděl Vivien Leigh ve filmu Tramvaj do stanice Touha vycházejícího ze stejnojmenné hry na Broadwayi právě v tričku.

Tehdejší kostymérka broadwayské show Lucinda Ballard tím chtěla nejen vyzdvihnout vyrýsovanou Brandovu postavu, ale vyvolat i dojem, že je hrdina polonahý „v negližé“ a zranitelný. U jednoduchého, ale výmluvného kostýmu nakonec zůstalo i v pozdější filmové verzi. Tričko bylo totiž stále považováno za kus oděvu, který slušně vychovaný muž před jen tak ledajakou dámou neodhaluje.

Doba se ale rychle měnila. James Dean ho nosil v Rebelovi bez příčiny, Elvis Presley na pódiu, když pěl nejen Love Me Tender, a oblíbili si ho i beatnici, jakými byli Jack Kerouack či Allen Ginsberg. Když Steve McQueen natáčel Bullitův případ, oblékal v pauzách mezi scénami nejraději bílé a černé tričko. Nosil ho stejně jako členové různých sportovních týmů nebo studenti významných univerzit.

Maximální minimalismus

Nic proti haute couture, ale teprve u klasického trička mohou designéři ukázat, jak dobře umějí prodat ten nejjednodušší produkt. Králem minimalismu je v tomto ohledu už od osmdesátých let Calvin Klein, Giorgio Armani uvádí oblíbenou řadu Emporii s kolekcí bavlněných triček. Pro samotného italského návrháře je tričko jeho vlastní jedinečnou uniformou. Devadesátá léta pak dovolí klasickému tričku ukázat se ve formálních pánských oblecích a Karl Lagerfeld ho v roce 1991 na přehlídce oblékl pod klasická tvídová Chanel sáčka.

Bílé tričko je jako nepopsaný list papíru a může sloužit jako hlásná trouba.

Tričkem můžete říct svůj názor, aniž u toho otevřete ústa. Sílu takového nevyřčeného – přesto hlasitého – sdělení využila módní návrhářka Katharine Hamnett v roce 1984, když šla na návštěvu k britské premiérce Margaret Thatcherové zrovna v době, kdy probíhala válka o Falklandy. Na schůzku si oblékla velké bílé tričko s nepřehlédnutelným nápisem 58 % don’t want Pershing – 58 % lidí nechce pershingy, tedy americké nukleární hlavice rozmisťované v rámci studené války po Evropě.

Poněkud méně zásadní jsou pak trička, která visí na štendrech ve všech možných letních střediscích světa a dovolenkových cílech. Byl snad někdo v New Yorku a nepřivezl si odtamtud tričko s všeříkajícím nápisem I love NY s červeným srdcem? Slavný motiv vznikl v roce 1976 a po tragédii 11. září se stalo znovu opravdovým bestsellerem i motivem, který do své kolekce propašovala i značka Dolce & Gabbana. We Should All Be Feminists, jak v roce 2017 napsala na bílá trička návrhářka Dioru Maria Grazia Chiuri.

Svébytné postavení mají i reklamní slogany a názvy značek vyvedené na tričkách.

Jednou z prvních značek, které si nechaly udělat své tričko s potiskem, byl v roce 1965 americký pivovar Budweiser, pak se jím inspirovalo Cinzano, Xerox a Cola-Cola.

Zásadním výjevem na tričku je vypláznutý jazyk, který pro turné Rolling Stones namaloval v roce 1969 grafik John Pash. Tričko je i známkou punku, a pokud jde o doporučení, jak ho nosit, tak spolumajitel butiku Sex Malcolm McLaren se svého času nechal slyšet, že má „vypadat jako starý hadr zapomenutý v garáži pod autem“.

Čtěte dál